Pavlova poslední mise (Začalo to zklamáním 60)

V temné kobce vězení tentokrát Pavel nemusí na soud čekat dlouho. Nero chce i nadále živit nenávist vůči křesťanům a tak na něho tentokrát Židé ani nemusí moc naléhat, aby si se soudem pospíšil. Apoštolova smrt se jeví výhodně pro císaře i pro Pavlovy židovské nepřátele.

Řecké i římské soudy zajišťují každému obžalovanému právo na obhajobu. Dobrý obhájce často dokázal zvrátit rozsudek ve prospěch obžalovaného. Tuto možnost dostává i Pavel. Nemůže ji ale využít, protože je v Římě bez přátel i bez prostředků a tak se musí hájit sám.

Po několika dnech, které prožil v tmavé kobce, si nyní apoštolovy nemocné oči musí chvíli zvykat na světlo. Je předveden před Nera a jejich oči se střetávají. Císařova tvář, přestože teprve nedávno oslavil třicátiny, nese stopy jeho zvrhlého života. Je zvyklý na to, že se před ním všichni plazí.

Proti němu stojí starší muž, jehož tvář také vypráví o tom, co vše už prožil a přežil. Jeho obličej nese stopy pronásledování, nemocí i dlouhého věznění. Nero čeká, že se mu vězeň vrhne k nohám a bude prosit o milost. Stařec ale zůstává stát a v jeho očích není ani stín strachu. Čeká, s čím přijde obžaloba.

Sál je plný lidí. Jsou tu obyvatelé hlavního města a také spousta těch, kteří do Říma přijeli služebně a brzy se budou vracet domů. V davu se tísní zajímavá směsice lidí. Bohatí i chudí, vznešení i prostí, pyšní i pokorní. Jsou zvědaví, co tenhle Žid, na kterého žalují Židé, řekne na svou obhajobu, až vyslechne argumenty žalobců.

Nero dává povel, aby obžaloba přednesla svou řeč. Pavlovi nepřátelé zopakují obvinění z pobuřování a kacířství. Nakonec, jako trumf, obviní Pavla z toho, že právě on je hlavou vzbouřených křesťanů, kteří zapálili Řím. Shromážděný dav souhlasně přikyvuje. Pokud je to pravda, pak si vězeň zasluhuje smrt.

Císař vyslechne obžalobu a pak dává znamení Pavlovi, aby se začal ohajovat. Ten na chvílí sklopí oči, aby se mohl soustředit na krátkou modlitbu.Děkuje Bohu za možnost svědčit samotnému císaři a prosí ho o moudrost. Po chvíli se jeho oči otevřou. Pavel se chvíli dívá Nerovi upřeně do očí. Pak začne vyprávět.

Nejdříve ukazuje na hříšnost tohoto světa. Svět plný zla a hříšníků, které čeká Boží soud. Bůh jednou bude trestat nejen chudé a otroky, ale i jejich pány a dokonce i samotné vládce. Pavel popisuje, jak bude vypadat soudný den, kdy Bůh každému odplatí za jeho dobro nebo zlo.

Pavel si všímá, jak ho Nero pozorně poslouchá. V jeho tváři se najednou objevuje strach. Malou chvíli se apoštolovi zdá, jako by Nero chtěl prosit Boha za odpuštění. Císař skutečně chvíli uvažuje o tom, jak to musí být krásné, když člověk jde večer spát s čistým svědomím. Ještě se mu nestalo, že by k němu někdo mluvil tak otevřeně a pravdivě. Všichni se mu vždy snaží lichotit.

Císař se dívá na Pavla a přemýšlí: "Co když má ten muž pravdu? Co když Bůh i mně nabízí milost a odpuštění? Mám toho hodně na svědomí..." Jenže pak to zavrhne. Císař se rozhoduje, že tahle víra není pro něj.

