"Feminismus můžu, ale vocaď pocať"

Hned v úvodu bych ráda poznamenala, že si vážím všeho, co dnes díky emancipovaným ženám minulosti i dneška považujeme v podstatě za samozřejmost. Ať už se jedná o volební právo nebo možnost vysokoškolského vzdělání. Vlastní rozhodování o sobě samých i svém majetku. Aktivní účast v politickém dění nebo naopak ochranu mateřství.

Jsem ráda, že žiju ve světě, kde se ženy nemusí bát prezentovat své názory. Kde mohou rozhodovat o svém těle, stejně jako o svém kontě. Kde se nemusí nechat týrat svými manžely. A kde jim, pokud si dobře vybraly, manžel ochotně „pomůže“ jak s dětmi tak s domácími pracemi.

Na druhou stranu mívám dojem, že stejně jako se dnes spekuluje o tom, že muži ztrácejí v naší společnosti svou mužnost, svou původní roli lovce a ochránce, ztrácíme my ženy svou ženskost. Nedovolujeme si dávat najevo svou jemnou stránku. Nechceme být tím slabším pohlavím. Protože jsme přece moderní ženy. A moderní ženy jsou nezávislé, samostatné, často feministicky smýšlející a nebýt reprodukce a onoho fantaskního citu jménem láska, muže vlastně nepotřebují.

Taky se považuju za moderní ženu.

Ale asi jen do určité míry. Protože se musím přiznat, že jsem hrozně ráda tou ženskou ženou. Tou, která nosí sukně a šperky. Tou, která se klidně přizná, že neumí vyměnit kolo u auta a ani se to netouží naučit, protože doufá, že se ještě vyskytují gentlemani, kteří jí to kolo pomohou vyměnit.

Nestydím se za svou slabost a jsem ráda, že navzdory radiakálně feministickým teoriím o naprosté rovnosti, mohu požádat manžela aby mi otevřel sklenici okurek aniž by to ranilo mou hrdost. Jsem ráda tou něžnější částí páru. Ráda si nechám podržet kabát i dveře a ráda se nechám pozvat na večeři.

Jsem ráda matkou a nemám pocit, že mi ujíždí vlak. Cítím se být poctěna tím, že můžu přivést na svět nového člověka a věnovat mu svou něžnou náruč. Svou mateřskou lásku i s tím občasným zašišláním nebo mateřským plurálem. Těší mě, že ty první roky života smím být průvodcem toho nového člověka, i když to znamená dělit se s ním o svá prsa, svou postel i svůj osobní prostor.

Jsem prostě ráda ženou, která si je vědoma své ženskosti a nepotřebuje se srovnávat s muži. Jsou totiž věci, které jim velice ráda přenechám.