Barbora Bečvářová
- Počet článků 50
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1815x
Seznam rubrik
Barbora Bečvářová
Oliver
Oliverovi bylo jedenáct, když ho umístili do dětského domova se školou. Předstupně pasťáku. Máma ho doma nechtěla a táta si ho vzít nemohl. Neměl stálou práci a od rozvodu ani byt, přespával u kamarádů nebo tajně na stavbách, kde dělal.
Barbora Bečvářová
Politika, politika, proč se nás tak mocně týká
Snad by se (óóó náš veliký) Jára Cimrman neurazil, kdyby věděl, že jsem si jeho slova ze hry Akt dovolila pozměnit. A místo erotiky, dosadila politiku. Která posledních několik týdnů hýbe útrobami naší země daleko citelněji než o mnoho příjemnější erotika.
Barbora Bečvářová
Mám tě rád
Když mi Matýsek poprvé řekl „Mám tě lád, maminko,“ skoro mě to rozbrečelo. Byla jsem dojatá a šťastná a bylo mi celkem jedno, že u toho zrovna sedí na záchodě. Nutno podotknout, že cit pro vhodné chvíle k silným citovým výlevům a sdělením zdědil pravděpodobně po tatínkovi.
Barbora Bečvářová
Vesmír nás zkouší aneb Zmrzlá dovolená
Z dovolených si lidé vozí různé věci. Suvenýry, místní lahůdky, kameny nebo třeba pohlednice. My si z naší super krátké, ba přímo zkrácené, dovolené na horách přivezeme zřejmě jen nachlazení a jako bonus, pocuchané nervy.
Barbora Bečvářová
Jak jsem byla oceněna
Včera jsme byli v Praze. A nebyla to cesta jen tak ledajaká. Byla přímo výjimečná. V restauraci vystrčené do Vltavy se tam totiž konalo slavnostní vyhlášení výsledků literární soutěže Příběhy z cukru.
Barbora Bečvářová
Tiskárna a já
Tak jo. Beru zpět tvrzení, že navozování trapných situací je doménou dětí. Den poté, co jsem dopsala článek s názvem Jak jsem se přestala stydět, pojednávající o tom, kterak mě děti učí odolnosti vůči trapným situacím, dal mi Vesmír hezky za vyučenou a ukázal mi, že stydět se umím pořád, červenat taktéž, a že má odolnost vůči trapným situacím je pouhou iluzí.
Barbora Bečvářová
Jak jsme se ztratili v lese
Nerada to přiznávám, ale kdo mě zná, stejně to už ví. Můj orientační smysl, je spíše nesmysl. Jsem v tomto směru taková hříčka přírody, která by v divočině asi nepřežila. Neboť by na lovu či při sběru kořínků zjistila, že netuší, kde se nachází její domovská jeskyně, byť by se ukrývala za nejbližším dubem.
Barbora Bečvářová
O mluvících ženách a mlčících mužích
Věděli jste, že někdo si dal tolik práce a spočítal průměrné množství slov, které ženy a muži vypustí za den z pusy? Já jsem to zjistila (mimo jiné), při učení se na jednu ze zkoušek. Mám dojem, že ze značného objemu učiva mi v hlavě zůstalo už jen tohle. A to hlavně proto, že se jedná o informaci užitečnou při snaze pochopit mužské pokolení.
Barbora Bečvářová
Chtěla bych zhubnout (zase)
Ještě než jsem poprvé otěhotněla, bylo jedním z mých přání (spolu s přáním odmaturovat, napsat bestseller nebo třeba naučit se plést) zhubnout. Zná to snad každá osoba ženského pohlaví. Nemusíte mít právě metrák, ale stejně máte pocit, že pár kilo sem a pár kilo tam a byli byste hned spokojenější, sebevědomější a zajisté též atraktivnější.
Barbora Bečvářová
Babička a dědeček
Jako malá jsem je zbožňovala. V pubertě jsem nad nimi občas obracela oči v sloup. A dnes se ráda a s pokorou vracívám do jejich milující náruče.
Barbora Bečvářová
"Feminismus můžu, ale vocaď pocať"
Hned v úvodu bych ráda poznamenala, že si vážím všeho, co dnes díky emancipovaným ženám minulosti i dneška považujeme v podstatě za samozřejmost. Ať už se jedná o volební právo nebo možnost vysokoškolského vzdělání. Vlastní rozhodování o sobě samých i svém majetku. Aktivní účast v politickém dění nebo naopak ochranu mateřství.
Barbora Bečvářová
Já řidič(ka)
Jasně, umět řídit auto, je samozřejmě fajn. Ale já auta prostě nemám ráda. Jsou velká, hlučná, uvnitř to většinou smrdí tak, že už jen z té „vůně“ se mi dělá špatně. Jakožto člověku technicky nezdatnému mi jde hlava kolem z těch všech pák, páček a pedálů. A navíc jsou auta nebezpečná (znáte např. Kingovu Christinu?).
Barbora Bečvářová
Zumbamánie aneb Tančím, tančíš, tančíme
Zumba. Tak to je pojem, který hýbe světem milovnic pohybu. Ač se mezi tyto pohybové nadšenkyně neřadím, i tělocviku ve škole jsem se vyhýbala, i já jsem nakonec zumbamánii podlehla a vyrazila zjistit, co s tou zumbou všichni mají.
Barbora Bečvářová
Jak jsem si pořídila žehličku (na vlasy)
Nedávno jsem se nechala ostříhat. Ne nijak drasticky. Účes alá ježek by mi neodpustil ani manžel, ani zrcadlo. Ale dost na to, aby mi to každé ráno působilo značné problémy. Pryč jsou časy, kdy jsem mohla jednoduše sáhnout po gumičce a stáhnout vlasy do značně neoriginálního leč pohodlného culíku.
Barbora Bečvářová
Jak jsme hledali pronájem a koupili dům
Je to asi měsíc, co jsem začala pozvolna frfňat, že nám naše současné působiště začíná být těsné. Dokud jsme byli dva, bylo to akorát. Ne příliš velké na úklid a ne příliš malé na nedostatek soukromí. Ale co jsme tři, stává se z našeho bytu barevná mozaika dětských potřeb.
Barbora Bečvářová
Jak jsem se v noci bála
„Dnes v noci zdál se mi sen...“, bohužel ne tak poetický, jako v případě Jarka Nohavici a Vlaštovky, právě naopak. Byl plný mutantů, zabijáků s motorovou pilou a dalších hororových atributů. K dovršení vší hrůzy jsem zjistila, že manžel se ze svého výletu do hospody ještě nevrátil a mou záchranou se tedy mohl stát jen sladce spící synek. Rozsvítila jsem proto lampičku a sobecky a zbaběle si začala přát, aby Matýsek dostal hlad a vzbudil se na kojení co nejdřív. Jako na potvoru se mu do toho zrovna moc nechtělo a tak jsem se svým strachem musela bojovat sama.
