Zvyklosti i zvláštnosti Podkarpatské Rusi, odchycené objektivem.

Jiná země, jiný mrav platí vždy a všude. Můžeme být okouzleni, překvapeni, pobouřeni nebo kroutit hlavou, ale jako hosté se musíme alespoň částečně přizpůsobit, pokud k tomu nejsme přímo nuceni a hlavně se nesmíme chovat arogantně. Lidé jsou tu chudší než my, ale nikdo nebrblá, nenadává a nespěchá. I když ve smyslu našeho vnímání se tam čas občas zastavil.

Železnice je tu oblíbeným druhem přepravy. Zvláště regionální tratě nejsou zrovna koridor a

vozový park leccos pamatuje, ale nikdo nenadává. Naopak, je to příležitost poklábosit. Třeba se strojvedoucím.

Na kolejích jezdí vlaky, mezi kolejemi ledaskdo.

Nádraží však mají excelentní, uklizená a upravená, jako třeba v Užgorodě

nebo v Čopu.

Elektrifikace má k železnici blízko, ještě blíže k běžnému uživateli. Chcete se zbavit bezpečnostního technika? Pošlete ho na Ukrajinu, jistě ho trefí šlak.

Silniční doprava je živý organismus. Za první republiky se tu, především ve městech, vydláždily kostkované silnice. Udrží stále i současný provoz. Jako zde v Mukačevu, viz samostatná fotoreportáž.

Tam kde se později socialisticky asfaltovalo, je výsledek o něco horší,

případně ještě horší.

Kde se neasfaltovalo nikdy, tam se vysypávalo. Ať už v zástavbě

nebo širé krajině.

Ostatní cesty se průběžně upravují.

Po cestách, ulicích a náměstích se pohybují pojízdné krabice,

stejně jako sympatické autobusy

nebo škodovky.

Provoz je někde řízen semafory, doplněné pro chodce odpočítáváním, včetně hlasového upozornění. Povšimněte si malých reproduktorů.

Koňský povoz však nezmizel a hned tak nezmizí, je nejen symbolem kraje a využití má stále kreativní.

Odvézt lze kohokoliv, cokoliv a kamkoliv

i nebožtíka.

Dalším hájeným zvířetem je kráva. Pohybuje se buď sama, převážně podél středové čáry,

případně za doprovodu

nebo v organizovaných skupinách. Dopravní značkou je určeno, kdy je pro motorová vozidla silnice uzavřena. K našemu překvapení řidiči v klidu zastaví, zapálí cigáro a vyprávějí si veselé historky ze života. U jednotlivých stavení pak čeká pan domácí a příslušnou krávu proutkem usměrní domů. Takové kouzelné soužití kráva a člověka nelze popsat, pouze vidět.

Kráva si může dělat co chce, kde chce a

starají se o ni staří i mladí.

Lidská obydlí jsou různá, některá mohou připomínat sibiřskou daču.

Ti bohatší si staví osvědčenou technologií honosná sídla,

ti nejbohatší se schovávají se za plotem. Kde to jen okoukali.

Typický domek však vyhlíží takto. Vjezd, pergola z vína a dešťová voda svedena do příkopu nebo na chodník.

Příroda je tu nedotčená

a bohužel i dotčená.

Sakrální stavby typické

v malé vesnici

nebo stotisícovém městě.

Podkarpatskou Rus jsme navštívili jen pětkrát a možná se špatně dívali ale Kufland, Tesco, Albert... jsme nepotkali nikde. A když náhodou řetězec, tak ukrajinský. Je to špatně? Jeden z nápisů nás však přilákal k návštěvě. V překladu zní pro našince zajímavě. Kdo umí azbuku, tak potvrdí.

Ten pravý lidský mumraj lze najít až na rynku...jak se tu říká tržnicím. Ať už jsou kdekoliv.

Prodat a tím i koupit se dá snad vše.

Český nakupující před takový způsob prodeje neni často postavem, ale dovedu si u nás představit nerudného zákazníka, který bude chtít jen jedno vejce a zrovna ze spodní řady.

Prostenal tu ještě do tablet nelisují.

a svatomartinskou husu si každý může vykrmit podle svých představ.

Nedílnou součástí všech tržnic jsou psi medvědovití.

a součástí většiny tržnic jsou i jiné tržnice. I zde platí, že vše má svého kupce.

Uspokojit chuťové buňky neni problém.

natož aby turista trpěl hladem.

Místní jsou často skromnější.

Nejoblíbenější místní nápoj pulty a regály prohýbá a

považuje se za neslušnost jeho konzumaci obejít. Český turista však přinesl kombinaci, která je i pro místní přeborníky revoluční, nepochopitelná a těžko ji snášejí.

zvláště v množství...u nás běžném. Pokud se někdy dostanete do družby z které neni úniku, vřele doporučuji. I místní medailisty odbouráte pozoruhodně brzo,

a pak jim mnoho možností nezbývá.

Jak se časem ujmou pivní novinky, je otázka času, ale mnoho šancí jim nedávám. Pivo s kmínem...

Ale abych nezanechal zkreslující dojem. Příležitostí posedět jen tak při cestě na kávě a poklábosit je víc než u nás. Pro šťouraly...židličky nejsou ničím přivázány.

Symboly nedávné doby lze občas zahlédnout,

ale většinou už jsou zapomenuty a po......

Většinu místních zvyklostí se nám podařilo pochopit, ale některé ne

a někdy jsme nechápali několikrát. Po dobu organizované sledovačky se ani jednou nezavlnila. To by nepochopil ani Newton.

dále Malý průvodce Podkarpatskou Rusí      Ukrajinská svatba       Užgorodská pohádka