Jaromír Šiša VIP
- Počet článků 576
- Celková karma 37,78
- Průměrná čtenost 3683x
Seznam rubrik
Jaromír Šiša
Centrum české kotliny je historicky na Moravě.
Je to přirozené. V Brně našli na místě Zelného trhu kostru člověka z doby bronzové. Což je pouze další z důkazů. Pražáci sice říkají, že Brno je obydlená zatáčka před Vídní, ale nyní se ukázalo, že se tak stalo už v době bronzové. Na místě Prahy tehdy nestál ani stánek pro odpočívající obchodníky, mířící z celé Evropy na Zelný trh. Vltavu bylo třeba totiž přeplavat nebo pro znalejší přebrodit. Až ve středověku byl přechod suchou nohou pořádně vyřešen Karlovým mostem.
Jaromír Šiša
Jaký je rozdíl mezi Okamurou, Babišem, Nigrinem, Olšerem, Cvalínem
a patrně i dalšími, o kterých nevím? Jsou to jistě hodní i rozdílní pánové, však v jednom ohledu žádný. Nechodí pod svoje články diskutovat. U slavnějších se to toleruje, u méně známých kritizuje. Však zde jsme si všichni rovni. Neni sice povinností pod svými články diskutovat, ale chápu to jako nepsané pravidlo, dané jistou mírou slušnosti. Neznám důvody, proč někteří autoři nediskutují, možná se stydí, nemají čas, manželka jim to zakázala, vypouští jen provokujícího brouka, a pak se u reakcí baví...ale dle mého názoru je nejpravděpodobnější, že dělají bílé koně svým sekretariátům a často ani nevědí, že nějaký článek uveřejnili nebo v druhém případě neumí zkrotit své neodbytné potřeby stále něco sdělovat, ale nic víc. Ale co do třetice asi nejhůř, diskutující jim nestojí ani za odpověď na položenou otázku. A pak jsou blogeři, kteří si svoje vyčtou, ale i tak diskuzi nevzdají. Domnívám se totiž, že svět blogu je sice především zábava, ale i tak je bez diskuze poloviční, i když my blogeři si jen tak plácáme, případně fotíme. Pokud jsem se někoho dotknul, hluboce se omlouvám a přeji hezký den, valím do Beskyd. :-)
Jaromír Šiša
Co nám vařili na Ukrajině v hrnečku, hrnci i v kotli. Fotomatiné.
Poznávat nové kraje, především znamená ochutnávat místní speciality a národní jídla. Talent a chuťové buňky k tomu máme rozvinuté a příležitostí bylo vždy dost. Místní lidé totiž pohostinstvím nešetří a v restauracích byla pro nás ceny extrémně příznivé.
Jaromír Šiša
EU mi operativně přiznala dotaci, proč bych na ni nadával?
EU právem považuju za orgán, který prospěje nejenom celé Evropě, ale i potřebnému jedinci. Cesta k úspěchu je velice jednoduchá. Postačí předložit mapu kabelových tras, náhled vedení venkovních linek vysokého napětí, splnit požadavek ekologů na vybudování tunelu pro rosničku krátkozrakou, vychodit rezultát Městského úřadu a vyjezdit vyjádření vlády České republiky.
Jaromír Šiša
Když jsem byl ještě malý kocour, měl jsem kámoše a mám ho stále.
Kdesi jsem četl, že když se sečtou všechna možná kritéria, kočka domácí je ten největší predátor ve zvířecí říši, ale i ten nejhroznější dravec je nejdříve malinkaté kotě, a když se mu vstup do života nepodaří, jsou tu ještě lidé, kteří ho zachrání. Samozřejmě moc dobře vědí, že vděku se nikdy nedočkají, ale o to vůbec nejde. Zachraňovat opuštěná koťata je přece poslání.
Jaromír Šiša
Nemohu být hrdý na to, že jsem Čech.
Stále častěji slýchávám podobná sebemrskačství. Naše historie má však dostatek důkazů, že si zbytečně kazíme fazónu. Komančové nám sice dobrou reklamu neudělali, ale hodnotit se jen v období padesáti let nebo pohledem na současnou všehoschopnou "elitu", je dlouhodobě krátkozraké. Možná to vědět nechceme, ale na starém kontinentu jsme obstáli. Že ne? Tak dobře, otevřme okno historii.
