Možná nejsou radikální, ale jenom pitomí

Mám na mysli určitou část občanů, kteří volí antisystémové strany, a to bez ohledu na nějaké obecné principy. Stačí, aby v nich někdo umně vyvolal pocit nespokojenosti, frustrace a zášti.

A tak se v různých koalicích sešel Hannig s Vandasem a s A.B. Bartošem, M. Hašek s Rajchlem, Mach s Davidem a Mayerovou, Konečná s agrobaronem Jandejskem nebo Turek s Pikorou a Macinkou. Někteří v proběhlých volbách uspěli, jiní ne, ale na každý pád je zjevné, že s tradičním chápáním politiky je už asi nadobro konec. To, co před lety odstartovala populistická hnutí, aktuálně graduje ad absurdum. Ve své podstatě už u těchto stran a hnutí neexistuje žádná pravice a levice, respektive se každá partaj chová populisticky a základní ideologické principy a ideály vystřídala snaha oslovit voliče ne pro něco, ale proti něčemu.

Nebyl jsem nikdy fanoušek Petra Hanniga, ale nečekal bych, že by se „Rozumní“ skamarádili s Vandasem a A.B. Bartošem, sociální demokrat Hašek se řvounem Rajchlem, nebo že se bývalý předseda Svobodných Mach dá do služeb SPD spojené do voleb s Trikolorou. Říkám si, že na základě spolupráce agrobarona Jandejska a komunistky Konečné se musí i Karel Marx v hrobě obracet a Lenin v mauzoleu přímo rotovat. No a když jsem viděl společnou prezentaci koalice Přísahy a Motoristů za účasti pánů Macinky, Pikory a Turka na kanále Xaver live, tak si myslím, že je tady možné snad úplně všechno.

Společným jmenovatelem všech antisystémových stran a hnutí je, jak už bylo řečeno, odpor proti něčemu, přičemž to něco je všechno, co v určité části společnosti vyvolává nespokojenost, odpor, strach, nebo jenom pocit nepohodlí, problému a frustrace. Většina z nás má přirozenou obavu z války a odpor proti ní, z čehož rezultuje heslo: Nechceme válku, chceme mír! Co na tom, že nikdo neví, jak dosáhnout míru, který by neměl pachuť zrady, porážky napadeného státu a posílení agresora. Většina z nás touží žít v blahobytu, mnozí však i za cenu toho, že „po nás potopa“, takže se nabízí požadavek zrušit všechno, co nás omezuje, otravuje, nutí k určité disciplíně, je bolestné a také něco stojí, jak peníze, tak i určité sebezapření. Většina z nás se upíná k principům svobody a nezávislosti, a to jak v rovině osobní, tak i národní a státní. Zapomínáme však, že i to má své meze, zneužitelnost a také určité pragmatické faktory.

Je snadné vykřikovat vlastenecká hesla, požadovat vystoupení ze stávajících nadnárodních politických i vojenských struktur, ale neslyšel jsem dosud žádnou realistickou alternativu, která by neznamenala návrat do struktur a područí, která jsme před pětatřiceti lety opustili. Je poměrně snadné působit na emoce té části společnosti, která o reálnosti požadavků neuvažuje, nedomýšlí důsledky, je frustrovaná a nespokojená na základě osobně nespokojených a frustrovaných jedinců, kteří jsou takto snadno ovlivnitelní a manipulovatelní. Lidé se proti něčemu lépe sdružují, protože je to také jednoduché, není k tomu potřeba znát fakta, disponovat přehledem a znalostmi a přemýšlet. Jsem přesvědčen, že skutečných radikálů je mezi námi velmi málo, ale naopak mnoho lidí se radikalizuje, respektive je radikalizováno ambiciózními politickými kšeftaři, kteří dost možná ani sami nejsou radikálové, jen pochopili, že toto je ta snadná cesta k politickým bodům.

Žijeme v době, ve které je asi velmi těžké vytvářet si ucelený a konzistentní politický názor, tím spíše konkrétní politickou orientaci. Jsme zavaleni obrovskou masou informací a názorů a pochopitelně vystaveni líbivému působení lumpů, stejně jako jsme svědky selhávání těch, kterým jsme věřili a oni nás zklamali. Neumím v tomto směru poskytovat žádné rady a řešení, mohu jen nabídnout svůj vlastní přístup, který spočívá v třídění relevantních informací, v neodklánění se od jasných ideologických principů a respektování základních norem, jako je pravda, čest a morálka. V praxi se to může projevit jako nedůvěra k usvědčeným lhářům, k lidem nectným, zlým a fatálně morálně selhávajícím. Stačí tímto sítem prosít politické představitele, včetně těch, které respektujeme či dokonce obdivujeme, jejich ideje, postoje, chování a názory, a náhle zjistíte, jak málo toho pod pomyslným sítem zbylo. A z mála se, jak známo, vybírá mnohem snadněji.