Slavkov 2013. Napoleonský fotovíkend plný pohody se zázrakem k tomu.

Historii shrnu konstatování, že v Bitvě tří císařů porazil 2. prosince 1805 Napoleon drtivě spojenecké rakousko-ruské vojsko. Tato základní informace k následnému fotopovídání stačí. Francouzům Slavkov, přesněji Austerlitz, trvale

Je zajímavé sledovat, jak vrtošivé počasí akci každý rok provází. Letos bylo bez sněhu a mrazu, zatím co třeba roku 2010 zase úplně jiné viz

Sotva jsem v pátek vystoupil, tak hlásili, že mám sebou mrsknout a

pospíchat k hrobce Kauniců, majitelům zámku, kde

rakouští vojáci vykonají pietní akt v podobě položení věnce,

za asistence spojeneckých Rusů.

Francouzů z Francie se to v české hospodě evidentně netýkalo.

Zdaleka to však nebyl konec večera. Následoval jen krátký odpočinek

stylový kouř

a honem na nádvoří zámku. Očekávala se nejurozenější návštěva.

Přijel sám císař František I.

Následovaly povinné ovace a ve čtvrt na deset s ním majordomus udělal krátké intervium.

Pak se nádvoří změnilo v taneční parket.

Zrána někteří účastníci prozatím jen korzovali,

ale rakouští vojáci už stáli na náměstí vzorně v řadách

a pozorovali

jak se celé mění na jarmark a jeho horní část na ulici řemesel.

Ani vojáci ale nezůstali bez činu a přistavili techniku.

Mnozí přišli po svých, vzácní hosté přijeli ve svém.

Většina diváků ale byla na svých místech včas.

Přes veškerou snahu přenést se do roku 1805 a zachovat ráz doby se přecejen připletla dnešní technika.

Oproti požadavkům dnešních koní je ten živý skromné stvoření. To málo co mu stačí jsou 4 podkovy. Pokud se tato jeví v přirozené velikosti, je to klam. Ve skutečnosti

ji v miniaturním provedení vyrobil šikovný kovář.

A nekul jediný.

Stejně tak se vyráběla opravdická kola,

Neokovaní oři se prozatím vznášeli v oblacích,

zaopatření stáli bez jezdců pod zámkem.

ani se nedivím,

zájem byl obrovský.

Některým příslušníkům armády to ale bylo buřt.

  I řádové sestry zůstaly před těmito výrobky chladné.

Pozorně jsem však hlídal čas. V jednu hodinu jsem byl totiž pozván na zámek 

k historické události. V tomto sále

Jan kníže z Liechtensteina

a maršál Louis-Alexandre Berthier

podepsali příměří.

Dlouho se pak o tom šuškalo.

Napoleon Bonaparte ve skutečnosti podpisu nebyl přítomen, trošku jsme ho doinstalovali...Jeho osud byl pohnutý. Po dobách slávy byl odsunut na Elbu, pak prožil svých sto dní viz aby nakonec byl po bitvě u Waterloo odstraněn na ostrov Svaté Heleny, ale nikdy nikdo neviděl císaře za mříží. Podařilo se mi nevídané.

Pozváni byli i křižáci.

Prostému lidu byl podáván chléb,

s trochou slaniny a škvarky.

 a samozřejmě něco k obveselení.

Diskontní sklady byly zodpovědně hlídány. V té době se s lapky nikdo nepáral.

Úsměvy se však rozdávaly zadarmo.

Před pátou se setmělo a přišel šok.

Pokojné srocení lidu vzali Francouzi útokem

a hned ve dvou vlnách.

Asi aby měli o čem povídat.

Následně se některým dostalo ponaučení jak se na Moravě chovat,

aby se všichni na závěr udobřili a spřátelili. Pro tento účel se vařilo a podávalo se svařené víno.

Pokud někdo na někoho hleděl povýšeně, bylo to jen kvůli tomu, že seděl na koni.

Ruce mužů už nedržely zbraně.

Tou jedinou a nejlepší byl jen odzbrojující úsměv žen,

 o čemž byl každý nepřítomný informován.

Smály se i vařečky

a nejmenší příslušníci ozbrojených sil nemuseli na večerníček.

Děly se však  i zázraky. Stačilo jedno české pivo, a tento italský voják se stal svatým.

Ani to ještě nebyl konec , ale finále se blížilo. Jezdectvo se přemístilo

a vojáci seřadili k závěrečnému defilé.

Na úplný závěr všichni s údivem vzhledli k nebi,

které ozářil famózní ohňostroj.

SOUVISEJÍCÍ FOTOREPORTÁŽ SLAVKOV 21012