Jaromír Šiša
EU neni tak špatná, jen si to neuvědomujeme.
Máme rádi bubliny a v rychlých zprávách se ještě rychleji a neomylně orientujeme. Švejk v nedostižné scéně poučil pana wachmaistera...Kořalku nepiju, jenom rum. Zde bych se odrazil.
Jaromír Šiša
Azalkový a rododendronový máj, je možná i ráj.
Když se řekne rododendron, každý ví o jakou květinu se jedná, ale ne už všichni vědí, že česky se nazývá pěnišník. V době květu jsou obě květiny atrakcí svitavského parku Jana Palacha.
Jaromír Šiša
Do Uhříněvsi přijela celá v bílém kondolovat i Naďa aneb když je
něčeho moc, tak startuju. Lidského osudu Ivety je mi upřímně líto a bylo mi jasné, že bude slušností nepustit na blog ani písmenko. Vždyť z nekonečného i nechutného přetřásání nemá nešťastná Iveta klid ani nahoře. Pod jednou fotoreportáží jsem si v diskuzi přečetl...Dnes je výročí, týden od odchodu mé ženy, národní umělkyně a Vy píšete taková témata? Národ to nezajímá! Podepsán Josef Rychtář. Raději věřím tomu, že vdovec s tím nemá nic společného a jedná se pouze o hloupý vtip vydávajícího se anonyma, jinak by hranice takového prohlášení přesahovala i tu nejmenší soudnost. Aby všemu nebyl konec, tak na tn.cz vyskočila zpráva, kterou uvádím dole v souvisejících článcích. Zmíněná hvězda reportáže a tajemná fanynka je ze Svitav a pro mě a ostatní Svitaváky nijak tajemná neni, naopak, je známou teatrální postavičkou. Říkáme ji Naděnka. Patrně se domnívá, že takto konečně prorazí pod světla ramp, když ji z X Factoru vypoklonkovali s verdiktem, že zpívat neumí. No a co, lze to i jinak. Ale co mnohem hůř, konečně jsem pochopil, jak se dá z kohokoliv udělat megastár alespoň dne a jakou moc má bulvár a sdělovací prostředky obecně. Toto umění patrně novináři studují víc, než solidní zpravodajství, jinak by se nad tímto divadlem jen trpce pousmáli, aniž by ho jakkoliv uchopili, natož udělali bombou večera aneb jak jsou ochotni živit se vysokoškolsky vzdělaní lidé. Je možné, že mnozí se mnou budou souhlasit, ale byla by mi hanba nahánět tím karmu.
Jaromír Šiša
Pohádka o Sněhurce, zlé soudružce maceše a dobrých lidech.
Pohádky jsou věčné, ať už v podání eskymáků nebo vyprávěné na rovníku. Spolu s nimi se tradují i pověry, které však skutečnost může popřít. Jako třeba o Blanických rytířích. Celou epopej napsal pomocí nůžek a hasičské sekery skoro před sto lety nadaný amatér Stanislav Rolínek.
Jaromír Šiša
Fotil jsem pravý, socialistický, budovatelský, rudý Svátek práce.
Pamatuji doby, kdy uliční výbor KSČ dohlížel na polepení oken patřičnými vlajkami. Ve slavný den budovatelské písně střídaly oslavné proslovy a mnozí z nás raději sázeli brambory. Po letech absence jsem však letos pozvánce na Svátek práce neodolal...
Jaromír Šiša
Za modelky mi postáli rytíři, stroje, Vysočina a povisel netopýr.
Českomoravská Vrchovina, dříve s názvem Českomoravská Krabatina, dnes máme vžité Vysočina. Odborníci používají strašidelný název Česko-moravská subprovincie. Rozkládá se na hranici historických zemí Čech a Moravy, skládá ze sedmi celků a rozlohu lze nejlépe lokalizovat mapou kraje Vysočina. Ostatně i krajské město Jihlava je z části na Moravě a z části v Čechách. Nevyšší vrchol je Javořice 837 m v Jihlavských vrších, o metr nižší a Devět skal ve vrších Žďárských.
