Smrt jsem už porazil

            Nedávno jsem slyšel, že vědci jsou na stopě tzv. „genu nesmrtelnosti“. Díky němu v budoucnu „přeprogramují“ naše buňky tak, aby se neustále obnovovaly, a pak přijde věčnost.

Toto praví ten první i poslední, který byl mrtev a je živ… (Zjevení 2,8)

            V úvodu dopisu křesťanům, kteří zažijí první pokusy o genocidu, připomene Ježíš, že žije, přestože zemřel. Byl ukřižován, ale třetí den vstal z mrtvých. Nádherné ujištění pro věřící, kterým hrozí, že jejich život předčasně skončí.

            Církev ve Smyrně symbolizuje období, v němž křesťané za svou víru často platili životem. Stávala se z nich potrava pro šelmy v arénách, Římané z nich dělali živé pochodně. Umírali s vírou ve vzkříšení, po kterém bude díky „stromu života“ následovat věčný život v dokonalém prostředí Ježíšova nebeského království.

            Smrt je podle jedněch náš největší nepřítel. Podle jiných neexistuje, protože každý z nás máme v sobě kousek nesmrtelnosti. Jaká je skutečnost? Těm, kdo pochybují o smrti, radím, aby si zašli na hřbitov. Tam zjistí, jaká je skutečnost.

            I když se vědci snaží najít gen nesmrtelnosti, smrt nám stále hrozí a každému už někoho vzala. Ježíš nám připomíná: „Já už jsem smrt porazil, věř mi. Blíží se chvíle, kdy ji porazím definitivně a vrátím život všem, kteří žili i umírali s touhou po věčnosti v dokonalém prostředí. Vydrž, už se to blíží.“

Pane Ježíši, vždy, když se loučím s někým, koho mi vzala smrt, si připomínám, že se blíží chvíle, kdy mi mé blízké vrátíš. Smrt zmizí z vesmíru a vládu převezmeš Ty.

Článek je součástí mozaiky, kterou postupně vytvoří 366 dílů série s názvem "Na počátku všeho bylo Slovo". Najdete je v rubrice se shodným názvem.

Minulý díl: Chraň lásku ...