Na Hradě a v podhradí

…se občas dějí věci, ze kterých „jde hlava kolem“. Možná by se to dalo vyjádřit rčením „na hrubý pytel hrubá záplata“, anebo epigramem...

Básnická abeceda, 17. díl: Epigram

Epigram je krátká útočná satirická báseň kritizující společnost nebo jedince, většinou jde o dvou až osmiverší a hlavní pointa bývá skryta v posledním verši. Pro epigram je typická jakási nekorektnost, která se dá někdy srovnat s karikaturou nebo kresleným vtipem ve výtvarném pojetí. Epigram nic nerozebírá a nic nevysvětluje, útočí na nějakou konkrétní nectnost, směšnost a vyjadřuje autorovu antipatii k něčemu nebo někomu.

Za zakladatele epigramu se považuje římský satirik M.V.Martialis. V antice byl původně epigram nápisem věcného obsahu, jenž se umísťoval na hrob, budovu, pomník či dar a právě Martialis mu dal onu satirickou podobu.

Asi nejznámějším českým autorem epigramů byl Karel Havlíček Borovský, jehož epigramy vycházející ve stejnojmenném souborném díle. Epigramy se však píší stále a patrně se i nadále psát budou, protože vždy bude co kritizovat a čemu se vysmívat.

Ze stejného soudku jsou i mé „hradní a podhradní“ epigramy.

Symboly státnosti

I.

Trenýrky na žerdi ve větru vlají,

prostředník vztyčený po vodě pluje,

východní vítr už korouhve znají,

někdo je u vesla a jiný kormidluje.

II.

Na hradě metály soudruhům rozdají,

jenom ti vybraní mohou vzít za kliku,

rektoři do Hradčan propustku nemají,

milion, ne ztohoven, plave nás v septiku

Jako ty ovce…

Nastoupí na Hradě, když ovcím v podhradí,

zazvoní rolnička.

Ovčáček v ohradě s nimi si poradí,

bude to chvilička.

Po krátké poradě poradce nahradí

sám docent Konvička.