Jan Pražák VIP
Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.
- Počet článků 2141
- Celková karma 28,77
- Průměrná čtenost 1308x
Jan Pražák
Závist
„Já přece nemám za povinnost se ti z ničeho zpovídat, Honzo!“ Setřela mě Maruška, sotva jsme se usadili v pohodlných křesílkách naší oblíbené cukrárny. Z očí jí přitom zasršely blesky a bylo zřejmé, že se na mě opravdu zlobí.
Jan Pražák
Táta
„Ne, to je v pohodě, počkám na tebe vedle krámu u kafe na předzahrádce.“ V týdnu před dovolenou jsme si dali se Soňou spicha, že spolu dokoupíme pár drobností a ona mi teď volala, že nestihla autobus a jede až dalším.
Jan Pražák
Konverzace v posteli
Vynechme různá citoslovce hekání, jakož i šepoty a výkřiky, související se sexováním jako takovým. Zaměřme se na to, co si partneři říkají před a po aktu v průběhu let od útlého mládí až do věku hodně, hodně zralého.
Jan Pražák
Absolutní rovnost pro všechny!
„Pepíku, budeš valit voči, ta je teda má! Představ si, že už chodí i do relaxační zóny, tak si ji koukej užít, než začne platit unifikovanej dres kód.“ Přivítal Jarda kolegu, známého milovníka žen po nuceném návratu z dovolené.
Jan Pražák
Románek
Eva a Rudolf byli tak rozdílní, jak jen dva lidé můžou být, ale přesto spolu strávili pětadvacet krásných let. Když se jejich syn odstěhoval, rázem jim ubyla spousta starostí a oba se začali daleko víc věnovat svým koníčkům.
Jan Pražák
Já přece nechlastám!
„Dokud nejsi plnoletá a nestojíš na vlastních nohou, tak za tebe rozhoduju já, a ty na ten potrat prostě půjdeš, abys mohla v klidu dostudovat!“ Zavelela moje matka, když jsem se jí svěřila, že jsem s Michalem v jiném stavu.
Jan Pražák
Ty nejsi chlap, ty seš bačkora!
„Karle, strašně nerada si ti o to říkám, ale mohl bys mi pomoct, prosím? Ten můj moula mi nedává dost peněz a já prostě nedokážu utáhnout domácnost.“ Jiřina věnovala Karlovi prosebný pohled, a pak stydlivě sklopila oči.
Jan Pražák
Stará babka v šátku s košíkem v ruce
„Promiň, Honzo, že jdu pozdě,“ pravila Maruška poté, co se zhruba čtvrthodinovým zpožděním rovná jako pravítko pomalými drobnými krůčky došla ke stolku s dvěma měkkými pohodlnými křesílky v naší oblíbené cukrárně.
Jan Pražák
Kostlivec ve skříni
„Jsem husa. Důvěřivá hloupá husa, Honzo. Stydím se sama před sebou a před tebou taky, však jsem ani nechtěla přijít,“ uvítala mě Maruška, když se mi ji po dlouhém přemlouvání podařilo vytáhnout na kafe s větrníkem.
Jan Pražák
Do postele napříště už jen s aplikací
„Chybějící souhlas je pro definici znásilnění vhodnější než nesouhlas...“ Hlásá titulek jedné z nedávných zpráv. Ať tak či tak, blíží se doba korektního sexu, ve které si budou partneři navzájem udělovat informovaný souhlas.
Jan Pražák
Slepec
„Stalo se ti něco, Maruško?“ Zeptal jsem se své blonďaté kamarádky, jakmile se usadila do křesílka v naší oblíbené cukrárně. Přišla chvilku po mně a už, když se blížila ke stolku, měla vážný výraz ve tváři a trochu mhouřila oči.
Jan Pražák
Radka
„S tím šoférem se okamžitě rozejdeš a najdeš si nějakého chlapce na úrovni, který má vysokou nebo aspoň střední!“ Moje matka byla doma odjakživa generál, poslouchal ji jak tatínek, tak i brácha, jen já s tím měla problém.
