Smutné výročí ruské vlastizrady a komunistického krveprolití na Litvě

Přesně před 25. lety 13. ledna 1991 se Moskva rozhodla potlačit touhu litevského lidu po svobodě. Jednotky sovětské armády brutálně zmasakrovaly civilisty ve Vilniusu, kteří bránili holými rukami svoji vlast.

Stalo se tak poté, co demokraticky zvolený litevský parlament vyhlásil v březnu 1990 nezávislost této největší pobaltské republiky.  Na nátlak Moskvy a tehdejšího prezidenta Sovětského svazu Michaila Gorbačova jí v listopadu litevští poslanci pozastavili. Nicméně Kreml se tehdy rozhodl řešit situaci na Litvě silou. Proto v lednu 1991 se speciální jednotky OMON rozhodli dobýt Vilnius silou a přitom zavraždily třináct civilistů, 700 lidí bylo při těchto násilnostech zraněno.

Tuto brutální akci podpořili i ruští obyvatelé Litvy, kteří se tak prokazatelně opakovaně dopustili vlastizrady. Místní Rusové totiž aktivně podporovali okupační moc včetně jejich zločinů, kterou většina domácího obyvatelstva odmítala. Mohou tak děkovat jenom velkorysosti Litevců, že za ně nebyli po právu potrestáni, a ne si stěžovat na údajné porušování jejich lidských práv. Pouze v roce 1999 odsoudil vilniuský soud šest místních komunistických předáků za tyto hrůzné činy do vězení. Inu, Češi také měli své kolaboranty s německými nacisty.

Je ovšem nepochopitelné, že někteří Češi, kteří sami mají zkušenost s nacistickou okupací, srovnatelné ruské komunistické zločiny oslavují. Staví se tak na úroveň katů svého národa a sil zla.   

Naštěstí sovětské speciální oddíly opustily Litvu už na konci ledna jednadevadesátého roku. O několik měsíců později se v zemi konalo lidové referendum. Z 84,7% registrovaných voličů jich přesvědčivá většina 90,47%  hlasovala pro nezávislost.

A nelze se divit, sovětská komunistická nadvláda v ruském hávu přinesla Pobaltí devastaci a úpadek. Došlo k rozvrácení zdejší ekonomiky a k zločinům proti lidskosti vůči Litevcům a dalším pobaltským národům.

Pravdou je, že během roční sovětské okupace v letech 1940 a 1941 zavraždili ruští bolševici na 75 tisíc Litevců. Statisíce Pobalťanů včetně žen a dětí byly deportovány v nelidských podmínkách do sibiřských gulagů, většina z nich mučení a kruté zacházení nepřežila. Bolševici  systematicky likvidovali inteligenci a vůbec vzdělané vrstvy pobaltských zemí, včetně učitelů, právníků, lékařů a dalších.

Odporných zločinů proti lidskosti se v Pobaltí se dopustily jednotky Rudé armády a NKVD zvláště krátce po vypuknutí II. světové války do doby, než byly nuceny ustoupit. Ruští bolševici dokonce masakrovali i děti na táboře. V Rainaiském lese našli místní obyvatelé po jejich odchodu 76 mrtvol mladých chlapců – skautů. Dvě těla měla z úst vytržené jazyky, u čtyř pak chyběly vyrvané genitálie. Třem z těl někdo z katů vložil penis do úst. Řad těl měla deformované nosy, roztříštěné hlavy a rozdrcené čelisti. Chlapci byli postříleni typicky bolševickým způsobem - kulkou do týlu. Jeden hoch měl zatlučený dřevěný kolík do oka.

V Panevežysu nastal při ústupu Rusů masakr. Jednotky rudoarmějců povraždily několik desítek dělníků ve zdejších továrnách, lékaře a personál ve zdejší nemocnici, zdravotní sestra Zinaida Kanevičiene byla znásilněna a umučena. Stalo se 26. června 1941.

Ve věznici Kretinze po sobě komunistické stvůry nechaly mučící kůl. Vězeň byl k němu přivázán ocelovým lanem, pálen, natírán kyselinou solnou, bylo mu uřezáno pohlaví a vypíchány oči. To vše zaznamenal spisovatel Jan Beneš v knize Zločin genocidy.  

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/1426544-brutalni-zasah-proti-rodici-se-demokracii-v-litve