V půlce ledna na kole podél Orlice. Je to normální?

Normální je, že si s námi počasí dělá co chce a my s ním nepohneme, i když se o to někteří v minulosti už pokoušeli. Lyžaři pláčí, cyklisté se radují. Možná to bude v květnu obráceně a na střechách aut se budou převážet místo kol lyže. K výběru trasy byla třeba přizvat obezřetnost. Jezdíme sice na pohodu, ale tentokrát jsme jeli na dvě. K tomu se trasa podél Orlice přímo nabízela. Nenáročná, s možností kdykoliv nesednout na vlak, kdyby okolnosti zavelely. Počasí přecejen nebylo vyloženě jarní, natož letní. Nejdříve jsme zmokli, pak nám svítilo sluníčko, potom jsme zmokli a na závěr...jsme se přecpali.

Tentokrát jsem na kočičí nápovědu nedal.

Naopak, bylo třeba se nedechnout k lákavé oběti.

Kdo by řekl, že den po Třech králích

se převlečeme do cyklistického. Ani kačer tomu nechtěl věřit a ten je u vody na ledacos zvyklý.

Výchozí bod a shromaždiště byla Česká Třebová. Kdejaké město by tento terminál mohlo závidět a jestli nevidíte parkoviště....je pod zemí a hned pro více než 200 aut. Parkovné je tak nízké, že někteří tam parkují trvale...levnější než pronájem garáže.

Otázkou je, jestli se jim tak povedla i přednádražní socha Jana Pernera.

Ale honem z města, i když...ještě tam se nám zjevila tato chaloupka.

Po vymotání z ulic a uliček nás zastavil slavným přejezd v Ústí nad Orlicí. Právě zde Havlova ochranka nadzvedla závory, aby nemusel čekat. Někteří to vyhodnotili jako nedotažený atentát.

Když už jsme u slávy Ústi nad Orlicí. S koridorem měla tato nádražní budova zmizet, ale aktivní aktivisté ji zachránili. Projekt se tak musel přepracovat a výstavba se značně prodražila. Bude však jen tak trčet mezi kolejemi, než samovolně spadne. Nikdo ji totiž nechce, samozřejmě včetně těch, co ji vybojovali. Asi teď bojují o něco jiného.

Po městské epizodě už čekala regulérní cyklostezka. Vešla se mezi koleje a Orlici.

Zde by mohl milovník železnice fotit celý den. Mimo jiné třeba Leoexpres, kterému my nádražáci říká Paštikář. Tatínek a v jedné osobě i majitel Hamé koupil synovi vláčky na hraní.

Údolí řeky je klidová zóna s pastvinami. Krávy tu žijí v symbióze s krtky.

Přestože je cyklostezka nová, některé úseky jsou spíše pro extrémní sportovce, jako jsme my a

některá místa zase kritická.

ale náprava už je v dohlednu.

Tento přejezd do kopce je zase extrémně nebezpečný. Za dvě vteřiny se u něho z oblouku, jak my nádražáci říkáme zatáčkám, vynoří vlak. Kdo nerespektuje červenou, nemá šanci.

Břehy Orlice a okolní příroda sice nehrály pastelovými barvami, ale

zima rozhodně vypadá jinak. Je to takový jaropodzim, šmrncnutý létem s jistými prvky zimy.

Nejvíc zelené měl nápis ekofarmy v Perné.

Některá sídla jsou patrně navštěvována zřídka a

některá vůbec,

ale tento strážní domek je excelentní a

hospodářské budovy zajímavé, jen...kdo má usnout pár metrů od frekventované tratě.

 Před Brandýsem nad Orlici stojí na louce zajímavá socha. Patrně věnovaná všem šplhounům a

hned vedle bludiště. Nebyl čas testovat naše orientační schopnosti a taky se hlásila žízeň.

K vysvobození vede pravý cyklistický most, sotva na dvě kola.

Brandýs znají především Ti, kteří zde rahabčili po operacích, případně úrazech. Budova je suprovka.

Před Chocní býval tunel. Průsek je znatelný. Když byl zbořen, přechod na druhou stranu nahradila silnice. Občas se o ni zajímají sebevrazi. Byl jsem u toho, když zhrzený mladík skočil, zbrzdil se o dráty, dopadl do kolejiště, oprášil se a odešel domů. Nekecám. Tomu se říká znovu narodit.

Choceň dělí od nádraží rozlehlý park s pozadím opukových skal.

Proto jezdí na nádraží všichni na kole.

Samotné město je zajímavé kostelem, který má věž mimo hlavní budovu.

Celá cyklotrasa je řádně značena,

protože i v třeskutých mrazech je potřeba dodržovat pitný režim,

zvláště když se stavíte na vepřových hodech.

Že nevíte jak vypadá zima? Malá nápověda.

Další cykloreportáže Jindřichův Hradec  Baťův kanál  Podel Svitavy Slavonice  jižní Slovensko

fotoreportáže z Podkarpatské Rusi nabízím zde