Na sever, s pohotovostí pořídit snímek, třeba i pod komínem.

Každá výpravy by měla mít svůj plán. Pokud nemá, nic se neděje. Stačí mít dobré počasí, foťák, čas, směr, řidičák, v převodovce olej po čárku a peníze na potravu všech zúčastněných.

Před delší cestou je třeba řádně se vyspat.

Směrem na sever nelze před výjezdem z bydliště minout tuto budovu. Svitavy byly textilní město. Tohle je jedna z vil, z které místní továrník vykořisťoval proletariát.

Často jezdíme kdoví kam, ale co máme za humny jsme pořádně neviděli. Do Litomyšle dojedu na hadičku k nádrži, ale na zámku jsem byl naposled...a kdo ví jestli vůbec.

Přes ulici tu v muzeu bydlí panenky. Některé to dotáhly až na plavčíka,

některé se vdaly, a tak

mají už jiné starosti a

práce o to víc, když chlapi sledují Olympiádu.

Počasí přálo výletníkům. Potěšilo Babiše a

vytáhlo motorkáře. Říkali jsme mu fichtl a jezdil na něm snad každý. S úctou jsem nechal svůj stroj v ústraní.

a jinde postál jako kompars.

Orličky si málo kdy nechám ujít, cesta vede přes Zemskou bránu.

Hned za ní jsou pole neoraná pro chaloupky.

Ať už letité s moderní dekou,

satelitní se zásobou dřeva nebo

nebo utajené.

Do Polska je z Orliček skok...když to nevezmete přes Jeseníky. Pak je nejlepší přes Javorník.

Bystrica Klodska se zdá jednou velkou pevností nad řekou a

pevnost v Klodsku se už nejenom zdá. Však taky vystavila stopku.

Město je do kopce, případně z kopce

na malý Karlův most.

Bez pojištění neni radno se v cizině moc potloukat, a tak jsem Polsko jen lehounce líznul a zamířil zpět přes hranice do Nového Města nad Metují. Že tu stojí skvostný zámek, ví možná každý

Mají tu ale i jiné kočáry...

No nic...Pár kroků od zámku je náměstí po dvou stranách s podloubím.

Česká Skalice. V areálu jedné firmy tu stojí kouzelný komín, který obletěl internet.

Na výšku byla kompozice v háji

lépe se fotil na ležatou výšku.

nedaleko v Babičtině údolí už čekal mlynář s informací, že v mlýně je napečeno.

Patrně byl mlýn v dlouhodobé rekonstrukci, Babička tu i s dětmi samým čekáním zkameněly...Bylo příjemným zjištěním, že v době všelijakých internetových her, se Babiččino údolí hemžilo dětmi.

Zůstanu u kamene a soch. Kraj je turistům požehnaný ani k Národní kulturní památce Hospital Kuks to neni daleko.

Když tu vládnul František Antonín Špork, syn vojáka, který to dotáhnul až na generála, pozval Matyáše Bernarda Brauna, aby si tu trošku zasochal. Provedl to báječně. Na jedné straně dvanáctka cností, na druhé necností.

a uprostřed, zase..sochy.

 Nám se dnes dvanáctka sochá sama. Viz

Ale i motorkář si najde v malém motomuzeu pod Hospitalem svoje.

 Koncentrace zajímavostí pokračuje zase o kousek dál v Jaroměři. V depu místního nádraží se potěší každý milovník vláčků. Poklop na komínu je praktická věc. Dříve to nebylo brnknout o startér a jede se. Parní lokomotivy se musely ve století páry předtápět, což podle tipu mohlo trvat i šest hodin a představte si toho kouře v hale.

Pardubice a pod Kunětickou horou muzeum perníku...jak jinak.

 Perníková kuchyně je stylová a

 chaloupky sladce úžasné i s kočkou na střeše.

 Nebo i celý betlém.

Holice se chlubí Emilem Holubem. Vstupné do jeho muzea si nedovolí smlouvat nikdo

ani domorodci.

 Zahrádku tu obhospodařují pod dohledem žirafy a klimatizace.

 Večer už se blížil a  dobrá večeře výlet dobře orámovala.

Pak už jen šup pod nebesa, pod dohledem motorkářských andělíčků strážných.

Dále nabízím Letošní první cyklovýlet   Podkarpatská Rus  a  Podkarpatské zvláštnosti