Proč budu sledovat Olympiádu.

Pamatuju doby, kdy vyhrát v hokeji nad Rusákama bylo víc, než zlatá z Olympiády. Ostatní prohry se promíjely. V živější paměti mám Nagano. Posledních pět minut se stejným soupeřem se neskutečně vleklo. Stál jsem na hlavě, přežil několik infarktů, abych nakonec společně s celým národem vybuchl radostí a dmul se pýchou nad zlatými kluky z malinkaté země uprostřed Evropy. Porazili USA, Kanadu a Rusko, rozlohou dohromady 465x a obyvatelstvem 47x větší. Stejně tak jsem v Turínu hnal Katku do cíle hurónským řevem společně s celou hospodou. Co může sportovní fanoušek prožít víc, pokud neni přímo v dějišti. Kolik Olympiády stály, mně bylo a je úplně buřt.

Na XXII. zimní Olympiádu v Soči se kvalifikovalo víc než 2500 sportovců z 88 zemí. My jsme přispěli stovkou. Naše medailisty čeká sláva a zasloužená odměna. Za zlatou obdrží jednotlivec 1,5 milionu korun a hokejisté by si rozdělili deset. Ve své disciplíně se představí i firmy. Škodovka nasadila do útoky pětistovku aut pro sportovce i hosty, z toho speciální edici modelu Yeti. Plzeň navezla do Českého domu kamion piva. Zahájení se konala na stadionu, určeném pouze pro tento účel. Soutěžit se tu nebude. Vstupenka stála 15000 Kč. Do konečného účtování přispěje i Česká republika, která obdržela 8000 lupenů. Olympijskou hymnu zazpívala Anna Netrebko, známá představitelka Rusalky od Dvořáka. Ruskou zpívali mniši...asi.

V Soči, které je rozloženo v délce 150 kilometrů a městská aglomerace je 3x rozsáhlejší než Moskva, se vystavěl nový sportovní komplex a vzhledem k přísným bezpečnostním opatřením se cena odhaduje na více než 50 miliard dolarů. Navíc bylo povoláno 15000 "dobrovolníků". Nikdo nepřeje Rusům průšvih...kromě nakládačky v hokeji.

Pokud Zeman setrval na recepci s čínským prezidentem v hodinovém rozhovoru, neprobírali sestavu hokejového týmu a lze snadno namítnou, že Olympiáda je především velký kšeft. Sportovní náplň však svoji účastí posvětily i sportovní megahvězdy, ochotné žít na hromádce v olympijské vesnici. Jágr i třetí brankař slovinských hokejistů. Nakonec na bednu vystoupí a medaile získají jen sportovci, k velké radosti svých i ostatních uznalých fanoušků.

Když přišli na stadion naši, tuším jako jediní pomalovaní státní vlajkou, a náš prezident jim zamával, byly mi všechny politické štouchance fuk. Budu biatlonistům v čele s Gábinou, tlačit očima střely doprostřed terče a šťouchat vařečkou do kopce. Hokej mě opět přivede na pokraj infarktu a urologické krize a bezmezně uvěřím elegantnímu stylu Martiny, případně za ni posledních deset metrů oddejchám a vypiju šampáňo. Klidně v partě se Zemanem a Schwarzenbergerem dokupy.

Kořením sportu jsou však překvapení, a co když se Šárka prokličkuje až na stupně vítězů, Kateřina na pětistovku zastoupí Martinu, snowboardcrossaři dokloužou na bednu, Lukáš bude mít svůj den, uletí některý ze skokanů...O tom všem, společně s napětím, je krása sportu, ať už se do něho cpou prachy horem dolem nebo se zápolí na zamrzlém rybníku. V konečném účtování je sport pro fanoušky, když na něj nebudou chodit, prachy tribuny nezaplní. Tak tedy...Čé ší  do to ho.

Dále nabízím fotoreportáž z Podkarpatské Rusi.   a   článek proč je pivo zdravé