Jak udatní zemědělci kozla podojili aneb začátek tragedie

Ten pořad mně zpočátku hodně pobavil. V jednom dokumentu na ČT 2 z dob tvrdých totalitních padesátých let jsem slyšel vykládat údajného sovětského zemědělského odborníka, jak u nich v kolchoze prý dojí jalovice. A když udatní sovětští zemědělci dostali náročný stranický úkol, aby podojili kozla, tak se nezalekli, a i toho do čtrnácti dnů donutili dávat mléko. Vypuknul jsem v salvy smíchu, ale pak jsem si uvědomil, že to nebyla legrace, ale spíše tragedie.

Nevím, jestli to onen odborník ze „země, kde zítra již znamená včera“, myslel vážně, nebo už popil pořádně stakanů vodky. Nicméně v té době se jednalo o „seriózní“ filmařskou publicistiku. Je jasné, že v současnosti by těm, co chtějí dojit kozly, nabídli odvoz do výborného výzkumného zemědělského ústavu v Praze Bohnicích na seminář s proslulým specialistou docentem Chocholouškem. Jenomže, když si člověk uvědomí krutou atmosféru komunistické diktatury padesátých let, humor končí. Tito sovětští poradci, kteří nám radili ve všem možném, měli absolutní neomezenou moc. Takže, i když přišli se sebevětším nesmyslem, museli jsme je brát vážně. Běda tomu, kdo by zpochybňoval odbornost těchto „nadlidí“ respektive „nadsoudruhů“, ten si koledoval o jízdenku do Jáchymova. Vzdělaní lidé jistě vědí, jaké obrovské škody napáchal v sovětském zemědělství jistý soudruh Lysenko. Byl to obyčejný podvodník, avšak bohužel Stalin ho bral vážně. Koneckonců to nebylo v ruském prostředí nic neobvyklého. I za cara Mikuláše II ovládal matičku Rus carevnin milenec pologramotný mužik Rasputin. Naneštěstí začali takoví ruští (sovětští) odborníci řádit po roce 1948 i v bolševickém Československu. Jejich působení je také jednou z příčin toho, že kdysi hospodářsky vyspělá země nastoupila na čtyřicetiletou cestu úpadku. Na to nezapomínejme!