Hystericky jsou stíháni nešťastníci, pěstující pár rostlinek konopí na išias, a produkty s tou nejhorší drogou považujeme za naše národní dědictví.
Ano, u nás se tradičně nezřízeně chlastá. Společně se Slováky, s pobaltskými národy a všelikými „Rusáky“ jsme v tomto ohledu přeborníci. Více jak 10 litrů čistého alkoholu na osobu a rok nevypadá na první pohled až tak hrozivě, ale to reprezentuje téměř 100 litrů vína, více jak 400 půllitrů piva nebo 620 panáků rumu. A když vezmeme v potaz, že jsou do toho zahrnuty děti, nemocní a staří lidé a pár „nešťastných“ abstinentů, mají naši pijáci alkoholu extraligovou úroveň.
Alkohol je nejen díky své rozšířenosti, ale i díky individuálnímu účinku často nebezpečnější látkou než většina kriminalizovaných tzv. měkkých drog. Je to neurotoxická návyková látka, způsobující změny chování a ovlivňující motoriku. Alkohol neblaze působí na nervové buňky, různé části mozku a většinu orgánů našeho těla, způsobuje nadváhu a řadu fatálních onemocnění. Má také vliv na intelekt i na celou škálu dočasných i trvalých poruch osobnosti a tím se řadí k zásadním sociálním a společenským problémům.
Nechci bagatelizovat účinky a nebezpečnost jiných psychotropních látek, či jejich užívání propagovat, ale obecně se dá říci, že tak, jak je konzumace alkoholu společensky, systémově i legislativně akceptována, jsou mnohé, většinou přírodní psychedelika či kanabinoidy démonizovány, a přestože mají při „správném“ užívání i významné léčebné účinky, je nakládání s nimi v rozporu se zákonem. Je třeba říci, že zvláště psychedelika, tedy například psilocybin, LSD, mescalin či ketamin, nejsou látky ani toxické, ani návykové a jejich střídmé rekreační užívání je po všech stránkách méně problémové než nadměrná konzumace alkoholu.
Poctivě přiznám, že konzumuji alkohol všeho druhu již od studentských let a výše uvedené halucinogeny jsem pouze vyzkoušel, a to ze studijních důvodů a také proto, že chlastání je v zásadě společenskou normou a patří k veškerým oslavám, stejně jako k přátelským setkáním i domácím večerům u televize, karet a podobně, kdežto v obecném povědomí se má zato, že ostatní omamné látky konzumují pouze feťáci. Paradoxně se vedle alkoholu stává společensky přijatelným i konopí, které sice má léčebné účinky, ale ne v podobě kuřiva, které nedělá při trvalém a častém „užívání“ moc dobře obsahu našich mozkoven.
K tomuto tématu patří další absurdita, která aktuálně zaměstnává vládu i parlamentní koalici a opozici: zdanění tichého vína.. Je pro mě dost těžké pochopit, že se nás někdo snaží přesvědčit, že víno vlastně není alkohol, ale naše národní dědictví, to tekuté sluníčko a výsledek práce a umu těch dobrých lidí z televizních reklam. Tak tedy, víno je chlast jako kterýkoli jiný, nesporně se váže s určitou kulturou, ale to platí stejně o pivu a kořalce. Vzpomeňme si na oslavy titulu v hokeji, všudypřítomné pivo a šampaňské jako by byly tím elixírem a palivem pro nadšené fanoušky stejně jako pro hokejové hrdiny. Podobně se prezentují i vyhlášené tuzemské pálenky stejně jako skotské či irské moky.
Je obecně známo, a lékaři s tím částečně souhlasí, že střídmé užívání alkoholu není výrazně škodlivé a někdy může být snad i tělu prospěšné, ale střídmí konzumenti jistě výše zmíněné rekordy na svědomí nemají. Nejsem a nechci být bojovníkem pro ti alkoholu a nechystám se ani přestat alkohol konzumovat, ale dost mi vadí ono pokrytectví spojující alkohol s kulturou a společenskou normou a jiné, v přírodě dostupné psychotropní látky se zločinností. Chápu, že pro státní kasu je daň z alkoholu a cigaret významným přínosem, nicméně náklady na léčení nemocí způsobených alkoholem a cigaretami jsou výrazně vyšší. Z přírodních psychedelik stát sice nic nemá, ale jejich rekreační uživatelé po nich na rozdíl od uživatelů tvrdých drog většinou nemarodí.
Nepředpokládám, že bych se dožil toho, že bude alkohol postaven mimo zákon, a jsem tomu rád, ale chtěl bych se dožít stavu, kdy bude bez pokrytecké přetvářky vše nazýváno pravými jmény, a že se bude otevřeně mluvit o tom, co čím je a co čím není, a to ne na základě nějakých pocitů, ale zcela relevantních odborných informací. Těšilo by mě, kdyby nebyl alkoholik vnímán jako takový normální našinec a pěstitel několika rostlinek konopí či konzument „houbiček“ jako asociál a delikvent.