Nechává Pavla dokončit svou obhajovací řeč. Apoštol hovoří nezvykle dlouho. Nikomu to ale nevadí. "Jen ať se vypovídá", říkají si, "stejně je to naposledy." Po skončení Pavlovy obhajovací řeči všichni očekávají rozsudek smrti. Čekají, že jeho palec ukáže směrem k zemi a nechá Pavla okamžitě popravit.

Císař chvíli přemýšlí. V jeho svědomí se odehrává boj. Už od minulého soudu je přesvědčen o nevině muže, kterého tu dnes soudí. Jenže mu vadí, že to křesťanské učení se už dostalo i mezi jeho nejbližší. Po chvíli váhání nakonec vydává rozhodnutí o odročení soudu. To nikdo nečekal.

Pavla odvádějí do jeho temné kobky a Nero nedlouho poté odjíždí na tažení do Řecka. Apoštol v té době píše druhý dopis svému příteli Timoteovi. Prosí ho, aby za ním co nejdříve přijel do Říma. Pro případ, že by Timoteus přijel pozdě, Pavel raději do dopisu napíše vše, o čem by rád se svým žákem mluvil.

Zakrátko se z Řecka vrací císař. Jeho výprava nebyla úspěšná a tak má zlost. V Římě mu Pavlovi nepřátelé připomínají jeden nedořešený případ. Nero dává příkaz, aby byl Pavel popraven. Císař ví o apoštolově římském občanství a proto dává příkaz, aby byl sťat.

Na radu svých poradců dává císař příkaz, aby poprava proběhla v tichosti. Chvíli nato přichází pro Pavla eskorta. Odvádějí ho na místo, kde mu setnou hlavu. Pavel jim ještě cestou vypráví o Ježíši, který jim chce odpustit jejich zlé skutky. Vojáci jsou překvapeni. Vězeň se totiž vůbec nebojí.

Chvíli před popravou Pavel prosí, aby se směl chvíli modlit. Dívá se na nebesa a děkuje Bohu za vše, co mohl prožít. Pak si najednou vzpomene na slova ze svého posledního dopisu, který poslal Timoteovi: "Neboť já již budu obětován, přišel čas mého odchodu. Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru zachoval. Nyní je pro mne připraven vavřín spravedlnosti, který mi dá v onen den Pán, ten spravedlivý soudce. A nejen mně, nýbrž všem, kdo s láskou vyhlížejí jeho příchod." ⁽¹⁾

Když ho kat požádá, aby poklekl, Pavel se podívá vzhůru a podobně, jako kdysi Štěpán prosí: "Pane, odpusť jim tento hřích!" ⁽²⁾ Chvíli nato kat vykoná svoji povinnost. Pavel dokončil svou poslední misi. Umírá s nadějí na vzkříšení. V té chvíli pro něj přestává plynout čas.

Zprávu o Pavlově smrti brzy dostávají křesťané ve všech koutech římské říše. Pavel tu už není, ale zůstávají tu po něm jeho dopisy, které pomáhají i po jeho smrti. Jejich kopie se už dlouhou dobu šíří mezi jednotlivými sbory. Teď, když se dovídají o smrti svého přítele, otevírají jeho dopis Tesalonickým, kde píše: "Nechceme vás, bratří, nechat v nevědomosti o údělu těch, kdo zesnuli, abyste se nermoutili jako ti, kteří nemají naději. Věříme-li, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, pak také víme, že Bůh ty, kdo zemřeli ve víře v Ježíše, přivede spolu s ním k životu.
Toto vám říkáme podle slova Páně: My živí, kteří se dočkáme příchodu Páně, zesnulé nepředejdeme. Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem.
Těmito slovy se vzájemně potěšujte." ^{(3)
__________________________________________________________________________________________________________ (1)}2.Timoteovi 4,6-8;  ⁽²⁾Skutky 7,60;  ⁽³⁾1.Tesalonickým 4,13-18;