Nevěř nikomu, komu je nad třicet!

Poslední dobou je patrná tendence vysmívat se politickým aktivitám mladých lidí. Dělají to hloupí politikové i hloupí publicisté. V rámci citátu Johna Lennona to často vidí mladí lidé zcela obráceně. A mají k tomu pádné důvody. 

"Tahle země není pro starý". No jasně, že není. Nikdy nebyla a nikdy by být neměla. Žádná země. Odporuje to mimo jiné i základním biologickým principům. Člověk, stejně jako zvíře je po splnění si svého poslání  v podobě  zplození a výchovy mláďat zbytečný. V přírodě, která nezná žádnou etiku, to se "starým kusem" jde rychle z kopce, nahradí ho mladší a silnější a často ho sežere predátor. Lidé etiku mají, proto nejsou ve společnosti staří ani žráni ani jinak likvidování. V civilizovaných zemích je jim umožněn solidní život (v těch "necivilizovaných" se o ně často dobře stará jejich rodina). Mohou radit a  pomáhat, ale nemají zaclánět. 

Aby si někdo nemyslel, že míním "je", tak míním "nás" . Svoji biologickou i společenskou funkci jsem si splnil a teď se mám starat o to, abych spokojeně žil, ale nikomu nepřekážel. Pokud někdo stojí o moji pomoc nebo radu, mohu mu ji poskytnout, ale není to moje povinnost a nemám právo udělovat rady těm, kteří si je nežádají  a pomáhat těm, kteří o to nestojí. Pokud to platí v případě řadového občana, platí to v případě politika. Neexistuje žádný rozumný důvod předpokládat, že senilní stařec bude lepším politikem než mladý muž nebo mladá žena. A platí to zcela obecně. Proč by měl být třeba šedesátiletý učitel lepší než třicetiletý (a měl tak mít dvakrát větší plat)?  Naopak, z řady důvodů se dá předpokládat, že se u starocha ve stáří náležitě rozvinou všechny negativní rysy jeho osobnosti a tak vyzdvihované zkušenosti budou jemu i ostatním jen na obtíž.

Píši v krátké době  v tomto duchu již druhý článek a důvodem může být i to, jak si tyto skutečnosti mnozí z nás neuvědomují nebo nepřipouští. Naopak, tváříme se pořád , jako bychom "sežrali všechnu moudrost" , chceme těm "hloupým mladým" mermomocí radit, podceňujeme je a překážíme jim. Odměnou nám je onen přístup, který Lennon takto striktně vyjádřil. Má to však háček.  Ti mladí by měli pro naplnění své role udělat minimálně to, co jsme udělali my, respektive ještě o něco více. Je to pochopitelně subjektivní pocit, který může vyjadřovat to, co jsem právě zkritizoval, ale myslím si, že to často tak není. Není to ovšem pouze chyba těch mladých, ale opět většinou naše. Protože právě my jsme nezabezpečili jejich dobrou výchovu a vzdělávání, aby to tak být mohlo.

Paradoxně tak nadáváme na ty, kteří jsou tací, jaké jsme si je stvořili. A že nám nevyjadřují patřičnou úctu? Zasloužíme si ji? Jsme té úcty hodni? V jiném ohledu jsem optimista. Vidím kolem sebe i vzdělané a odpovědné mladí lidi, kterým na rozdíl od nás a předešlých generací, které pomršil komunistický režim, nezáleží jen na sobě. Nepřemýšlí jen  o uspokojování svých potřeb, ale trápí je ony zcela zásadní problémy tohoto světa, kterým se my smějeme, patrně ve škodolibém přesvědčení, že nás už to trápit nemusí, že umřeme dříve, než se třeba naše planeta stane neobyvatelnou. 

V mnohých zemích, včetně té naší se z důvodu vysokého věku dožití a nízké porodnosti nastává stav,  kdy populace vykazuje naprosto absurdní nepoměr mladých a starých, který je z biologického principu opět zcela bezprecedentní a nezdravý. Dá se předpokládat, že onen věk dožití bude díky medicíně dále růst, a jelikož se nadá předpokládat, že někdo bude mít v sobě tolik zodpovědnosti, aby to v šedesáti dobrovolně "zabalil", tak se nadá dělat nic jiného, než radikálně zvýšit porodnost. Jelikož se ani to nedá nařídit, lze to pouze podporovat. A děláme to? Starou belu děláme! Nadáváme na "kult mládí" a pěstujeme si  náš "gerontokomunismus".