Prenatální věk je nejkrásnější období v životě člověka,

vyznačující se většinou bezstarostnou polohou na zádech, s nohama nahoru, trvalým připojením k výživě, spoustou času k vývoji a zásadním životním rozhodnutím. Pak už přijdou jen starosti.

Po necelých devíti měsících jsem další dva proflákal v inkubátoru v Brně, které mám od té doby rád. Tím skončila moje kariéra ohroženého kojence.

Na straně moji další evoluce bylo mnoho výhod. Televize byla stejně jaká já ještě v plenkách a reklamy teprve v prenatálním věku, a tak můj první krok vedl do nedaleké elektrárny na haldy uhlí. Že jsou horníci nejdůležitější proletariát, bylo našemu kmeni fuk, v době Vinetua pro nás byli uvědomělí především indiáni. Bojovat proti bledým tvářím se na haldách uhlí přímo nabízelo.

Další sled událostí byl daný a v podobných situacích se dodnes dramaticky nezměnil. Nejdříve přišlo sdělení, že jsem jako prase a vzápětí pár facek. Tím ale veškerá podobnost končí. Trvalo hodinu, než se studená sklepní prádelna proměnila ve vyhřátý pokojíček a v poslední fázi se požadovaná teplota lázně odkýblovala studenou vodou. Dnes neni třeba zlotřilce vyslat do dřevníku pro uhlí a připravit zátop. Celý proces nahradí pootočení dvěma kohoutky.

Základní škola mi dalo hodně. Mimo jiné jsem se naučil psát, číst, počítat a zpívat. Pokračování už bylo složitější, rodiče totiž nebyli uvědomělí ani v prenatálním věku. U přijímacích zkoušek na finanční úřad však tatínek na kované diletanty vyzrál, což zase nebylo tak těžké. Na otázku, jakou čte literaturu odpověděl...červenou...a vzdělaným kádrovákem byl pochválen. Od té doby se nám dařilo lépe. Dosazený soudruh dlouho nemohl pochopit, proč tak uvědomělý člověk nikdy nevstoupil do KSČ a tvrdohlavě trvá na členství ve Včelařském svazu. Ve funkci finančního dozoru se tak prokontroloval až do důchodu. Byl totiž jeden z mála, kdo na úřadu uměl správně počítat a nebral úplatky. Tuto dovednost a odvahu si osvojil za první republiky, jako člen finanční stráže, na slovensko-maďarských hranicích. Maminka se do důchodu proprala jako neuvědomělá pradlena.

Od prenatálního věku jsem věděl, že v době socialismu budu elektrikářem na dráze. Učební obor elektromontér byl totiž preferovaný, což znamenalo, že rodiče můj další vývoj nestál ani korunu, když pominu kapesné 25 Kč na týden. Následné dva roky obrany socialismu před zatuchlým kapitalismem a imperialistickými hrdlořezy, považuji za největší ztrátu života.

Pak přišel listopad a všechny vymoženosti se rozplynuly. Akce Z, železné soboty, brigády socialistické práce, prvomájové průvody...vše bylo v prachu. Zůstala jen křišťálová demokracie. Pokušení stát se během roku milionářem mě minulo. Cizí jazyky jsou můj nepřítel a na Kajmanských ostrovech bych si stěží objednal pivo. Anglicky umím jen KO a OK. Zábavnější bylo dojíždět do zaměstnání, občas si zapořádat nějaký koncert a bez valných úspěchů se trpělivě učit ovládat pc. Výsledek se nakonec přecejen dostavil. Umím pustit počítač, přihlásit se na blog a dvěma prsty přenést myšlenky na klávesnici. Od prenatálního věku mně totiž bylo jasné, že v době, kdy budou jen bohatí a ještě bohatší, se stanu blogerem na iDnesu a k tomu neni víc ani potřeba.

Rozhodnutí sice děláme v průběhu života, ale ta nejsprávnější v prenatálním věku, dokud ještě nemáme vyvinutý mozek. Až dostaneme rozum, děláme už jen kraviny.