Válečné zločiny rudých Vietnamců byly horší než ty americké

Ano, výrazně předčily mnohokrát omílaný masakr americké armády v My Lai. Jednalo se o masové vraždy civilistů včetně žen a dětí provedené komunistickými zločinci z Vietkongu a severovietnamské armády.

Kolem 250 civilistů včetně žen a dětí bylo zavražděno respektive upáleno zaživa Vietkongem 5. prosince 1967 v jihovietnamské obci Dak Son, jak uvádí krátká zpráva na Wikipedii. A to nebyl jediný zločin rudé chátry v jižním Vietnamu.

O měsíc později opět jednotky Vietkongu a komunistické Vietnamské lidové armády ze severního Vietnamu poslední lednový den osmašedesátého roku ve zavraždili ve městě Hue až šest tisíc jeho obyvatel včetně žen, dětí a malých kojenců. Oběti byly mučeny, znásilňovány, upalovány a pohřbívány zaživa. O tomto ohavném zločinu rovněž informuje Wikipedie.

Podotýkám, že brutální násilnosti v režii vietnamských komunistů si vyžádaly daleko více mrtvých než tragické události v My Lai, kde maximální počet zabitých v březnu 1968 dosáhl kolem pěti set. To je samozřejmě také neobhajitelné, jenomže o My Lai se veřejně mluví, kdežto o daleko horších komunistických zrůdnostech skoro vůbec. A to je špatně! Prokazatelné důkazy o o brutálních zločinech vietnamských komunistů byly ignorovány. Masové hroby tisíců povražděných jihovietnamských civilistů nechávaly rádobyhumanisty chladnými a také je nedojímaly fotografie mladých děvčat popravených komunisty ve vesnici Suoi Chau. Jediným proviněním nebohých dívek přitom bylo jejich členství v organizaci na obnovu jižního Vietnamu. Statisíce Vietnamců byly přinuceny ze své země v roce 1976 emigrovat, statisíce dalších pak zavřeli komunističtí okupanti ze severu do koncentračních táborů.

Již v roce 1956 nechal severovietnamský komunistický vůdce Ho Či Min zavraždit na 50 tisíc obyvatel severního Vietnamu, kteří sice nespáchali žádný zločin, avšak provinili se tím, že nebyli příznivci socialismu.

Nikdo rozumný nebude obhajovat chování amerických vojáků v My Lai. Jenomže! Sami Američané tento zločin vyšetřovali, souzeno bylo 23 vojáků a jeden z nich odsouzen za mříže. Pravda, nakonec strávil jen tři a půl roku v domácím vězení. Přesto je však vidět rozdíl mez svobodnou západní společnosti a rudou diktaturou. V USA se o My Lai veřejně mluvilo, násilí amerických vojáků se kritizovalo a vinící stanuli před soudem.

Daleko horší zločiny ve Vietnamu spáchané komunistickou vražednou sebrankou však byly zamlčovány, nikdo za ně samozřejmě nebyl trestán. Já jsem i přesvědčen, že rudí vrazi žen a dětí dostali za své činy od soudruhů ještě vyznamenání. Ti se žádného trestu obávat nemuseli.

To je totiž typický komunistický přístup. Slušná normální společnost všeobecně násilí odsuzuje. Kdežto komunisté se k tomu staví třídně. Vraždy a vůbec jakékoliv zločiny v zájmu rudé sebranky jsou dovoleny a tolerovány. Tyto odporné násilnické způsoby dělají z Marxových příznivců barbarskou sektu, jejíž působení není slučitelné s civilizovanou společností.

Zdroje:

Válka ve Vietnamu (1964 – 1975), Pavel Kamas, nakladatelství Votobia, Olomouc 1997

Černá kniha komunismu II., kolektiv autorů, nakladatelství Paseka, Praha, Litomyšl 1999

https://cs.wikipedia.org/wiki/Masakr_v_Hue

https://cs.wikipedia.org/wiki/Masakr_v_Dak_Son

https://cs.wikipedia.org/wiki/Masakr_v_My_Lai