Povolební perly

Je obecně známo, že mnozí politikové nehorázně žvaní i v mezivolebním období, ale v období voleb jako by se zdvihla stavidla. Zvláště ti, co neuspěli, či ti, kteří se obávají různých důsledků povolebního uspořádání, skutečně perlí

Započněme od hlavy. Hlava státu (a to nejen ve smyslu nejvyššího ústavního činitele, ale i mozkovny), která ráda komentuje cokoli, sdělila občanům několik pozoruhodných mouder:

„Koalice bez ANO, jsou spiknutím poražených“.

Vítěz voleb s cca 20% hlasů je poněkud podivný vítěz. Proč by měl v krajích vládnout ten, kterého podporuje pětina občanů a až na výjimky s ním jiné strany nechtějí spolupracovat, a ne ti, které v rámci koalic na základě podobných programů a zájmů podporuje většina lidí? Slova o spiknutí pronesl stejný Miloš Zeman, který byl spoluautorem slavné opoziční smlouvy, tedy zastáncem principu, že vládnout má ten, jehož vládu si výrazná většina voličů nepřeje.

„V druhém kole senátních voleb nepůjdu hlasovat, protože můj kandidát neuspěl a s finalisty druhého kola nesdílím názory.“

To řekl stejný Miloš Zeman, který obhrouble vyzýval před volbami ke „zvednutí zadků“ a obecně podporuje povinnou volební účast.

Hned po hlavě je krk. Je otázkou, jestli je to obecně krk, který kroutí hlavou, nebo krk, kterým je hlavou krouceno, aktuálně je to však krk, kterým budou v některých ohledech koordinovaně kroutit dílčí části těla.

„Dosáhli jsme historického úspěchu!“

Pan premiér poněkud ignoruje skutečnost, že politiku ANO podporuje pětina občanů a politiku opozice (myšleno všechny kromě ČSSD, která je v koalici a KSČM, která vládu drží) podporuje nadpoloviční část voličů. V tomto smyslu může být toto Pyrrhovo vítězství historické pouze tím, že se stane počátkem konce dominance ANO a tím i zcela zásadních změn na české politické scéně. Zcela reálně získalo ANO o dva mandáty více než v minulých volbách, ale jejich partneři jich ztratili více jak sto. Mírou úspěchu je tedy faktické rozdělení moci, vše ostatní jsou jen statistická data.

„Vítěz by měl brát vše, to by bylo spravedlivé!“

Jde o nepochopení významu slova „vítěz“ v politice. Politika není fotbal, ve kterém proti sobě hrají dva týmy. Politika se více podobá válce, ve které nemusí záležet na vítězi dílčích bitev a spojí-li se proti jedné straně více jiných stran a tradiční spojenci selžou, válka bývá prohrána.

„Bylo to spiknutí nenávisti proti mně!“

Spiknutí? Nenávist? Nejsme na divadle, ale v reálném světě. Patrně se v tomto státě docela velkému počtu lidí počíná poněkud zajídat politika ANO a jeho spojenců (ČSSD, KSČM), a to opozice vnímá a nepochybně na tom bude stavět. Mnohým se asi přestává líbit i „majitel firmy“, který chce stejným způsobem řídit i stát. Zaměstnanci nemohou odstavit svého zaměstnavatele, ale ve „firmě“ zvané stát ano, protože občan zaměstnancem není. Strategie vyvolávání soucitu ve smyslu „všeci sú proti mně“ se osvědčila, ale asi to nebude stačit napořád. ANO nemá, nikdy nemělo a velmi pravděpodobně ani nebude mít vlastní potenciál vládnout, pokud nebude mít s kým vládnout, vládnout nebude. 

Krk se skládá z obratlů, takže jeden obratel (dříve atlas, dnes spíše obratlík):

„Výsledek voleb mohl být o dvě procenta lepší.“

Jan Hamáček nedeklaroval úplnou spokojenost (to by byl zralý na psychiatrii), ale tímto výrokem jako by chtěl vyjádřit, že „ještě docela dobrý, ale mohlo to být o trochu lepší“. To jistě mohlo. Kdyby to však bylo lepší jen o dvě procenta, bylo by to pořád špatné.  ČSSD ztratila 87 mandátů (ze 125 na 38) a mimo jiné přišla i o 22 milionů, což pro silně zadluženou stranu také není úplně dobré.

A nakonec ortéza, která ten krk drží:

„Nedokázali jsme dobře prodat svou práci.“

Tak komentoval Vojtěch Filip výsledek voleb. Nutno uznat, že ten neskrýval zklamání a neúspěch označil za neúspěch. Konečně 12 mandátů vskutku není mnoho a 18 milionů bude také chybět. Na rozdíl od pana předsedy si však myslím, že KSČM konečně prodala to, co dlouhodobě nabízí a čím se jako značka obecně prezentuje. Je-li příčinou, že tento debakl straně způsobili v obavě z nákazy důchodci, je patrné, jaké jsou vyhlídky KSČM do budoucna.

Abych byl objektivní, zajímavé výroky lze zaznamenat i u představitelů opozičních stran, kteří se poněkud nepatřičně prezentují jako vítězové a už skládají budoucí vládu. Je to předčasné a závisí to hodně na tom, jestli budou schopny koaličně spolupracovat, což znamená poněkud upozadit ega a ambice svých lídrů. Na jejich perly se podíváme příště.