Hlavou v záchodové míse
Pravidelné setkávání s fekáliemi jasně dokazuje, že můj život se kýči nemůže podobat ani náznakem.
Začalo to už v mládí. První velká láska v předmaturitním období, krásný inženýr s dlouhým nosem a hlubokým sexy hlasem, kterého jsem potkala na plese strojařů, mě vzal na výlet do rodičovské chaty, zřejmě za účelem odpanění. Čekal nás vykradený dům a veliké hovno uprostřed chlupatého kolberce. O měsíc později se historie opakovala na naší chalupě, jen hovna na každém kroku byla myší a počítala se na tisíce. Žádný kýč, tvrdá realita.
Urvaná splachovadla, ucpané mísy, hovna na podlaze v cizích koupelnách i v naší panelákové kuchyni, když děti nestihly vyvenčit stárnoucí fenu. Zvykla jsem si na věčný mezifekální slalom. Víceméně. Ale když na mě v jedné nejmenované cestovní kanceláři spadla stokilová zaměstnankyně a nacpala mi hlavu do záchodové mísy, kterou jsem v rámci pracovního pohovoru na prázdninové místo pokojské v kempu u moře s velikým odporem drbala, moje trpělivost s fekálními příhodami explodovala.
Jela jsem na ten pohovor přes půl republiky. V kanceláři nejmenované cestovky jsem vyplnila sofistikovaný dotazník (kolik si myslím, že týdně odpracuji hodin, kolik si myslím, že za to dostanu, a proč to vlastně chci dělat, když mám svoje řemeslo). Pak přišla praktická část.
"Víte, já někdy už podle toho, jak si uchazečky rovnají na stole katalog, poznám, jestli z nich budou dobré pokojské," zašveholila šéfová, kterou jsem znala z barevných fotografií v propagačních materiálech. Možná dcera majitele. Nebo nejlepší přítelkyně jeho dcery. Nebo milenka. Nebo mladá manželka.
Následovaly úkoly. Vyskládat nádobí z krabice a nabídnout ho na tácu klientům. Umýt kus umytého okna. Povlíknout deku a polštář. Pak přesun k venkovním záchodkům.
„Vezměte si kabát, prší tam," pravila mladá stokilová asistentka paní šéfové. Venku pršelo, sněžilo i foukalo. Strašidelné jarní počasí.
"Máte pět minut na umytí záchodu," pravila slečna. "Já vám budu bodovat, jak ho myjete a co na to použijete.
Vybyly na mě pánské kabinky. Špinavější a smradlavější. Ani za revoluce na fakultě mě k mytí pánských záchodů nikdo nedonutil.
"Kam mám dát kabát?"
Na pohovor jsem jela za dámu a věšáky v kabinkách nikdo nenavrtal.
"Kam chcete," odbyla mě slečna. Pověsila jsem modrý flaušáček na dveře kabinky, kterou jsem neměla mýt. Okamžitě spadl na mokrou a zašlapanou podlahu. Slečna se významně podívala na hodinky.
Na plastové židli u umyvadla leželo množství chemikálií, které jsem možná někdy zahlédla v drogerii. Vzala jsem namátkou do ruky jednu plastovou lahev a nalila tekutinu do záchodové mísy. Pak jsem si navlékla rukavice, naklonila se nad mísu a začala čistícími ubrousky otírat prkénko.
V tu chvíli na mě slečna spadla.
Zřejmě zadul severák a ona neudržela rovnováhu na kluzké, mazlavé podlaze. Luplo mi v páteři a už jsem rukávy nové mikiny objímala záchodovou mísu.
"Spadla jste na mě," zahuhlala jsem do odpadu.
Slečna nereagovala. Odešla zkontrolovat druhou uchazečku o místo. S heknutím jsem vstala, nalila do hajzlu další chemii a vzala do ruky štětku.
"Můžete mi říct, co děláte?" ozvalo se mi za zády. Lekla jsem se, že na mě zase spadne.
"Meju mísu, " odvětila jsem, stále trochu omámená.
"Tímhle čisticím prostředkem?"
