Když studenti vychovávají své učitele

15. března, ve výroční den vpádu nacistických vojsk na naše území, se na Churchillově náměstí sešli studenti VŠE kvůli odvolání děkana Národohospodářské fakulty Miroslava Ševčíka.

Ševčíkovu hlavu v tuto chvíli požaduje nejen rektor VŠE Petr Dvořák, ale nově i ministr školství Vladimír Balaš. Jenže pokud děkana Ševčíka neodvolá akademický senát Národohospodářské fakulty, bude muset rektor Dvořák hledat inovativní cestičky, které ho mohou dostat do rozporu se zákonem.

Nemám děkana Ševčíka ve velké oblibě, při našem posledním setkání hrubě napadl češtináře, že studenti neznají literaturu, a já jsem mu stejně ostře připomněla, že státní maturitu, která naučila studenty memorovat rozbory z internetu, zavedl do našich škol ministr Josef Dobeš, k němuž se odvolává. Děkan Ševčík je člověk vyhraněných názorů, který o svých pravdách nepochybuje a prosazuje je nevybíravými způsoby. Ale jako děkan Národohospodářské fakulty byl řádně a podle zákona zvolen fakultním akademickým senátem a jmenován rektorem. Snahy zbavit ho funkce proto, že se účastnil protivládní demonstrace na Václavském náměstí 11. 3. 2023 a podle svých slov poskytl pomoc muži, který byl zraněn policií u Národního muzea, považuji přinejmenším za alarmující.

Studenti, kteří demonstrují za odvolání děkana Ševčíka, mu stejně jako rektor vytýkají dlouhodobé poškozování dobrého jména školy. Mají na svůj názor právo, stejně jako mají demonstranti na Václaváku právo obviňovat současnou vládu z nekompetentnosti a nečinnosti a vyzývat ji k odstoupení. V obou případech by však o konečném výsledku neměla rozhodovat ulice, ale zákony, jakkoli nám mohou požadavky demonstrantů připadat relevantní a zásadní.

Rektor VŠE Petr Dvořák už avizoval, že pokud akademický senát Národohospodářské fakulty děkana Ševčíka neodvolá a děkan nerezignuje, odvolá ho sám s podporou akademického senátu celé VŠE. To by však zřejmě bylo na hraně vysokoškolského zákona. Bude zajímavé sledovat, jak tento krok, pokud k němu dojde, přijmou učitelé a studenti ostatních vysokých škol a jak se k němu postaví právníci. Mnozí ho jistě budou soukromě vnímat jako nebezpečný atak na akademické svobody a precedens, který umožní snáze se zbavovat nepohodlných akademických funkcionářů a lidí veřejně činných. Už teď koluje po internetu několik peticí na Ševčíkovu obranu.

Obávám se však, že až rektorát mašinérii odvolání rozjede, málokdo z akademiků se za svého kolegu postaví veřejně. Spíš naopak, mnozí mu ještě přisolí. Exemplární potrestání děkana Ševčíka, který má navíc kvůli svému ostrému vystupování mnoho nepřátel, bude nejen pro vysokoškolské učitele dostatečně pádným varováním. A mementem. A co je horší, aktivističtí studenti, kteří pomáhají mocnějším zbavit se nepohodlného děkana, nabydou dojmu, že školy řídí oni, nikoli učitelé. A to už jsme v naší kotlince také zažili.