Jaromír Šiša
Kolo a já? Něco jako manželství po italsku. Stále hádky.
Už kolikrát dostalo ultimatum, rozvedu se s tebou. Nemá ohledy a moje návrhy sabotuje. Vybírá jen terén a trasu co se mu líbí, vrstevnice ani vzdálenost neuznává, jen se veze a zneužívá moji energie. A to nezmiňuju údržbu. I mnohé ženy by pobledly závistí. Sprchování, kosmetika, doladění...Ještěže se necpe do vany a k zrcadlu. A vícedenní výlety? Nikdy bych neuvěřil, že pár trubek se může překroutit na trup ponorky.
Jaromír Šiša
Bude chtít Putin i Aljašku?
Samozřejmě nadsázka...Nedělám jednostranné závěry, vše má souvislosti, ale prezentovat protiruský názor, zvláště na blogu se nenosí. Došlo to tak daleko, že někteří nejdou do diskuze, ale píší na maila. U předešlého článku oponenti zcela pominuli, že ruský parlament prakticky předal Putinovi in bianco list a pravomoci, které mu umožňují nasadit podle svého uvážení a v zájmu ochrany ruskojazyčného obyvatelstva ruská vojska na Ukrajině. Nikoliv na východní, ale na Ukrajině. I když si to nemyslím, o to větší bude překvapení, až bude Rusko sousedit s Polskem, Slovenskem...
Jaromír Šiša
Kdyby ukrajinští separatisté neměli podporu Ruska,
na Ukrajině je klid jako býval. Měl jsem jisté "pochopení" pro krymské události, ale už mě to přešlo. Na Ukrajině se prostě bojuje. A opět se objevili neoznačení vojáci, vybavení ruskými zbraněmi a opět patrně domobrana, která chrání správní budovy před hněvem nacionalistů. Krym ukázal, že tudy je cesta průchodná.
Jaromír Šiša
Diplomová práce z putování Podkarpatskou Rusí.
Vybavený dostatečným množstvím předsudků a zvídavosti, jsem před léty vytvořil tým, abychom hospodským turistům potvrdili...Ano, máte pravdu, žijí na úrovní společnosti prvobytně pospolné...
Jaromír Šiša
Za Pepou Tlustým aneb lépe jsme ještě nehráli.
Pepa svoje poslední takty už dohrál a odešel do muzikantského nebe. Jinam nepatří. Snad všechni jsme s ním hráli, a proto jsme se s ním snad všichni sešli, abychom mu ve svitavském Tyátru zahráli naposled.
Jaromír Šiša
Bloudit s foťákem Prahou je radost.
V mnohých světových příručkách pro turisty se praví, že kdo přijede do Evropy, musí navštívit Paříž, Londýn a Prahu. Kdo tak učinil, většinou říká, že Praha vyhrává. Pražákům možná zevšedněla, tak jim jen připomenu, buďme rádi že ji máme, co by jiní za naši úžasnou Prahu dali. S čím mám však trochu problém, je spěch města. Dodnes jsem třeba nepochopil, pro na schodech do metra musí být vlevo volný prostor pro závodníky.
Jaromír Šiša
Otevřený dopis Vladimíru Putinovi.
Nejdříve Vám zopakuji fakta. Ve středověku ovládala Krym Byzantská říše, Krymští Tataři a Osmanská říše. Roku 1783 byl Kateřinou Velikou připojen k Rusku a ruští carové na jeho pobřeží průběžně vybudovali letoviska a mazaně i vojenskou základu. Roku 1921
Jaromír Šiša
Pohodový maso-moto-foto víkend.
Jaro se už přihlásilo, ale neni jisté, jestli se ještě neodhlásí, nic méně nám dopřálo slunečný víkend, který jsme bezezbytku jistě všichni využili. Nám se slunce smálo jak na masopustní veselí, tak o den později na motorkáře. Je to možná nezvyklé, ale spojili jsme obě tyto činnosti do jednoho celku s několika společnými jmenovateli.