"Tím ji meju i doma. Když ho nezapomenu koupit. Většinou máme jenom jar."
Slečna mi zjevně strhla body za nešikovnost i tupost. Z jejího pohledu čišelo opovržení.
Pak přišla rozcvička s narvanými taškami. Abychom prokázaly fyzickou zdatnost. Záda bolela čím dál více a koleno po operaci menisku odmítalo účast zcela kategoricky.
"To dělat nebudu," pípla jsem nesouhlasně. "Nesmím zatěžovat nohu."
"Tak vám děkujeme za účast," pravila šéfová rozhodně. Zřejmě už viděla záchodkové body. Nebo si všimla, jak neelegantně rovnám na stole nádobí.
V tu chvíli jsem konečně vyvrcholila.
"Jak děkujeme! Spadla na mě vaše asistentka při mytí hajzlu! Hejbla mi zádama, mám od sraček mikinu i kabát! Co s tim jako chcete dělat?"
Po pěti minutách oboustranného řevu jsem zavolala policajty. Šéfová z reklamních fotek mě vykázala mimo areál cestovky. Počkala jsem před branou.
"Vy jste myla záchody v rámci pracovního pohovoru," ptal se muž zákona udiveně. Až tehdy mi začala docházet absurdita celé frašky.
Poslali mě do nemocnice, kde mi lékař napsal zprávu a vstříkl injekci proti bolesti. Zprávu jsem poslušně odnesla na policejní stanici.
"A jste si jistá, že na vás spadla ta slečna?" ptal se mladý vyšetřovatel, kterému jsem diktovala protokol. Asistentka už zjevně vypovídala. Neschopná uchazečka o brigádu se mstí a vymýšlí neuvěřitelné pomluvy…
„Že to nebyly třeba dveře? Jak zadul ten vítr, víte?“
"Nevidím na pravý oko a byla jsem skloněná. Ale že by se mnou dveře plácly o mísu a hnuly mi zádama?" nadhodila jsem vesele. „To by musely bejt hodně živý a měkký dveře. Prostě chci, aby ty mrchy věděly, že není rozumný nechávat lidi v cestovních šatech mejt hajzl a ještě na ně padat! Chci toho tak moc?“
Nevím, jak to vyhodnotil. Nejspíš nakonec uvěřil té slečně a mě zařadil do kategorie bludařů. Češtinářka, která v rámci konkursu dobrovolně drbe záchod, nemůže být zcela normální.
Policajti už se neozvali. Záda bolela týden. Kabát jsem dala do čistírny. I s cestou mě ta legrace vyšla na osm stovek.
To jsem ještě netušila, jaké radosti mě toho roku čekají v Trnové…
Z kapitoly Kunderova teorie kýče
Veronika Valíková Šubová
Zdravý duch naježené doby II
Postavit se oficiálním „pravdám“ bývá v ideologických dobách nebezpečné. Ale satečnost je jedna z křesťanských ctností...
Veronika Valíková Šubová
Volit jen podle vlastního svědomí
Včerejší glosa, týká se tajnosti hlasování a rodinných tlaků při volbách. Věším v původním znění. Korespondenční volba prošla, jak se čekalo.
Veronika Valíková Šubová
Ošklivost je krása, lež je pravda a nová Miss Alabama.
Hitem internetu posledních dní se stala stopadesátikilová Miss státu Alabama Sara Millikenová. Snad proto, abychom si zvykali na svět, v němž abnormalita je nazývána normalitou a krása ošklivostí.
Veronika Valíková Šubová
Jak jsem kupovala Cinzano
Tak jsem po několika letech zase v Uherském Hradišti, tedy kousek od něj. Dostala jsem jako dárek nocleh v jednom krásném velkém domě, abych nemusela řešit hotel. Málokde je mi lépe než v této části Moravy.
Veronika Valíková Šubová
Kde se vzalo tolik nenávisti?
Odpověď se dnes snaží najít mnozí politici, novináři, mdiální mágové. Proč je společnost rozdělená? Kdo štve lidi proti sobě?
