Rány

Na abiturientském oznámení jsme měli nakreslený vtip od Renčína: Život dává nejrůznější rány, synu, toto je kupříkladu elektrický proud... :-)

Rány jsou díry, otvory, proražení.

Rány jsou naše otevření se.

Něco se dotklo našeho nitra. Násilí, lež, pomluvy i smrt.

Ten, koho něco bolí, se může mstít. 

Živit v sobě nenávist je jako pít jed a myslet si, že zemře ten druhý. Takový člověk je zbabělec.

Odveta a obrana je rychlá reakce, reflex, stereotyp, naučené chování. Chutná v první moment sladce. Dodá rychle energii. Ale cukr není pro naše zdraví to nejlepší. Potom vyčerpáni dostaneme stejně hlad.

Ten, kdo dostal ránu může ale odpustit a nemstít se. To je statečnost, protože takový člověk je křehký a zranitelnější, a přesto se vydává všanc dalším. Přitom je zvláštní jeho vnitřní síla. Vlastně je to silná víra, co ho drží na nohou.

Díky tomu, že sám prošel utrpením, může i léčit. Otevře se světu, v němž platí jiné zákony, pochopí hlubokou kauzalitu akce a reakce, a tak i zcitliví. Nemusíme se bát jeho trestu..

Můžeme si vybrat, kým chcem být.

Rány jsou brány, jsou dveře.

Tvrdé srdce  je zavírá.

Srdce citlivé se dveřmi  stává...

Pojďte dál... Vždyť místa je tu dost!

P.S. Co se týká tohoto textu, tak autorka přiznává, že je o dva tisíc let pozadu :-)