Jaromír Šiša
Krymská Ruska mi napsala podruhé.
Možná jako reakce na článek, či diskuzi pod ním, přišel mi druhý vzkaz. Předávám pro autentičnost v "surové" podobě, tak jak mi přišel, bez úpravy češtiny. Vynechal jsem pouze osobní záležitosti a reakce k diskutujícím. Abych nebyl podezírám, že naháním karmu, dávám článek jako krátký a uvádím citaci bez dalšího komentáře, jako jeden z názorů. Nikoho nehájím a nikoho nehaním......Po vystěhovaní Tataru Rusove nejeli dobrovolně na Krym, nevezli je na moře, ale do spálené sluncem bez vodní stepi, kde oni museli sázet stromy a dělat "sad na písku", mluvila mi to starší páni s pod Smolenska, kolik bylo slz...museli nechávat domov a jen se zavazadlem jed' tam, kde bylo těžko s vodou...jen velbloudí a "pěrekati-polě" taková bylina, co roste i ve slané pudě......Pro lepší orientaci uvádím první dopis dole v souvisejících.
Jaromír Šiša
Děkuji všem, co mě podpořili, čtou a prohlížejí.
Tak se to seběhlo, že jsem uspěl v soutěži Blogér roku, v kategorii Fotograf. Jsem však natolik soudný, abych věděl, že umělecké fotografii konkurovat nemohu ani takové ambice nemám. Rád však cestuju, dívám se kolem sebe a nechcu si to nechat jen pro sebe. V neposlední řadě děkuju mým cyklo a moto týmům, i když občas hartusí, že stále zdržuju. Bez nich bych však vyfotil ledatak na Vánoce kočky. Dělá mi dobře, že moje fotopříběhy někoho těší, a že nevymřeli lidé, kteří vnímají humor, nadsázku a nadhled. Myslím, že tyto vlastnosti se nám všem budou stále více hodit.. Jaromír
Jaromír Šiša
Napsala mi krymská Ruska.
Vše je zdálo dobře nečasované. Vodu by v době olympiády čeřil jen politický dobrodruh nebo spíše blázen. V první fázi tedy Rusko nejdříve vyslalo světu signál, že má dostatek zdrojů na pohlídání svých záležitostí. Však je za bezpečnost a zdárný průběh všichni plácali po zádech. Je ironií, že v nedaleké Soči současně s událostmi proběhla paraolympiáda. Nedaleké na místní poměry.
Jaromír Šiša
Užgorodská pohádka, na chvilku zaznamenaná pamětí a navždy foťákem,
aneb..takoví jsou...Užgorod je stotisícové univerzitní město, kousíček za slovenskými hranicemi. Dodnes tu zřetelnou stopu zanechalo Československo, do jehož svazku Podkarpatská Rus patřila. Město i kraj žije životem, který nám je nadále blízký...Bohužel, v současné době to na Ukrajině zrovna pohádka neni, ale přeji všem těmto milým a sympatickým lidičkám, a nejenom z Podkarpatí, aby vše skončilo dobře. Věřím, že opět budou žít v takové pohodě, jak naznačují tato i dole přiložené fotoreportáže, které...nadneseně řečeno...posílám na jejich počest. Ono...obyčejní lidé jsou tam mírumilovní a normální jako my, jen si s nimi mocní zahrávají, né-li pohrávají.
Jaromír Šiša
Blogéři samozřejmě vědí o Ukrajině nejvíc, a tak se přidám.
Však na to máme tu nejlepší kvalifikaci. Kromě Ládi Větvičky, a těch o kterých nevím, sedíme u kompu a dění zasvěceně komentujeme, případně plácáme nesmysly. Protože však na Ukrajinu, přesněji na Podkarpatskou Rus, už roky pravidelně jezdíme, zkusím přidat postřehy z družebních rozhovorů a k tomu národní pohádku, kterou mi poslala ukrajinská kamarádka. Je mnohem výmluvnější, než sáhodlouhé vysvětlování a má všude trvalou platnost.
| předchozí | ... 13 14 15 16 17 18 19 ... | další |
