Kříž, kotva a srdce

Tento blog píšu o člověku, o lidech, které znám. Píši ho pro něj, pro ně. Nemoc a samota v tomto ročním období působí...

Někdy člověk, protože je sám a má nějaké trápení, posílá balíčky a dopisy lidem. Mohou to být i sms-zprávy, či jen myšlenky nebo poznámky mezi řečí.

Většinou je lidé neslyší, nečtou, protože o tom člověku až tak moc nepřemýšlí. Nebo neví co s tím...

A on píše celé romány, které nikdo nečte.

Žije ve svém městě, které není jeho. A vše kolem je zbytečné, a  proto působí marností. K čemu reklamy na guruy?

Nemoc, rakovina a další neutěšenosti, kdy to člověk vzdává, pak plují jako temné koráby po černé hladině s cáry mlhovin, do přístavu jeho srdce, kam ho lákají Sirény. A pak loď ztroskotá...

Dnes nám došel takový balíček. Skutečný. A silný svým obsahem mezi řádky. Sirény hučely a houkaly. Okamžitě jsem tomu člověku odepsala.

Doufám, že si moji odpověď přečte. Že je ještě čas.

Protože čas druhého je také měřen naším časem.

Proto máme  srdce, abychom viděli, slyšeli a stali se přístavem.

Zachránit život může víra, že můžeme zakotvit v přístavu druhého člověka.

Jsme v možnosti každý křížem, kotvou a srdcem.