Je Země plochá nebo dutá?

Na Slovensku to asi brzy budou rovnocenná stanoviska se skutečností, že je Země obecně kulatá a že žijeme na jejím povrchu, a ne v dutině.

Když jsem před týdnem uveřejňoval své zamyšlení, které se týkalo obecně mylných představ o tom, co vše je názor a absurdních představách o povinnostech šířit bludy, netušil jsem, že příklad naší planety a Slunce nemusí být jen tím názorným. Slovenský vysoký úředník Ministerstva kultury a adept na post ředitele Slovenské televize zcela seriózně spekuluje o ploché Zemi, respektive se domnívá, že plochost či kulatost Země je věcí názoru.

Těžko si představit lepší příklad stupidity, se kterou někteří lidé k této problematice přistupují. Myslím tím problematiku zveřejňování „názorů“, které nejsou názory, ale mylnými nebo lživými faktickými vyjádřeními. Dost problematické mi to pak přijde v souvislosti s médii, třeba s veřejnoprávní televizí, po které je i u nás požadováno, aby dávala prostor různým názorům a postojům.

Problematika skutečného tvaru Země je úsměvná, ale podstatný je ten princip, v rámci kterého může někdo vyžadovat rovný přístup k vědeckému a pavědeckému stanovisku, k ověřeným faktům odborníků a chimérickým pocitům lajků. Třeba odpůrci očkování argumentující hloupostmi a dezinformacemi jsou konfrontováni s odbornými stanovisky, výsledkem čehož je šíření již prakticky vymýcených nemocí, neboť část veřejnosti tíhne k různým alternativním výkladům, které někdo může šířit i v obecně seriózním prostředí.

Právě v oblasti medicíny jsou asi ta největší rizika, ale i v 21. století jsou v civilizovaných zemích lidé ochotni věřit horoskopům, výkladům z karet, šamanům, věštbám a mnohým ezoterickým pohádkám, a na základě toho činit fatální životní rozhodnutí. No, proč by to nebylo možné, když dobře provozovaná magie může působit daleko přesvědčivěji než „teorie“ ploché či duté Země. Jen pro zajímavost „dutozemská“ představa předpokládá, že nežijeme na povrchu planety, ale v jejím vnitřku, a to co vnímáme jako vesmír, je jen rub zemského obalu. To nechal kdysi seriózně zkoumat Adolf Hitler a ačkoli to působí šíleně, jsou i dnes lidé, kteří tomu věří.

Virtuální prostředí je plné pseudozáhad, alternativních výkladů a takových pitomostí, které by ani málo vzdělaný, ale racionálně uvažující člověk asi neměl akceptovat. Bohužel existuje mnoho mediálně exponovaných lidí, kteří ochotně nějaké absurdní stanovisko posvětí vahou své osobnosti, ke které určitá specifická část společnosti vzhlíží. Pamatuji, jak kdysi Karel Gott obhajoval své přesvědčení o světě řízeném jakými si Ilumináty, aniž by si uvědomoval, jak mohou být „teorie“ světového spiknutí nebezpečné, protože z něho může být nařčen kdokoli, což se konečně už také stalo a dobře známe k jakým hrůzám to nakonec vedlo. Navíc je myslím velmi zřejmé, v jak chaotickém a zcela neříditelném světě žijeme.

To jsem však trochu odbočil. Meritem tohoto zamyšlení je vymezování hranice mezi tím, co je názor, který v rámci zákonů a etiky mohu vyjádřit, a co jsou lži a bludy, jejichž vyřčení sice obecně nelze bránit, ale lze je ignorovat a nepodílet se na jejich šíření, coby rovnocenného stanoviska k ověřeným faktům a skutečnostem. Jen pro názornost: Názorem je to, když řeknu, že je venku hezky, řeknu-li však, že je venku dvacet stupňů a ignoruji údaj na teploměru, na kterém je patnáct, neříkám názor ale dezinformující lež.

Země není plochá ani nežijeme v její dutině, to je exaktně ověřeno. Tvrdit to může jen nějaký pomatenec nebo lhář, kteréhož je třeba takto označit, zesměšnit, případně předat do rukou duševní zdraví zkoumajícím odborníkům, nikoli z něho učinit ředitele veřejnoprávní (na Slovensku asi brzy státní) televize.