Další články autora |
Novinky na iDNES Premium: Každý den rozdáváme bazény za 100 tisíc Kč
Léto je v plném proudu, teploty pravidelně stoupají nad 30 stupňů a schladit se ve vodě je jistě...
Můj syn Xavier zemřel, říká Musk o transgender dceři. A chce zničit „virus woke“
Miliardář Elon Musk tvrdí, že byl podveden, když dovolil svému synovi stát se transgender ženou. V...
IT problémy způsobily kolaps bank i letišť. V Evropě i jinde ve světě
Řadu zemí v pátek zasáhly problémy s počítačovými systémy. Letiště kvůli výpadku čelila potížím s...
Sto tun obilí za hodinu. Na Hané mají výjimečný kombajn, jeden z patnácti na světě
Až sto tun obilí dokáže za hodinu sklidit nový kombajn CR11 firmy New Holland, který vyjel do...
VIDEO: Kapitán výletní lodi v Řecku spláchl vlnou turisty na pláži. Vyšetřují ho
Nevyžádané dobrodružství na jinak poklidné dovolené zažili v sobotu turisté na pláži Agios Stefanos...
Zahájení na lodích a v kapkách deště. Olympiádu zažehli Riner a Pérecová
Zahájení, které nemá obdoby. Poprvé v historii se slavnostní ceremoniál přesunul mimo stadion....
Rozvojové země se topí v rekordních dluzích, odnášejí to nejchudší, říká studie
Většina států po celém světě dlouhodobě bojuje s vysokými dluhy. V případě rozvojových států ale...
Pověst jejich zmrzliny překročila hranice. Vsadili na řemeslnou výrobu
Za tři dekády se z malé cukrárny na konci světa stalo zmrzlinářské impérium Adria Gold. Vyrábí...
Prsty už slábnou, hlásí Petr Janda. Na pódiu chce ale zůstat až do konce
Letošní červencová party na zahradě Petra Jandy se nesla v havajském duchu. A její nejzářivější...
Pronájem, Byty, 1+kk, 42 m2 - Brno - Královo Pole
Palackého třída, Brno - Královo Pole
13 800 Kč/měsíc
- Počet článků 466
- Celková karma 30,61
- Průměrná čtenost 1665x
Knihy:
Soukromý nebe (2004) - pohádka o jedné krásné porodnici, rizikových těhotenstvích a lásce v mnoha podobách. A o Čaroději Gralovi, který v té porodnici pomohl mnoha budoucím maminkám.
Češtinářky 1. 9. 2022
Češtinářky jsem psala od roku 2014 do roku 2021. Snad je to román o českém školství, učitelích studentech a literatuře. A témata? Zásadní - láska, přátelství, souboj jedince s mocí a systémem a reakce nadřízených (mobbing a bossing)... V knize si nejvíc cením hovorů o literatuře ve třídách - ani jsem si nemusela moc vymýšlet, moji bývalí studenti vědí. Nejvíc jsem se bála při psaní kapitol o čertech a ďáblech a při učitelských poradách. Nejvíce jsem hlídala slůvka při rozhovorech s Čarodějem. A nejvíc jsem se nadřela při komponování věrohodné Kristovské paralely. Inspirací k ní mi byl skutečný příběh z jednoho gymnázia na Moravě.
Dost jsem si vymýšlela. Ale situaci v českém školství jsem snad zachytila podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
Kdo se odchyluje, musí často z kola ven. Boj se systémem bývá fatální. A v posledních letech se to zhoršuje...
Moje stránky:
https://www.cestinarky.cz/
mail: ver.valikova@seznam.cz
Seznam rubrik
- Kámošky
- Ženy a muži
- Časové a příležitostné
- Bezpečné místo k nadechnutí
- Porodnice a Soukromý nebe
- Škola a maturita
- Literární seminář pro oktávy
- Děti a Sešívané léto
- NEVERMORE
- Moře a další lásky
- PPP - Proti předčasným porodům
- Rodinka jak ze Shakespeara
- Taháky k maturitě
- NE! plošné střídavé péči
- Zvířátka
- Povídky