Lež se rozlézá do všech směrů. Dokážeme ji včas zastavit?

Posledních několik týdnů mám pocit, že permanentně sním, jenomže ne a ne se probudit. Pak mě napadá, že jsem asi součástí nějakého absurdního dramatu o několika dějstvích, kde čekám na spuštění opony, ale marně...

...Godot nepřichází. Zato hrůzostrašné a komické figuríny seběhly z divadelních prken a prohánějí se veřejným prostorem.

Na povrch se bez uzardění a s čím dál větším sebevědomím derou neumětelské a podvodnické maškary, které rozeštvávají společnost, bezostyšně lžou a urážejí jim neservilní a alespoň trochu kriticky myslící spoluobčany, odmítají odlišnost, nerespektují zákony a z morálky si dělají fackovacího panáka, otevřeně bojují proti údajně největšímu zlu současnosti – politické korektnosti, a namísto toho chtějí uplatňovat příslovečný selský rozum, který má být všelékem na neduhy spletitého a komplikovaného světa dneška. Vrána k vráně sedá. Není tedy divu, že tyto maškary se obklopují ještě ubožejšími a hloupějšími karikaturami, jež už úplně postrádají jakoukoli morální brzdu. Televizní obrazovky, mediální výstupy a sociální sítě jsou jich plné. Rádi se čvachtají v záři kamer a reflektorů a svou tupou existencí jen utvrzují své chlebodárce v pocitu vlastní důležitosti a nekonečné nadpozemské pravdy. Je jim hej, protože nacházejí oporu v elektorátu, který v záplavě informací obtížně rozeznává kontury pravdy a lži. V tomhle tkví jejich síla a jsou si toho moc dobře vědomi. Jaký je jejich záměr? Osobně se domnívám, že jsou to osoby charakterově značně pokroucené, jimž jde především o neustálé zvyšování ega, osobní mstu a tancování na hrobech svých nepřátel. Ze všeho nejvíc se jim hodí pasivní a hloupnoucí veřejnost, která bude přikyvovat jejich „osvíceným“ nápadům.

A tak jak plynou dny všední a nevšední, události se nám daly do pohybu a postupně se ukrajuje jeden díl našich svobod za druhým. Vývoj nabírá zpětných obrátek.

Bohužel už i naše končiny plíživě obchází strašidlo autoritářské minulosti, které se do nynější hypermoderní epochy probouzí s nově nabytou silou a mnohem větší odolností vůči výdobytkům liberálně-demokratického uspořádání. Okolnosti kolem návštěvy čínského prezidenta v Praze, pravidelné cesty dvou posledních českých prezidentů na ruský summit na Rhodu, taškařice s dalajlámou a ostuda s (ne)vyznamenáním Jiřího Bradyho či například cenzurování na Primě tyto tendence jenom potvrzují. Nejnověji se objevuje snaha šesti desítek zákonodárců omezit svobodu slova schválením ustanovení trestního zákoníku o hanobení prezidenta republiky. Až rok vězení by hrozilo tomu, kdo si pustí pusu na špacír a veřejně pomluví prezidenta. To už je opravdu neslýchaný vrchol.

Nazrála doba odvážných činů

Myslím, že je akorát načase, aby se slušní a poctiví lidé, kterým záleží na pozitivním směřování naší země a Evropy, začali bouřit a tvrdě uplatňovat práva vyplývající z Ústavy, Listiny základních práv a svobod a mezinárodních závazků. Z médií můžeme snadno nabýt dojmu, že my jako občané nemůžeme nic ovlivnit a že jsme pouhými nástroji v rukách politiků a lobbistů. Zatím toho ale můžeme změnit poměrně dost.

Občanská společnost je líhní kreativních nápadů, odvážných jedinců a organizovaných skupin s vizí a ochotou pomáhat a rozvíjet prostředí kolem nás. Sice nejsou tak často vidět v hlavních zpravodajských relacích (ani o to zpravidla nestojí). Svou mravenčí prací, když pomáhají potřebným a starají se o zlepšování životů nás všech, však dennodenně dokazují, že lze měnit věci k lepšímu. V tomto na první pohled idealistickém přístupu je naopak mnoho racionálního, jelikož každý svým jednáním přebírá svůj díl odpovědnosti za chod celé společnosti.

K tomuto tématu doporučuji ke zhlédnutí dokument Cultural Creatives – The (R)evolution (volně přístupný nahttps://www.youtube.com/watch?v=jZUp7h0y3h4, pojednávající o generaci progresivních lidí, kteří se ztotožňují s hodnotami jako respekt vůči odlišnostem, udržitelné životní prostředí, boj proti chudobě, podpora vzdělávání, rozvoj osobnosti apod.). Jejich největší slabinou je přitom fakt, že tyto skupiny žijí v mylné představě, že jsou ve svém snažení osamoceni a nemají žádné spojence.  

…

Myslím, že je akorát načase, abychom se začali spojovat a vytvářet silné vazby, které odolají stupňujícím se nájezdům na naše svobody a práva. Myslím, že je akorát načase, abychom se v lidech snažili vyzdvihávat dobré vlastnosti a povzbuzovat je k větší aktivitě. Myslím, že je akorát načase, abychom se pokoušeli o hledání pravdy a důsledně a nahlas ji odlišovali od lži. Myslím, že je akorát načase, abychom se vrátili k základním pravidlům slušného chování.

V předvečer státního svátku si tak přeju, abychom se z toho snu už konečně probudili anebo abychom konečně zatáhli oponu toho trapného tyjátru. Budu přitom s nadějí doufat, že lidé budou mít na paměti slavný citát Edmunda Burkea, že „k vítězství zla stačí, když dobří lidé budou sedět se založenýma rukama“.