Potřebujeme dnes ještě Desatero?

Už podruhé se v seriálu "Pořádek nebo anarchie" zastavíme u role biblického Desatera v životě křesťana.

Minulá část končila slovy Ježíše Krista: "Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského.“ (Matouš 5,20)
Tímto výrokem nejsme nabádáni k tomu, abychom se snažili dostat do nebe dodržováním zákona. Ježíš si přeje, abychom si uvědomili, že slepé dodržování zákona není cestou do nebe.

Je dobré si nejdříve položit otázku: „K čemu sloužil zákon v době před Ježíšem? Co měl udělat?“ Boží zákon v té době přiváděl hříšníka do chrámu k oltáři, na kterém za něj  umíralo nevinné zvířátko.
Jak to probíhalo? Pokud člověk znal znění Božího zákona, pak si při jednání, které bylo v rozporu s touto normou, uvědomil, že něco není v pořádku. K tomu, aby znovu našel klid, musel jít k obětnímu oltáři.
Na chrámovém nádvoří pak díky oběti znovu nalezl klid a pokoj pro své svědomí.

Velice srozumitelně o tom hovoří apoštol Pavel ve svém dopise křesťanům v Galácii.
Gal.3,23-29: Dokud nepřišla víra, byli jsme zajatci, které zákon střežil pro chvíli, kdy víra měla být zjevena. Zákon byl tedy naším dozorcem až do příchodu Kristova, až do ospravedlnění z víry. Když však přišla víra, nemáme již nad sebou dozorce.
Vy všichni jste přece skrze víru syny Božími v Kristu Ježíši. Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli.
Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. Jste-li Kristovi, jste potomstvo Abrahamovo a dědicové toho, co Bůh zaslíbil.
Kralický překlad tlumočí stejná slova takto: „A tak Zákon pěstounem naším byl k Kristu, abychom z víry ospravedlněni byli. Ale když přišla víra, již nejsme pod pěstounem.“

Podle Pavla je zákon vůči nám v postavení dozorce nebo pěstouna. To jsou termíny, pod kterými si každý může představit něco jiného.
Jak to je míněno?

Když se po sametové revoluci otevřely hranice, začala mladá děvčata odjíždět do zemí na západ na brigády, při nichž v rodinách plnila funkci chůvy, která se stará o děti. V jejich pracovní náplni bývala i povinnost vozit svěřené děti ráno do školy a odpoledne zpět domů.
Tuto práci v době, kdy Pavel psal své pojednání o zákonu, zastávali otroci, kteří byli nazýváni termínem „pajdagogos“. Slovem, které má dnes v našem jazyce úplně jiný význam.
Úkolem "pajdagoga" bylo dovést dítě svého pána k učiteli a po skončení ho zase bezpečně dopravit domů. Pajdagog nebyl učitelem. Jeho úkolem bylo pouze dobře znát cestu k učiteli. Nic víc a nic méně.

Čím byl Zákon do příchodu víry v Pána Ježíše Krista?
Zákon byl náš "pajdagogos" = otrok,  který vzal děti za ruce  a vedl je k učiteli. Děti ho potřebovaly, protože byly malé, a také, aby nechodily za školu, protože byly ještě nevyzrálé.
V době, kdy byly děti u učitele, pajdagoga nepotřebovaly. Ten byl užitečný zase až ve chvíli, kdy děti odcházely od učitele.
Tento text je pro nás velice důležitý. Protože nám může pomoci pochopit, jak je to s Božím zákonem dnes. Jaký je dnes úkol zákona v životě křesťana?

V Novém zákonu Desatero přivádí hříšníka k Ježíši Kristu, který za něj položil život, když byl ukřižován na Golgotě.
Když jsem v Ježíšově blízkosti, zákon nepotřebuji. Přesto však ani v tomto období není zákon zbytečný. Může  se stát, že má víra zeslábne a já Krista opustím. Zákon mi znovu ukáže potřebu vrátit se k Ježíši i cestu.

V posledních letech se nám téměř pravidelně dařilo jezdit s rodinou na dovolenou do Chorvatska. Vždy jsem si před cestou napsal podrobný popis cesty.
Za ty roky už cestu celkem dobře znám. Ale pro jistotu si itinerář beru s sebou. Co kdybych zabloudil nebo zapomněl?

Z textu, který napsal apoštol Pavel můžeme udělat jeden odvážný závěr:
Zralý křesťan nepotřebuje literu zákona.
Proč?
Protože HO má zapsaný ve svém srdci.

Dochází u něj k naplnění Božího slibu, ke kterému se Bůh zavázal prostřednictvím proroka Jeremiáše: Toto je smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po oněch dnech, je výrok Hospodinův: Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem. Už nebude učit každý svého bližního a každý svého bratra: »Poznávejte Hospodina!« Všichni mě budou znát, od nejmenšího do největšího z nich, je výrok Hospodinův. Odpustím jim jejich nepravost a jejich hřích už nebudu připomínat." (Jeremiáš 31,33+34)
Myslím, že jako křesťané bychom měli znát tuto ochrannou úlohu zákona.

Už jste někdy cestovali podle mapy? Co jste udělali s mapou, když jste dorazili k cíli své cesty? Vyhodili jste ji, protože už pro vás byla nepotřebná?
Nezahazujme to, co nám může ještě někdy pomoci najít cestu zpět k Ježíši. Nezbavujme se proto „pajdagoga“, kterého můžeme v budoucnosti ještě potřebovat.

V Ježíšově době se "pajdagogem" stával otrok, kterému byl pán ochoten svěřit své děti. Tuto zodpovědnou funkci dostávali otroci, už kteří dokázali svou věrnost svému pánu.
V duchovní oblasti Bůh svěřil úkol "pajdagoga" biblickému Desateru. Važme si ho. Ještě se nám může hodit.