Jan Pražák
Ruka na ňadru
Bedřich: Zamyšleně jsem si tu fotku v mobilu prohlížel. Byl na ní jen detail mé ruky uvolněně spočívající na jejím ňadru. Nikdo z náhodných pozorovatelů by nepoznal, o koho vlastně jde, komu ty dvě části těla patří.
Jan Pražák
Jak na Marušku vlezlo jaro
„Honzo, můžu se tě zeptat na něco hodně intimního?“ Optala se mě Maruška, když jsme se v úterý odpoledne hned po prodlouženém víkendu stavili v naší oblíbené cukrárně na voňavou tureckou kávu s lahodným větrníkem.
Jan Pražák
Nebožtík
„A víte co? Přineste mi smažeňoura s hranolky a s tatarkou, prosím vás. Už strašně dlouho jsem neměl něco pořádně nezdravého.“ „Tak mně teda taky, ať netrhám partu. A tu zelňačku též dvakrát, samozřejmě.“
Jan Pražák
Ty jsi přece nikdy žádného chlapa nechtěla, mami!
Asi jsem toho svého kluka špatně vychovala, já nevím. Vdávala jsem se mladá, ještě mi nebylo ani dvacet, Milana jsme měli pár měsíců po svatbě a jeho táta nás opustil, když ještě malému nebyl ani rok.
Jan Pražák
Nebezpečná zelenina
„Dneska si pochutnej na větrníku sám, Honzo, já si dám ke kafi jenom salát.“ Pravila Maruška s napůl odhodlaným a napůl posmutnělým výrazem ve tváři, když jsme se v pondělí po práci stavili v naší oblíbené cukrárně.
Jan Pražák
Ber mě se vším všudy nebo nech být
„Michale, byl bys od tý dobroty a hodil to lejstro k šéfovi? Já to včera na tu jeho novou asistentku maličko zkusil a nějak jsme se nepohodli.“ Jen jsem se ironicky pousmál, vzal Robertovo lejstro do ruky a vyšel ze dveří.
Jan Pražák
Cizí dítě nechci ani náhodou!
Vdávala jsem se dost mladá, ještě mi nebylo ani jednadvacet let. V té době nešlo o nic výjimečného, mladí si nedali pozor a už byla holka v tom. Jenomže můj důvod byl jiný, já to dítě prostě chtěla.
Jan Pražák
Poctivý rovná se hloupý?
„Honzo, už se ti někdy v životě stalo, že ses zastyděl za to, že jsi byl poctivej?“ Položila mi Maruška záludnou otázku, jakmile před nás v pondělí odpoledne postavila servírka v cukrárně kávu se zákuskem.
Jan Pražák
Neodbytná žebračka
„Dobrý den, mladý pane, budete si přát oběd?“ Zeptala se mě servírka, a aniž by čekala na odpověď, položila přede mě jídelní lístek. Pak rychlým pohledem zhodnotila můj zevnějšek, uznale povytáhla obočí a chystala se odběhnout.
Jan Pražák
Hříšná Maruška
„Honzo, dneska si dej větrník sám. Nahlas u toho mlaskej a tvař se, jak ti náramně chutná, abych ti mohla jen tiše závidět a litovat, že nemůžu mít taky.“ Pravila Maruška, jakmile jsme se pondělního odpoledne usadili v cukrárně.
Jan Pražák
Maminky se mají poslouchat
„Radko, neměla bys všechno nechávat na Ondrovi nebo se jednoho dne sebere a uteče ti,“ říkávala mi maminka pokaždé, když se k nám do Budějovic vypravila se své vesnické chalupy. Sice se trochu usmívala, ale myslela to vážně.
Jan Pražák
Mladá paní na vozíku
„Klidně si sedněte sem ke mně, jestli vám to nevadí,“ usmála se na nás drobná štíhlá zrzka a pokynula k volným židličkám u stolu. Cukrárna byla překvapivě zaplněná a nebýt zrzčiny ochoty, neměli jsme se s Maruškou kde usadit.
Jan Pražák
Radši do cvokhausu než do kriminálu
Blanku jsem osobně viděla jen jednou. Stavila se u nás v práci za Květou a já i z toho letmého setkání vytušila, jaká to musí být divoška. Bylo mi jasné, že jí stačí jen maličko naštvat a hned vybouchne jak kilovka dynamitu.
| předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
