Andrea Bobáňová
Pracuji v cestovním ruchu, cestování je moje vášeň, stejně jako četba nebo řízení auta. Miluju moře, vedro, sushi a noční Prahu.
- Počet článků 11
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1311x
Seznam rubrik
Andrea Bobáňová
Jsem ateista?! Díky bohu!?
"Andělíčku můj strážníčku, opatruj mi mou dušičku, opatruj ji ve dne v noci, ochraňuj ji od zlé moci", odříkávala jsem s mou prababičkou, když mě večer chodila ukládat do postele. Pamatuji si z její ložnice svaté obrázky, andílky a v kuchyni visel z police křížek. Ovšem nikdy jsem v "nic" či "nikoho" tam nahoře, jak se říká, nevěřila. Na náboženství jsem nechodila, a moji prarodiče jsou zatvrzelí ateisté.
Andrea Bobáňová
"Slečno, vždyť vy jste taková mlaďounká, malinká.."
Vypadat mladší, než ve skutečnosti jste, je někdy více na škodu než ku prospěchu. Od svých 18ti let vypadám tak o 4 roky mladší než ve skutečnosti jsem a do teď jsem to brala spíše jako srandu. Když jsem musela všude ukazovat občanku či řidičák, když mé mladší sestře bez okolků nalili alkohol a mne se ptali na věk. Většinou to byly úsměvné historky k pobavení okolí. Ovšem až na pracovním poli jsem se přesvědčila, že to zase taková sranda není.
Andrea Bobáňová
Je to pravda odvěká, že šaty dělaj člověka?!?!
"Dokavad jsme nahatý, od hlavy až po paty, nikdo neví kdo je chudý a kdo je bohatý. Podle kabátu se svět měří, lháři ve fraku každý věří, protože je to pravda odvěká, šaty dělaj člověka, kdo v hadrech čeká na štěstí, ten se načeká." Kéž by tak pánové Werich s Voskovcem věděli, jak dokonale, doslovně vystihli problém dnešní doby, kdy jeden druhého soudí NE podle toho co má v sobě, ale pouze na sobě...
Andrea Bobáňová
Pomalu a jistě, vysajou nás jak klíště...
a až už nebudou mít co, tak prasknou??? Je to pár dní zpět, co jsem šla ráno do práce a u vchodu do metra si vychutnávala ranní cigaretu. Moji pozornost upoutali dva holubi. Prali se o poslední kousek drobku něčí snídaně. A prali se opravdu do krve. Nikdy jsem ještě tak urputnou rvačku holubů nespatřila. A jak jsem je tak pozorovala a dokuřovala, začaly se mi v hlavě tvořit teorie a různá přirovnání. K lidem.
Andrea Bobáňová
Jak se plní sen
„Vlny jsou od toho, aby se mohly vlnit, sny jsou tu od toho, aby sis je mohl splnit“, znělo mi hlavou cestou na letiště. V kabelce knížka, pas a trocha peněz, zbytek peněz v podprsence, kufr ve kterém bylo pyžamo s kravičkama a lahev Tuzemáku.( Na rentgenu se asi museli divit). Nic víc, jen já a toto „vybavení“ na dalekou, mou první, cestu do Ameriky.
Andrea Bobáňová
"Praha - to není jenom most a Hrad"
Praha, když se řekne Praha, každý si představí panorama Hradčan s lesknoucí a kroutící se Vltavou plnou parníků, břehy osázené rybáři. Při vyslovení názvu Praha je slyšet ruch, tepot této metropole která v noci neusíná...Opravdu je ta stověžatá matička Praha pouze lesk a sláva? ...
Andrea Bobáňová
Jak dotluče srdce Evropy
Ne za devatero horami, ne za devatero řekami, ani ne za devatero moři, ale v samotném srdci starého kontinentu ležela zemička česká. Jak už jsme se dozvěděli v minulém díle, žili v ní lidé vlídní, hodní a pracovití spolu s línými a nepracovitými Drákulami. Čtenáři by to snad mohlo evokovat, že je tato země pouze černobílá, ale není tomu tak. Tato zem je odnepaměti tak barevná, až to oku nelahodí. Od její matičky Prahy se všemi směry rozpínají barvy oranžové, modré, zelené, růžové, červené, které se každé čtyři roky prohazují.
Andrea Bobáňová
Smutná pohádka o české kotlině I.
Bylo nebylo, přímo v srdci Evropy ležela malá zemička, které všichni říkali Česká republika. Nebyla to jen tak ledajaká zem, žili tam lidé pracovití, poctiví, chytří a vynalézaví. Byli vstřícní ke všem přistěhovalcům z jiných zemí, utrahovali si od vlastních úst a bezdomovcům se tam nebývale dařilo. Ale protože byli obyvatelé této zemičky vytížení vyděláváním peněz pro přistěhovalce a chtěli, aby se vrazi a tuneláři měli ve vězení jako doma, zvolili si do čela své zemičky ty, kterým se tak pracovat nechtělo. Ale protože vládci této země byli klucí chytří, řekli si, že chtějí aby tato zemička byla tou nejlepší a nejvlídnější ze všech a aby se k nám všichni z východnějších koutů světa stěhovali. Češi jsou přece hodní, milí a jejich srdce jsou otevřená všem. I dostala se tato zpráva až do země hraběte Dráculi, do Transilvánie.
Andrea Bobáňová
Svět je barevný, nebo černobílý?
Každý z nás jistě viděl nějaký černobílý český film. Eva tropí hlouposti, Žena pod křížem, U pokladny stál atd. Umíme si zodpovědět, pročpak nás tyto snímky o víkendu připoutají k televizi? Pročpak si z celé široké nabídky satelitních programů vybereme zrovna ten starý, černobílý? Jsme „přežraní“ americkými komediemi, thrillery, sci-fi, sladkými romány či soutěžemi, kde vyhrává ten, který sní mixovaný hmyz. Reálně se nad tím ani nezamyslíme, ale podvědomí jedná za nás: Po prolistování všech kanálů, zůstaneme na tom prvním, který se objevil při zapnutí televize, černobílém filmu.
Andrea Bobáňová
Honba za civilizací
Vánoce, zima, sníh, lidi, víkend, konec roku. Blázinec. A do toho všeho spadne internetová síť. Potřebujete pracovat, šéf vám nepříjemně dýchá do telefonu, důrazně opakuje, že pokud tato akce nebude špičkově zvládnutá, můžete se s vaším místem rozloučit. A tak se rozhodnete vydat ze sebe to nejlepší, proto přeci v té firmě pracujete, protože jste prostě nejlepší. Oblečete se teple do několika vrstev oblečení, hodíte si přes rameno tašku s notebookem a jako kdysi Ivánek s ranečkem vyrazíte do světa hledat štěstí – lépe řečeno WiFi signál.
Andrea Bobáňová
Vánoce přicházejí, přátelé...
Po roce Vánoce, Vánoce přicházejí, zpívejme přátelé... Sakra, po jakém roce? Posledních pár let mám spíše pocit, že doba od jedněch Vánoc k druhým se zkracuje. Vždyť už od počátku října se na nás z výloh usmívají Ježíšci Západu Santa Clausové, na zboží se lepí viněty „Vánoční sleva“ a místo před obchodním centrem aby jeden hledal lupou. Tato každoročně stejná výzdoba nás straší vždy až do poloviny února následujícího roku. Tak proto bych úvodní slova z veselé vánoční koledy předělala na Vánoce Vánoce neodcházejí, vyndejme pěněženky přátelé, a šťastně a véééselee!
