"Praha - to není jenom most a Hrad"

Praha, když se řekne Praha, každý si představí panorama Hradčan s lesknoucí a kroutící se Vltavou plnou parníků, břehy osázené rybáři. Při vyslovení názvu Praha je slyšet ruch, tepot této metropole která v noci neusíná…Opravdu je ta stověžatá matička Praha pouze lesk a sláva? …

Žiji v Praze již přes 20 let a dnes jsem se v rámci svého zaměstnání zamyslela, zda propagace Prahy není přece jen trošku marketingově upravená. (ostatně – co není,že?)

Měla jsem již několik možností setkat se s názory příkladmo : „Jo v Praze, tam je blaze“, „Vy pražáci na co si stěžujete, vždyť v té Praze máte všechno pod čumákem“. Nebo: „Týý jo, já jsem v Praze ještě nikdy nebyl/a, tam bych se chtěl/a podívat“… Ano, co se týče kultury samotné, na to je metropole bohatá, ale co se týče samotného opravdového života těch, co v ní žijí? Myslíte snad, že je tady opravdu blaze? V čem je tu lépe než kdekoli jinde? Máme víc kin, víc obchodních domů, máme metro, nebo co tedy máme, že je zde tak blaze?  Už neplatí, že máme větší možnost sehnat pracovní místo, jak se mnozí, dosud mylně, domnívají.

Vedla jsem debatu s přítelkyní, která bydlí v Jižních Čechách, na vsi, ve velkém baráčku se zahradou a velkým psem, mají pole které jim na zimu obstará základní obživu jako např. brambory. Do nemocnice to má 20 km, na polikliniku 2km, děti to mají do školky a školy zhruba 4 km, kam je ještě každý den vozí. Já bydlela na sídlišti na okraji Prahy, do školy jsem chodívala sama přes celé sídliště, na střední jsem jezdívala na druhý konec Prahy, kam mi cesta trvala bez pěti minut hodinu. Cestou do nemocnice se člověk bál aby neumřel dřív, než povolí ta kolona aut a padne na křižovatce zelená. Když přišlo období bez práce, neměla jsem žádné pole nebo zahradu se slepicemi , která by mi tu obživu obstarala. Z oken místo do lesů a luk jsem se dívala co dávají u sousedů v televizi, co vaří paní naproti k večeři. Cesta z práce mi trvá ve špičce v lepším případě pouze hodinu a to ještě svádím denodenní boj o parkovací místo a doufám, že mi to auto do rána nevykradou nebo ho nevezmou rovnou celé. Holt sídliště nemají garáže. Než jsem došla k baráku, byla jsem nucela kličkovat bludištěm psích výkalů, přeskakovat odpadky co ležely u přetékajících popelnic. Přišla jsem do miniaturního 3+1 které mělo 52 metrů čtverečných (kamarádčina zahrada je asi tak šestkrát větší), kde se tísnili 3 obyvatelé a jeden pes. Každý měl svůj „kotec“, do kterého zalezl a byl rád, že se z té džungle vrátil domů.

Mezitím, co mi přítelkyně vyprávěla o tom jak se chystá s rodinou do Prahy, jak se chtějí podívat tam a tam, svézt děti metrem, zajít na Chodov a do Letňan jim něco pěkného koupit na památku z Prahy, jsem pozorovala její děti, jak běhají po venku, dovádějí tak jak to děti dělají a napadala mně jedna otázka: „Ty se o ty děti nebojíš, vždyť tam běhají bez dozoru, co kdyby je někdo ukradl, vždyť na ně pořádně nevidíš, co kdyby je srazilo auto“?  Kamarádka na mne vyvalila oči s výrazem, zda jsem při smyslech, na co se jí to ptám. A tak jsem jí uvedla do obrazu, jak to chodí ve velkých městech, jako je například ta opěvovaná Praha. Nelze děti pustit na pískoviště stavět bábovičky, povětšinou se tam válejí jehly od feťáků, či psí a kočičí výkaly. Nelze děti jen tak pustit ven, aniž by se na ně opravdu člověk nemohl spolehnout že se na přechodu rozhlédnou a přejdou, až když bude bezpečno.A stejně v člověku ta pochybnost bude dokud se nevrátí v pořádku domů. Se strachem pouštíme své děti do školy,  smutný případ Aničky z Troji známe všichni. Kamarádka nevěřícně kroutila hlavou a zdálo se, že mi nevěří jediné slovo. Rozhodla jsem se tedy, dát jí na jejich výlet do Prahy několik typů:

•  Když půjdeš Václavákem, kapsáři poznají že nejsi místní, hlídej si proto kabelku a pro jistotu si dej telefon nebo peněženku s doklady do náprsní kapsi.
• Když pojedete metrem či  budete v obchodním centru, dávejte si stejný pozor na své věci.
• Nenechávejte cenosti v autě, nikde, ani pod sedačkou, nevíš kdo tě na pozoruje kam je schováváš.
• Nekupuj nic v obchodech se suvenýry a neberte si taxíka

Potom jsem jí vyjmenovala kolik stojí lístek do kina pro rodinu a občerstvení při filmu, že není kde zaparkovat, jak je vše na barevné zóny nebo kolik popřípadě stojí celodenní parkování. Ať nejezdí v tu a tu dobu, to je dopravní špička….

Přítelkyně můj výčet zarazila a řekla, že si ten výlet ještě rozmyslí a vzala hrablo (které bysme si my Pražáci měli do bytu také pořídit) a šla odhrabávat sníh od dveří do garáže..