Volím Pavla Fischera. Volím slušnost a vizi

Na podzim mi někdo řekl: „Není to člověk, který by byl schopný strhávat davy“. Bylo 17. listopadu a na pražském Václavském náměstí zrovna promlouval Pavel Fischer, jeden z prezidentských kandidátů.

Připomněl, že za svobodu a demokracii se musí neustále bojovat. I dnes se totiž můžeme nechat zotročovat.  Ano, ten projev by se možná hodil do skromnějšího auditoria. Možná neměl dostatečnou razanci, aby lidi vyburcoval k silnějším emocím a zahřál je v chladném svátečním dni. Mě však ta slova hřála.

Myslím, že dnešní svět zažívá spoustu siláckých řečí a gest, za nimiž se zpravidla skrývá prázdnota, prázdnota obsahová i mravní. Předpoklad, že konflikty se nejlépe vyřeší tak, že na obou stranách kolbiště budou stát stejně mocní a arogantní jestřábi, ne vždy spolehlivě funguje. Jsem příznivcem rovnováhy. To neznamená slabost. Asi jako když v biblickém příběhu zdánlivě slabý pastýř David porazil obra Goliáše. Odmítl brnění a boj zblízka a raději posbíral oblázky, kterými soupeře usmrtil. Prostě změnil taktiku a zvítězil.  

Pavel Fischer je ten, kdo přichází s jinou taktikou. Představuje pro mě směr, jenž navazuje na tradici demokratického československého státu (letos více než aktuální). Dobře si uvědomuje, že Ústavu je potřeba střežit a ctít, že musíme zachovat rovnováhu mocí a svobodná média, že musíme hájit pluralitu názorů a pěstovat zdravou občanskou společnost. Jeho životní cesta ukazuje, že mu nejsou lhostejné osudy lidí, kteří se ocitli v tíživé situaci. Má kromě značných politických a diplomatických zkušeností i lidský rozměr, což je na politické scéně téměř nedostatkovým zbožím.

Úplně by stačilo, že mluví pravdu, chová se slušně, nerozdmýchává nenávist a neosočuje své konkurenty a novináře. Potřebujeme prezidenta, který bude vyzdvihávat pozitivní stránky lidské osobnosti. Prospělo by všeobecné náladě, kdybychom z Hradu zase slýchali ocenění lékařů, sportovců, vědců, umělců, řemeslníků, podnikatelů, učitelů, sociálních pracovníků, studentů a dalších významných figur z různých oborů lidské činnosti. Prezident těmito příklady může inspirovat další občany a především ukazovat dětem, že věci kolem nás můžeme sami aktivně ovlivňovat. Na to ostatně Pavel Fischer upozorňuje v mnoha předvolebních debatách. Musíme hrát aktivní roli u nás i v zahraničí a nečekat, že naše problémy někdo za nás vyřeší.

V neposlední řadě oceňuji bohaté kvality Pavla Fischera na mezinárodním poli. Občas mi přijde, že je jako nový film nebo iPhone, který už vyšel na zahraničním trhu a u něhož chvilku trvá, než se dostane k českým divákům a uživatelům. Fischer je totiž o krok napřed. Do českého kontextu vnáší témata, která už nyní hýbou globální scénou a ať se nám to líbí nebo ne, brzy budou hýbat i naší domácí scénou. Uvědomuje si, že v propojeném světě se nemůžeme izolovat. Naopak musíme sami jako aktivní členové EU, NATO a OSN přicházet s nápady a nacházet řešení komplikovaných otázek dneška (dopady klimatických změn, populační exploze některých regionů světa, nekontrolovatelná migrace, udržitelný růst, lokální konflikty, hrozba terorismu, odstraňování chudoby, vyrovnávání rozdílů a nerovností, adaptace na nové technologie atd.). Hezky to vyjádřila bývalá free-stylová kajakářka Anna Levesque. „Abyste v peřejích udrželi stabilitu, nesmíte přestat pádlovat. Musíte se pohybovat alespoň tak rychle jako proud vody, nebo ještě rychleji. Pokaždé když strčíte pádlo do vody a ztratíte pohyb, promeškáte onen okamžik a snadno se převrhnete.“

Věřím, že každý máme svého favorita na prezidenta. Podstatou demokracie je diskuse a respekt k druhému. Respektuji tedy rozhodnutí občanů volit některého z nasazených prezidentských kandidátů.

Pavel Fischer je pro mě kormidelník v rozbouřených časech, protože hledá v lidech to pozitivní, nepodbízí se a nebojí se nastolovat nová témata. Navíc to dělá s rozvahou a noblesou.