Žili byli, na louce pod jednou kopretinou se scházeli Vosa zvaná Kus, Včelka Kája, Muška Zeze a Beruška. A aby jim tam nebylo smutno, chodili za nimi Chroust Bertík, Brouk Šnitlík a dva smutní potemníci. Budu jim říkat Pot a Ník.
Každý večer se scházeli. A probírali novinky z louky. Co se stalo pod diviznou, co u mravenců, co chrobák s chrobáčicí dneska nabalili na kouli. A kolik se toho od nich člověk dozvěděl:
VČELKA KÁJA: Vosi, Zezi, Beri, pojďte sem! Ta můra už si zase hraje na
motýla! Schválně vyleze vždycky o hodinu dřív a barví si
křídla na bílo! Nestačím žasnout!
VOSA KUS: Není můra jako můra. Tohle je Bělomůra.
MUŠKA ZEZE: Některé hmyzí druhy by člověk na louce radši neviděl. Dělá
se mi z její fyziognomie nevolno.
BERUŠKA: Ale ta bílá křídla jí docela seknou. Nebuďte tak tak jedovatý
přece.
POT: Vosko, tobě to sekne! Pudeš se mnou na kafe?
VOSA KUS: Aby Ník nežárlil!
NÍK: Já mu říkal, že se mnou chodíš!
VOSA KUS: To zas prr! Pot by se cítil odstrčený. Mám vás ráda oba,
kluci potemnický.
BROUK ŠNITLÍK: Jasně, Kousek nás všechny podělí. Můra nám zase
exhibuje? V bílém? Třeba se chce vdávat!
POT: Tahle? Tu by nikdo nechtěl.
NÍK: Sice mě milovala, ale já ji odmítl. Co bych taky dělal
s můrou, co si barví křídla na bílo.
CHROUST BERTÍK: Ona má divnou povahu. Nikdy se nesrovnala s tím, že se
narodila jako můra. Všem kolem se za to mstí. Chce být
motýl, ale nemá na to.
VČELKA KÁJA: Jak by mohla. Motýl musí být kráááásný!
MUŠKA ZEZE: Kdyby tak člověk mohl všechny můry na louce vypnout.
Dívat se jen na samé motýly. Ty barvy, ty vzory! Nedávno
mě jeden motýl požádal o ruku!
POT: To jí se fakt nikdy nestane .
VČELKA KÁJA: Myslíš můře?
NÍK: Leda by potkala úplně slepýho motýla.
POT: Šílenýho!
NÍK: Na hlavu padlýho!
POT: Motýla poseroutku.
NÍK: S komplexem méněcennosti.
POT: S můřím komplexem.
CROUST BERTÍK: Jsou takoví motýli, co podléhají můrám. Ale to už vlastně
nejsou ani motýli, můžete jasně vidět, jak jsou
zakomplexovaní a můra je ovládá. Styděl bych se, být
takovým motýlem.
BROUK ŠNITLÍK: Že ona se nestydí. Vydávat se za motýla. Je naprosto
mimo, nedokáže si ta křídla ani pořádně nabarvit. Jestli
ona je bělásek, já jsem babočka admirál!
VOSA KUS: Otakárek!
POT: Hele, nekoketuj se Šnitlíkem.
BERUŠKA: A stejně jste dneska jedovatý. Takovou práci jí to dalo.
MUŠKA ZEZE: Zcela zbytečná námaha.
VČELKA KÁJA: Za tím bude osamělost. Osamělci si rádi barví křídla.
NÍK: Spíš exhibicionismus.
CHROUST BERTÍK: Je to nevyvážená osobnost!
POT: Na můru teda váží dost!
VOSA KUS: A já se ti líbím, Potíku?
POT: Jestli nechodíš s Níkem, tak jo.
VČELKA KÁJA: Hele, ona někam letí?
BERUŠKA: Možná nás slyšela. Třeba je to přecitlivělá můra.
MUŠKA ZEZE: No a? Nechci na téhle louce žádné můry…
VOSA KUS: Tlusté můry…
CHROUSTR BERTÍK: Zakomplexované můry…
BROUK ŠNITLÍK: Neprofesionální můry…
POT A NÍK: A my vám budeme vyprávět pohádku, milí broučci.
O čem? No přece o tom, JAK SE Z MŮRY NA NAŠÍ
LOUCE NIKDY NESTANE MOTÝL!
Dobrou noc.
Karlu Čapkovi se omlouvám, myslím, že by proti názvu nic nenamítal. Sám si s hmyzem a zvěří všeho druhu užil dost a dost.
Za inspiraci děkuji některým diskutérům pod zdejšími blogy.
