Jestli ti odpůrci elektromobility náhodou netrpí neofobií?

Když vyjely první automobily se spalovacím motorem, před kterými běhal běžec s praporkem, zastánci koňských spřežení říkali, že tudy jistě cesta nevede.

Je skoro neuvěřitelné, do jaké dokonalosti byly vyšlechtěny spalovací motory, a to nejen od těch dřevních dob, ale třeba jen za mého života. Existují sériově vyráběná auta, která mají výkon přes 170 kW na litr zdvihového objemu při spotřebě kolem 5 l benzínu na 100 km, a experimentálně lze dosáhnout asi ještě impozantnějších výsledků.

Nejsem žádný fanoušek ani propagátor elektroaut, ale zcela pragmaticky musím konstatovat, že fosilní paliva brzy dojdou, biopaliva to nezachrání a elektricky poháněná vozidla přes všechny potíže, přešlapy a slepé cesty nakonec evolučně dospějí společně s výrobou elektrické energie a akumulátorů ke stejné dokonalosti jako spalovací motory.

Automobilismus je fenomén (podívejme se na motoristické články, rubriky, časopisy a pořady), v němž není nouze o různé absurdity. Auto se z užitkového prostředku stalo vizitkou svého majitele a prostou užitečnost a praktičnost nahradila bulimie luxusu a hlavně výkonu, který mnohdy násobně překračuje běžně využitelné hodnoty. S tím pak souvisí i nadužívání aut, na úkor společných jízd, veřejné dopravy, jiných dopravních prostředků a také chůze.

Paradoxně i část elektromobilů cílí kromě navyšování dojezdu na jedno nabití a rychlost dobití i na touhu řidičů mít vůz s naprosto absurdně velkým výkonem a zrychlením, které umožňuje právě tento typ pohonu. Automobilový průmysl je také v mnoha zemích včetně té naší hnacím motorem ekonomiky a dynamikou vývoje, astronomických zisků mu může konkurovat snad jen odvětví komunikační elektroniky.

To všechno by mohla změnit energetická krize, a tak je zásadní otázkou, jestli dříve dojdou suroviny nebo přijdou včas technologie a objeví se zdroje, které nedostatek surovin nějak vyřeší. Jisté je však jedno, nafta a benzín to nebudou a spalovacím motorům dříve či později odzvoní. Řada mých vrstevníků, ale i daleko mladších lidí doufá, že oni si ještě vůni výfukových plynů užijí. Pan Klaus mezi nimi asi bude, jeho vnuci ale těžko.

Na počátku článku, k jehož napsání mě přivedl právě bývalý prezident přímo fanaticky bránící spalovací motory, jsem zmínil zastánce koňských potahů, kteří se vysmívali prvním automobilům a s tím spojenou neofobii, která je jedním ze syndromů mentálního stáří, a to bez ohledu na fyzický věk. Nelze ovšem zcela vyloučit, že svět dospěje k návratu ke koním nebo rovnou k pazourkovým nožům.

Odkaz