Koho brání Národní domobrana?

Taky tápete ve všech těch vlasteneckých hnutích a spolcích, které vznikly na ochranu našich národních zájmů a které se svorně prezentují jako nezávislé, apolitické a nadstranické iniciativy? Tak se na jednu z nich podívejme.

KSČM, SPD, Trikoloru či Přísahu zná skoro každý, ale existuje i  PRO – Právo, Respekt, Odbornost Jindřicha Rajchla, nebo   D.O.S.T. - Důvěra-Objektivita-Svoboda-Tradice v čele s Petrem Bahníkem, Dělnická strana sociální spravedlnosti Tomáše Vandase, Aliance za nezávislost ČR, Agrární demokratická strana, Lipový kříž (společnost pro kulturní identitu), Institut sv. Josefa Michala Semína, Národní proud, který prezentuje Michal Hrabák, Protiproud Petra Hájka, Český svaz bojovníků za svobodu s policejním agentem Vodičkou, Hnutí suverénních občanů u nás organizované Janem Macháčkem, hnutí JaSaN vedené Vladimírem Štěpánem a Zdeňkem Jandejskem a konečně Národní domobrana v čele s Markem Obrtelem.

Nemám vůbec úmysl ani chuť pitvat se v programech všech výše uvedených subjektů a v postojích, názorech a záměrech jejich lídrů, spíše se chci nad nimi zamyslet jako nad celkem, tedy jako nad určitou minoritní částí politického spektra. Členové těchto spolků a hnutí se často sdružují ke společným aktivitám, jako jsou různé petice, demonstrace a mají tak značný podíl na šíření dezinformací, čímž přes svoji individuální zanedbatelnost mohou poměrně výrazně ovlivňovat veřejné mínění a přispívat k destrukci systému, což je také patrně jejich cíl.  

Impulzem pro toto zamyšlení se stala účast hnutí Národní domobrana na nedávném protestu zemědělců. Do této chvíle jsem toho o národních domobrancích moc nevěděl a snad ani vědět nechtěl, protože různé paramilitární a domobranecké spolky od časů působení Lidových milicí bytostně nesnáším. Přes tuto svou averzi jsem si o Národní domobraně přečetl všechny dostupné informace a řeknu vám, nevěřil jsem vlastním očím a do teď z toho nejsem vůbec moudrý. Myslím si, že přiblížení tohoto subjektu může dobře posloužit k (ne)pochopení celé této sféry.

Představitelem této organizace je Marek Obrtel, bývalý vojenský lékař, který se jako lékař v polní nemocnici účastnil misí v Afghánistánu a v Kosovu. Po této zkušenosti „prozřel“, označil NATO jako zločineckou organizaci, vrátil vyznamenání a vydal se na cestu boje proti systému. Podívám-li se na stránky  Národní domobrany, tak vedle aktuální podpory demonstrace zemědělců tam najdu připomenutí padlých československých letců, osvobození Osvětimi Rudou armádou, ale také upoutávku na Knihu J.J. Pjakina, antisemity, demagoga a kremelského ideologa, ve které vyvrací „mýty“ o zločinnosti bolševismu. V jiném článku se můžete poučit, že nejlepším lékem na covid a mnoho dalších nemocí je oxid chloričitý (všeléčící „žlutá voda“), článek o endoekologii zdraví (to je neexistující lékařský obor) jakéhosi ruského vševěda, publikaci vysvětlující, že v listopadu 1989 to bylo všechno jinak, a pak samozřejmě kritiku vojenské pomoci Ukrajině v kontextu názoru, že onu válku vyvolalo NATO, které nyní zločinně válku podporuje, stejně jako kdysi zločinně zasáhlo v Jugoslávii.

Jednomu jde z toho hlava kolem. Člověk, který by měl obecně vzbuzovat úctu nebo alespoň respekt, se asi domnívá, že se ve jménu humanity měli nechat Jugoslávci vzájemně se vyvražďovat a Ukrajinu měl ponechat civilizovaný svět napospas tomu „demokratickému“ Rusku, jehož různě problematické představitele a reprezentanty toto hnutí adoruje. Opravdu si vzdělaný a zkušený člověk představuje, že naše země v této situaci může vystoupit z NATO a z EU a stát se nějakým ostrovem uprostřed Evropy? Opravdu si on a jeho ekonomicky vzdělaní kolegové myslí, že je možné, aby ČR po pětatřiceti letech cíleného prorůstání do nadnárodních průmyslových, energetických, bankovních a obchodních struktur může tyto vazby zrušit. Myslí si snad domobranci, že zestátníme Lidl a sním všechny obchodní řetězce, tuzemské bankovní domy a Volk swagen nám vrátí Škodovku?

Nechci tvrdit, že se mi celý porevoluční proces zamlouvá, že se téměř veškeré velké české firmy staly součástí nadnárodních gigantů, že tuzemský obchod válcují cizí řetězce, zemědělství agrobaroni a zpracovatelský průmysl „velkouzenáři“ a „velkoslepičáři“, ale na to jak a proč se to stalo bychom se mohli ptát těch Zemanů a Klausů, kteří se teď chovají, jako by to nebyli oni, kdo tento vývoj zásadně ovlivňoval a ze kterých se stali kritici systému v okamžiku, kdy z toho systému vypadli.  Ptám se ale, jakou realistickou představu lidé z Národní domobrany a dalších antisystémových struktur mají? Obávám se, že žádnou. Působí na mě jako děti, kterým se to či ono nelíbí, a tak křičí, aniž by chtěli a uměli nalézt nějaké řešení. Ze stránek Národní domobrany je patrné, v jakém myšlenkovém, názorovém, emočním a ideovém chaosu tito lidé žijí a ke komu a k čemu jsou v té urputné snaze distancovat se od mainstreamu ochotni se upnout.

Myslím si, že občan má být obecně k establishmentu kritický, má právo žádat vysvětlování veškerých kroků a rozhodnutí, má požadovat příkladné chování svých volených zástupců, dodržování volebních programů, na základě kterých si je zvolil, ale měl by se také snažit realisticky chápat širší souvislosti, vnímat problémy, které těžko mohl někdo ovlivnit, a hlavně přemýšlet o tom, že nad uspokojováním vlastních potřeb a přání existuje také nějaká morálka, etika a čest. Že ne vše, co je příjemné a dobré pro mě, je dobré pro mé bližní doma i jinde ve světě, což platí i o národních zájmech, které nemohou být v rozporu se zájmy nadnárodních struktur, jejichž jsme dobrovolnými členy, a také se zájmy našich přátel a spojenců.