Volební právo jen s IQ nad 110!

Zatímco jedni řeší možnost uzákonění volebního práva od šestnácti let, jiní by chtěli podmínit možnost zúčastnit se voleb inteligenčním testem, přičemž hranice zabezpečující volební právo může kolidovat mezi 90 a 110 body.

Hned v úvodu by bylo dobré uvést věci na pravou míru: Novinář a publicista J. X. Doležal vyřkl onu kacířskou úvahu o volebním právu podmíněném výškou IQ v TALK TV jmenovitě v podcastu Stanislava Hrušky Standashow, čímž strhl takovou malou mediální lavinu, na kterou promptně zareagovala „Bobovize“ (youtubový pořad Jany Bobošíkové a Hany Lipovské Aby bylo jasno) a Parlamentní listy, a která se nedávno prohnala sociálními sítěmi.

Jiří X. Doležal je provokatér libující si v určitých kontroverzích, nicméně pod touto vnější maskou se skrývá mimořádně bystrý a trefně reagující publicista a obecně velmi vzdělaný a přemýšlivý člověk. Výše zmínění to vědí, ale proč si nechat ujít příležitost obrátit vyřčenou nadsázku proti někomu, kdo do jisté míry hájí establishment, respektive s gustem šije do „mediálního hnoje“, který dle jeho (i mého) soudu reprezentují zmíněná média a pořady? Nikdo soudný pochopitelně nepřemýšlí o tom, že by se takový návrh byť jen diskutoval. Doležal se pouze způsobem sobě vlastním zamýšlí nad tím, co se stane se světem či státem, jehož chod ovlivňují, či přímo řídí – nekorektně řečeno – hlupáci.

Ve zmíněném podcastu se tato problematika probírala v souvislosti s tehdy plánovanou demonstrací organizovanou stranou PRO Jindřicha Rajchla, kterého Doležal vnímá jako potenciální hrozbu, protože vzdělaný a chytrý právník evidentně umí mobilizovat asi hodně široké spektrum občanů, které mimo jiné spojuje neochota či neschopnost analyzovat informace a názory a přemýšlet o nich. Je zřejmé, že jde o jedince naopak náchylné věřit dezinformacím, propagandě, odmítající uznávat skutečné autority a lidi, kteří se tudíž nechají snadno zfanatizovat a tím pádem i ovládat. Na základě osobních zkušeností si myslím, že se často jedná o lidi osobně nespokojené, frustrované a také ty, kteří se pohybuji na hraně či za hranou funkční negramotnosti.

Funkční negramotnost je zcela jasně definovaná sociologická kategorie (můžete si o ní něco přečíst třeba zde nebo zde) a týká se zhruba 16% naší dospělé populace. Funkční negramotnost není přímo měřená výškou IQ, ale souvisí s ní. Standardně měřený inteligenční kvocient také zdaleka není jediným kritériem inteligence, a už vůbec nevypovídá nic o charakteru a morálce člověka, nicméně funkčně negramotní lidé jsou těmi, které prioritně vyhledávají všemožní „šmejdi“, ale také ambiciózní „političtí podnikatelé“ (což může být v zásadě totožné, protože principiálně není rozdíl mezi podvodně prodávanými hrnci a podvodnými ideologiemi), neboť negramotnost, a to jakákoli, nevylučuje způsobilost k právním úkonům a volební právo.

S notnou dávkou nadsázky tak lze vytvořit teoretický model voleb, kterých se na základě nějaké mobilizace zúčastní všichni funkčně negramotní (což je oněch cca 16%) a volební účast bude třeba 30%. To by byl jistě problém, ale i ve zcela reálné situaci může taková skupina dostat do Parlamentu naprosto absurdní politický subjekt, kterýžto se může účelově spojit s méně absurdními či dokonce i zaběhlými politickými stranami.  Nevím, jak vám, ale mně přijdou v tomto kontextu slova J. X. Doležala v rovině nadsázky velmi trefná.

Tento článek nenabízí žádná řešení ani východiska. Mohu jeho prostřednictvím jen apelovat na ty funkčně gramotné, aby tuto svoji schopnost využívali i ve vztahu k politice, ideologiím, cizím názorům a informacím. Stát má skrze vzdělávání a sociální programy usilovat o maximální snižování procenta funkčně negramotných občanů a funkčně gramotní občané se nesmí zříkat své odpovědnosti, kterážto se netýká jen elit, ale každého z nás. Nikdo už neomezí volební právo (spíše to bude naopak, což mně osobně nepřijde moudré), ale nic není ztraceno, pokud budou v zemi převažovat gramotní, vzdělaní a přemýšliví lidé, kteří se takto budou i prezentovat.