…se občas dějí věci, ze kterých „jde hlava kolem“. Možná by se to dalo vyjádřit rčením „na hrubý pytel hrubá záplata“, anebo epigramem...
Básnická abeceda, 17. díl: Epigram
Epigram je krátká útočná satirická báseň kritizující společnost nebo jedince, většinou jde o dvou až osmiverší a hlavní pointa bývá skryta v posledním verši. Pro epigram je typická jakási nekorektnost, která se dá někdy srovnat s karikaturou nebo kresleným vtipem ve výtvarném pojetí. Epigram nic nerozebírá a nic nevysvětluje, útočí na nějakou konkrétní nectnost, směšnost a vyjadřuje autorovu antipatii k něčemu nebo někomu.
Za zakladatele epigramu se považuje římský satirik M.V.Martialis. V antice byl původně epigram nápisem věcného obsahu, jenž se umísťoval na hrob, budovu, pomník či dar a právě Martialis mu dal onu satirickou podobu.
Asi nejznámějším českým autorem epigramů byl Karel Havlíček Borovský, jehož epigramy vycházející ve stejnojmenném souborném díle. Epigramy se však píší stále a patrně se i nadále psát budou, protože vždy bude co kritizovat a čemu se vysmívat.
Ze stejného soudku jsou i mé „hradní a podhradní“ epigramy.
Symboly státnosti
I.
Trenýrky na žerdi ve větru vlají,
prostředník vztyčený po vodě pluje,
východní vítr už korouhve znají,
někdo je u vesla a jiný kormidluje.
II.
Na hradě metály soudruhům rozdají,
jenom ti vybraní mohou vzít za kliku,
rektoři do Hradčan propustku nemají,
milion, ne ztohoven, plave nás v septiku
Jako ty ovce…
Nastoupí na Hradě, když ovcím v podhradí,
zazvoní rolnička.
Ovčáček v ohradě s nimi si poradí,
bude to chvilička.
Po krátké poradě poradce nahradí
sám docent Konvička.
