Vyber si svůj osud

         Kniha Kazatel končí. Jsou lidé, kteří tato Šalomounova "moudra" nemají rádi. Tvrdí, že takové čtení vede člověka jen k depresi, protože je přehnaně pesimistické.

         Byla doba, kdy jsem si to také myslel. Přestože jsem tuto knihu četl rád, v určitém období života jsem měl za to, že to Šalomoun s tou marností trochu přehání. Je přece tolik krásných oblastí, které nejsou vůbec marné...
         Dnes už si nemyslím, že by Šalomoun něco zbytečně zveličoval. Docházím k závěru, že tento izraelský král byl jen důsledný realista, který rozjímal nad tím, na co lidé raději nemyslí. Je příjemnější strčit hlavu do písku a tvářit se, že žádný problém nehrozí.

         Na závěr tohoto seriálu inspirovaného knihou Kazatel se chci vrátit k jednomu textu, který je zaznamenán v její 2. kapitole. Šalomoun píše: "Bůh člověku, který je mu milý, dává moudrost a poznání i radost.
Hříšníka však nechá lopotit se, shánět a hromadit věci, které nakonec musí předat tomu, kdo se zalíbí Bohu.
Také to je pomíjivost a honba za větrem." (Kaz. 2,26)
         Poslední týdny se s manželkou chystáme na stěhování. Z velkého bytu jdeme do menšího, polovičního. Musíme se proto rozhodnout, co si necháme a čeho se zbavíme. Měl jsem z toho strach: "Jak rozlišit knihy, které si nechám od těch, které rozdám? Co když mi pak některá z nich bude chybět?" Zkušenosti mi říkají, že to, co jsem léta nepotřeboval, potřebuji hned poté, co jsem se toho zbavil...
        Dlouho jsem hledal odvahu vzít banánové krabice a začít třídit knihy na tři hromádky: Vyhodit, darovat a nechat. Pak jsem se do toho jednoho dne pustil. Byl jsem překvapený, jak to šlo rychle. Nejméně knih nakonec bylo v těch krabicích, které budeme stěhovat.
         Hospodin nám nabízí moudrost, poznání i radost. Nabízí nám, že nás zbaví naší potřeby "lopotit se" jenom proto, abychom mohli hromadit věci, které nakonecv tom lepším případě někomu darujeme, v tom horším skončí někde na skládce nebo ve spalovně.

         Pojďme si připomenout druhý text z knihy Kazatel: "V den dobrý užívej dobra a v den zlý si uvědom, že ten i onen učinil Bůh..." (Kaz. 7,14) Tento text byl pro mne při posledním čtení této knihy tím největším objevem. Pochopil jsem, že vše, co prožívám, mohu probírat se svým Bohem. Ať je to dobré nebo zlé, Bůh o tom ví. A až se jednou za čas ohlédnu, pochopím, že i to, co se mi dnes moc nelíbí, bylo součástí velké Boží životní školy.

         Na závěr jsem si nechal ten nejkrásnější text z celé knihy: "Veškeré dílo Bůh postaví před soud, i vše, co je utajeno, ať dobré či zlé." (Kaz. 12,14) Tahle slova mnozí lidé považují za strašení. Já už jsem z tohoto bludu vyrostl. Boží soud není strašení, ale evangelium. Jak to myslím?
         Zkuste na chvíli přemýšlet nad možností, že by o vašem osudu měl rozhodovat nějaký člověk. Našli byste někoho, u koho byste si byli jistí, že bude při rozhodování o vašem věčném osudu stejně spravedlivý i stejně milosrdný jako Bůh? Já ne, proto jsem rád, že soud nakonec vynese můj Stvořitel a Spasitel, prostě Hospodin, Bůh.

         Kniha Kazatel nám možná může připadat pesimistická. Stačí se ale rozhlédnout kolem sebe a zjistíme, že je jen důsledně realistická. Ukazuje na to, k čemu vede život bez Boha. Vede ke konstatování, že vše je jen marnost. Dokonce marnost nad marnost. Každý, kdo si zvolil cestu životem bez Boha, by si tuto knihu měl přečíst, aby věděl, co ho čeká na konci této cesty.
         Mám dvě možnosti. Jít životem sám a skončit hořekováním nad marností toho, co jsem prožil nebo zvolit cestu s Bohem a už dnes se radovat z toho, že mne můj Stvořitel jednou vezme k sobě a nabídne mi věčný život v prostředí, kde už nebude nic marné a pomíjivé.

         Každý z nás má jen dvě možnosti. Můžeme si zvolit svůj osud.
         Co zvolíš?