A terazky mi povedztě, čo vy si predstavujetě pod takým slovom grýndýl?

Být Hřibem, volám Jandejskovi, aby zemědělci přijeli s traktory každé pondělí, tak pohodová dopravní situace v Praze totiž už dlouho nebyla. Nicméně i všeliká vyjádření protestujících „sedláků“ stojí za úvahu.

Ve svém minulém článku jsem již předem zlehčoval a možná i trochu zesměšňoval dnešní protest zemědělců, a na rozdíl od mnohých mých čtenářů se nemohu zbavit dojmu, že docela oprávněně. Abych se neopakoval, chci se v tomto článku zaměřit na dva zcela jiné aspekty tohoto protestu. Zaprvé by mě zajímalo, jestli protestující opravdu chápou podstatu frází, hesel a výrazů, které používají, a také celkový kontext zemědělské problematiky a s tím i reálný smysl svých požadavků. Zadruhé bych rád průběh této akce použil jako argument proti názorům, že žijeme v nesvobodné a nedemokratické společnosti.

Pominu-li to, že někdo přijel na traktoru do Prahy s absurdním záměrem svrhnout vládu, tak v drtivé většině vyjádření a na řadě transparentů, které jsem zaregistroval, se opakuje pojem „grýn dýl“, a to jako něco, co nemělo nikdy vzniknout a musí být zničeno, protože je to příčina veškerého neštěstí rolnictva, potažmo lidstva. Předpokládám, že většina demonstrantů je gramotná, takže možná nebylo na škodu juknout třeba na Wikipedii, abych před poskytnutím rozhovoru médiím věděl, o čem vlastně mluvím. Udělejme to za ně:

Zelená dohoda pro Evropu, anglicky European Green Deal, je: plán EU, jehož cílem je snížit emise skleníkových plynů EU do roku 2030 o 55 % ve srovnání s rokem 1990. Dohoda obsahuje opatření ke snížení emisí, investice do výzkumu a inovací a ochranu přírodního prostředí evropského kontinentu. Druhým cílem dohody je transformace evropské ekonomiky tak, aby byla dlouhodobě udržitelná, tedy aby byl možný její růst, aniž by se zvyšovalo využívání přírodních zdrojů.  Dohoda si klade za cíl začlenit do právních předpisů kroky vedoucí k tomu, aby se Evropa do roku 2050 stala prvním klimaticky neutrálním kontinentem, novou strategii pro průmysl a akční plán Evropské unie pro oběhové hospodářství, strategii udržitelné výroby potravin „od zemědělce ke spotřebiteli“ a návrhy na Evropu bez znečištění.

Nechci se nikoho dotknout, ale protestovat proti takovémuto obecnému záměru může jen úplný tupec nebo sobec, neboť je to snaha zastavit nebo alespoň zpomalit proces, který by nutně byl v budoucnu pro naši civilizaci likvidační. Jinými slovy, buď někdo nechápe, k čemu vedou klimatické změny, ekologická zátěž, vyčerpání zdrojů apod., nebo je mu to jedno a smýšlí a žije v rámci ideje po nás potopa. Jinou otázkou je ale to, jakými prostředky se má oněch cílů dosáhnout, jsou-li obecně správné, smysluplné a realistické. A v neposlední řadě je třeba vnímat Green Deal jako ideologii, která může stejně jako jiné ideologie kdekomu zatemnit mozek a změnit ho v nemyslícího fanatika. Obecně však je odmítání Green Dealu stejné, jako odmítání hašení počínajícího požáru. Můžeme diskutovat o tom, jestli hasíme na správném místě a správnými prostředky, ale nehasit s tím, že když se požár rozhoří, my už u toho nebudeme, mi přijde hloupé a sobecké. 

Chci-li protestovat, měl bych tedy asi vědět, proti jakému konkrétnímu aspektu Green Dealu protestuji, a měl bych být schopen na základě svých znalostí vysvětlit, proč je to či ono špatné. Zkrátka to, že jsem se měl předloni lépe než letos, nemusí být důvodem pro demisi vlády, vystoupení z EU a zrušení Green Dealu jako takového, ale může to být jen důvodem protestu jakékoli části společnosti, učitele, lékaře, stejně tak i zemědělce. Otázkou však je, jestli je to s dotyčnými opravdu tak zlé, a jestli je vůbec reálné dříve vytvořené podmínky udržet. Osobně si myslím, že kromě správných privátních rozhodnutí, snahy a píle jsou také vnější okolnosti, se kterými se toho moc dělat nedá, respektive nemá.

Pokud slyším demonstranta křičet, že kdyby dal stát těch čtrnáct miliard zemědělcům, a ne Ukrajině a Ukrajincům, tak by bylo lépe, říkám si, že se ze zemědělské problematiky přesouváme do politiky. Takových proč si každý může vyrobit, kolik chce, a pomalu docházím k přesvědčení, že stát stejně jako Unie má postupně přestat dotovat všechny, vyjma těch, kteří kvůli svým nezaviněným hendikepům pomoc potřebují. Systém má v prvé řadě vytvářet podmínky, ale ne se o každého starat, jako to bývalo za socíku, ve kterém se sice stát postaral, ale také měli všichni prd, a ne traktory za pět miliónů. A právě k zanedbávání této kompetence státu často dochází a myslím si, že to je skutečné téma a důvod k protestu.  

A teď k tomu druhému aspektu: Opravdu žijeme v nesvobodném státě, do kterého se vrací nová totalita? Osobně bych řekl, že proti demokratickým principům by nebylo ani to, kdyby do metropole policie traktory prostě nepustila. Nebylo by tím totiž nijak porušeno právo na protest či demonstraci. Rolníci se mohli pěšmo sejít na Letenské pláni a tam si demonstrovat až do omrzení. V každé „slušné“ diktatuře by už všichni demonstranti byli za katrem a mohli se těšit na nějakou pěknou trestaneckou kolonii za polárním kruhem či v poušti. I jen v autokratickém režimu by něco takového vůbec nebylo možné. Shodou okolností jsem včera shlédl reportáž, jak jacísi kočovníci ve Francii protizákonně zabírají veřejná prostranství, a dosud jim nikdo nebyl schopen, respektive ochoten v tom zabránit, přičemž se vede diskuse, jestli je vůbec správné jim v tom bránit. Řekl bych, že tam někde se demokratické a liberální principy mění ve slabomyslnost, ke které jsme ještě nedospěli a snad ani nedospějeme. Takže, milí bojovníci proti nesvobodě, nové totalitě a cenzuře, rozum do dlaní!

Právě čtu, že část protestujících zemědělců odjíždí zklamaně domů s tím, že jim jejich protest někdo ukradl. Co na to říci? Kdyby si včas zjistili, kdo jsou organizátoři akce, kdo se k ní přidružuje a místo blábolení a absurdních hesel přišli z konkrétními a realistickými požadavky, nemuselo se jim nic takového stát.