Lid mu visel na rtech

Každý den učil v chrámě; velekněží však a zákoníci i přední mužové z lidu usilovali o to, aby jej zahubili, ale nevěděli, jak by to měli udělat, poněvadž všechen lid mu visel na rtech. (Lukáš 19,47+48)

     Při čtení evangelií často přemýšlím o tom, v čem spočívalo to tajemství Ježíšova kázání. Neměl vzdělání, nebyl bohatý, byl to jen obyčejný tesař, a přesto za ním jdou zástupy lidí, aby slyšeli jeho kázání.

     Žádné kázání nemáme zaznamenané. Tehdy neměli kamery ani diktafony. Máme jen zprávu evangelistů, kteří se pokusili zachytit nejdůležitější myšlenky z jeho kázání. Asi nejvíc se jim to podařilo u Ježíšova „Kázání na hoře“.
     Z toho, co o jeho kázáních víme, je zřejmé, že Ježíš lidem nelichotí. Mluví na rovinu. Kritizuje jejich hříchy, volá po změně životního stylu a nebojí se mluvit ani o soudu. V tom všem ale lidé vnímají jeho lásku.

     Posluchačům je z toho co slyší jasné, že je Ježíš nechce kritizovat, aby sám vypadal lépe. To dělali židovští duchovní. Tento učitel tepe zlo a hřích, ale současně ukazuje na Boha, který má moc to vše změnit.
     V zástupu, který naslouchá Ježíši, jsou také velekněží a zákoníci. I ti Ježíši „visí na rtech“. Jejich motiv je ale zcela jiný. Sledují každé jeho slovo, protože by ho rádi z něčeho obžalovali. Žárlí na jeho úspěch a rádi by se ho zbavili. Nelíbí se jim, že dává naději hříšníkům a snižuje tím jejich vliv i moc.

     Lidé Ježíši „visí na rtech“, protože v jeho slovu, které má moc, cítí naději a novou šanci – to je něco, co od zákoníků nikdy nedostali. Proto ho následuje tolik lidí.

(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)