Ze života hmyzu II - první dějství

Žili byli, na louce pod jednou kopretinou se scházeli Vosa zvaná Kus, Včelka Kája, Muška Zeze a Beruška. A aby jim tam nebylo smutno, chodili za nimi Chroust Bertík, Brouk Šnitlík a dva smutní potemníci. Budu jim říkat Pot a Ník.

Každý večer se scházeli. A probírali novinky z louky. Co se stalo pod diviznou, co u mravenců, co chrobák s chrobáčicí dneska nabalili na kouli. A kolik se toho od nich člověk dozvěděl:

VČELKA KÁJA:     Vosi, Zezi, Beri, pojďte sem! Ta můra už si zase hraje na     

                          motýla! Schválně vyleze vždycky o hodinu dřív a barví si   

                          křídla na bílo! Nestačím žasnout!

VOSA KUS:          Není můra jako můra. Tohle je Bělomůra.

MUŠKA ZEZE:      Některé hmyzí druhy by člověk na louce radši neviděl. Dělá

                          se mi z její fyziognomie nevolno.

BERUŠKA:           Ale ta bílá křídla jí docela seknou. Nebuďte tak tak jedovatý

                          přece.

POT:                   Vosko, tobě to sekne! Pudeš se mnou na kafe?

VOSA KUS:          Aby Ník nežárlil!

NÍK:                    Já mu říkal, že se mnou chodíš!

VOSA KUS:          To zas prr!  Pot by se cítil odstrčený. Mám vás ráda oba,

                           kluci potemnický.

BROUK ŠNITLÍK:  Jasně, Kousek nás všechny podělí. Můra nám zase

                           exhibuje? V bílém? Třeba se chce vdávat!

POT:                    Tahle? Tu by nikdo nechtěl.

NÍK:                     Sice mě milovala, ale já ji odmítl. Co bych taky dělal

                            s můrou, co si barví křídla na bílo.

CHROUST BERTÍK: Ona má divnou povahu. Nikdy se nesrovnala s tím, že se

                            narodila jako můra. Všem kolem se za to mstí. Chce být

                            motýl, ale nemá na to.

VČELKA KÁJA:      Jak by mohla. Motýl musí být kráááásný!

MUŠKA ZEZE:       Kdyby tak člověk mohl všechny můry na louce vypnout.

                           Dívat se jen na samé motýly. Ty barvy, ty vzory! Nedávno

                           mě jeden motýl požádal o ruku!

POT:                    To jí se fakt nikdy nestane .

VČELKA KÁJA:      Myslíš můře?

NÍK:                     Leda by potkala úplně slepýho motýla.

POT:                    Šílenýho!

NÍK:                    Na hlavu padlýho!

POT:                    Motýla poseroutku.

NÍK:                    S komplexem méněcennosti.

POT:                    S můřím komplexem.

CROUST BERTÍK:  Jsou takoví motýli, co podléhají můrám. Ale to už vlastně

                           nejsou ani motýli, můžete jasně vidět, jak jsou

                           zakomplexovaní a můra je ovládá. Styděl bych se, být

                           takovým motýlem.     

BROUK ŠNITLÍK:  Že ona se nestydí. Vydávat se za motýla. Je naprosto

                           mimo, nedokáže si ta křídla ani pořádně nabarvit. Jestli

                           ona je bělásek, já jsem babočka admirál!

VOSA KUS:          Otakárek!

POT:                    Hele, nekoketuj se Šnitlíkem.

BERUŠKA:            A stejně jste dneska jedovatý. Takovou práci jí to dalo.

MUŠKA ZEZE:       Zcela zbytečná námaha.

VČELKA KÁJA:       Za tím bude osamělost. Osamělci si rádi barví křídla.

NÍK:                     Spíš exhibicionismus.

CHROUST BERTÍK: Je to nevyvážená osobnost!     

POT:                     Na můru teda váží dost!

VOSA KUS:           A já se ti líbím, Potíku?

POT:                     Jestli nechodíš s Níkem, tak jo.

VČELKA KÁJA:       Hele, ona někam letí?

BERUŠKA:             Možná nás slyšela. Třeba je to přecitlivělá můra.

MUŠKA ZEZE:       No a? Nechci na téhle louce žádné můry…

VOSA KUS:           Tlusté můry…

CHROUSTR BERTÍK: Zakomplexované můry…

BROUK ŠNITLÍK:    Neprofesionální můry…

POT  A  NÍK:            A my vám budeme vyprávět pohádku, milí broučci.

                            O čem? No přece o tom,  JAK SE Z MŮRY NA NAŠÍ  

                             LOUCE  NIKDY NESTANE MOTÝL!

                             Dobrou noc.

 Karlu Čapkovi se omlouvám, myslím, že by proti názvu nic nenamítal. Sám si s hmyzem a zvěří všeho druhu užil dost a dost.

Za inspiraci děkuji některým diskutérům pod zdejšími blogy.