Proč je vražda považována za zločin?

Položili jste si někdy otázku, proč zabití slepice na oběd bereme jako něco normálního, ale zabití člověka považujeme za zločin? Máte pocit, že je to hloupá otázka? Zabít člověka je přece zločin! To snad musí být jasné každému!

To jsem si kdysi také myslel. Ale jak jsem postupně poznával svět, zjišťoval jsem, že tento pohled na cenu života člověka s námi nesdílí lidé na celém světě.
Nedávno vyšla zpráva o tom, že z globálního pohledu jsou křesťané nejpronásledovanější skupinou. Ročně jich, zvláště v muslimském světě, zemře několik tisíc. Pro příklad nemusíme chodit daleko. Před časem v sousedním Německu probíhal proces s muslimskými rodiči, kteří rukou nejmladšího syna zabili svou dceru. Byl to trest za to, že se stala křesťankou.
Další rozměr získá úvodní otázka, když se na ni podíváme optikou  evoluční teorií. Podle Darwina vyhrává a přežívá silnější, odolnější a zdravější. Vše slabé zaniká... Kde se v takovém prostředí najednou vezme úcta k životu? Na to jsem zatím od zastánců Darwinovy teorie nedostal takovou odpověď, která by mi připadala logická.

S tím souvisí i termín svědomí. Toto slovo jsem slýchal od svého dětství. V určité době mne napadla otázka: “Kde se to svědomí v člověku bere?“ Ve škole nás učili, že svědomí vzniká postupně výchovou. Zní to logicky, ale jen do chvíle, než narazíme na skutečnosti, které u nás nemohly vzniknout výchovou. Pak zjistíme, že “školní odpověď“ postihuje jen část pravdy.
V prvním století napsal apoštol Pavel v jednom svém dopise: “Jestliže národy, které nemají zákon, samy od sebe činí to, co zákon žádá, pak jsou samy sobě zákonem, i když zákon nemají. Tím ukazují, že to, co zákon požaduje, mají napsáno ve svém srdci, jak dosvědčuje jejich svědomí, poněvadž jejich myšlenky je jednou obviňují, jednou hájí.“ (Bible, list do Říma 2)
Podle této úvahy existuje “zákon“, jehož základ není ve výchově. Svědomí  je prostě v nás. Svědomí je něco, co nám bylo dáno. A my tuto citlivost vůči dobru a zlu můžeme buď rozvíjet, nebo naopak ubíjet.

O podobných otázkách rád diskutuji se svým tátou. Ten mi kdysi řekl: “Svědomí je jako magnetická střelka v kompasu. I když ji nějakým způsobech roztočíš nebo rozkmitáš, ona se po chvíli uklidní a zase ukazuje na sever.“
Existence svědomí, tohoto zvláštního zákona, který má každý z nás ve svém nitru, je pro mne dalším důvodem, abych věřil, že někde ve vesmíru je Zákonodárce. Neumím si představit, že by tento zákon mohl vzniknout sám od sebe. Tak, jako vy byste mi nevěřili, kdybych tvrdil, že Ústava České republiky vznikla náhodou při výbuchu tiskárny. Že se písmenka poskládala jen tak, sama od sebe...

Před čtrnácti dny jsem citoval slova Isaaca Newtona: "Člověk by musel být slepý, kdyby ve spořádanosti vesmíru neviděl nekonečnou moudrost Stvořitele, a musel by být blázen, kdyby to nepřiznal."
Existence Stvořitele je pro mne odpovědí na otázku ohledně původu svědomí i dalších zajímavých “přírodních zákonů“. Počínaje tím, který "drží pohromadě" nekonečný vesmír a svědomím v mém nitru konče.

Evropská kultura má kořeny v judaismu a křesťanství. I proto je u nás vražda  považována za zločin. Jsem rád, že jsem se narodil v zemi, kde má život každého člověka stejnou cenu. Jen si kladu otázku, zda to tak zůstane, pokud začneme zpochybňovat své kořeny. “Mravnost a morálku“ bychom neměli považovat za přežitek.

PS: K otázce svědomí se v budoucnu ještě vrátím. Pro vás, kdo o něm chcete ještě chvíli přemýšlet, nabízím čtyři zajímavé myšlenky:
Německý filozof Walter Benjamin, pronásledovaný fašisty pro svůj židovský původ, napsal: “Jestliže chceš klidně spát, vem si s sebou do postele čisté svědomí.“
Milan Kenda, slovenský humorista a autor epigramů, říká: “Hluk civilizace nás chrání před šepotem svědomí.“
Rakouský básník Stefan Zweig varuje: “Žádná vina není zapomenuta, když o ní ví svědomí.“
Apoštol Pavel radí: „Cílem našeho vyučování je láska z čistého srdce, z dobrého svědomí a z upřímné víry.“ (Bible,1.dopis Timoteovi 1)