Otevřený dopis Františku Matějkovi.

Když jsi odešel, zamáčknul jsem slzu. Po tvém návratu mi radostí zamlžila zornice, něco jako kdyby Titanik minul kru nebo rodnou chaloupku, do které se vrátil znovu nalezený syn, minulo krupobití.

Nechat nás vyhladovět k informační nouzi, byla dokonalá taktika. Vždyť někteří už pohubli natolik, že je anorexie ohrožovala na životě. Těm jsi zachránil život. V den tvého návratu ještě snídali pět slunečnicových semínek, ale k večeři si již dopřáli bůček, zeli a šest knedlíků.

Pro někoho máš svatozář, někomu jsi úhlavní nepřítel. Jedni tě budou vynášet do výšin, jiní posílat do horoucích pekel, ale těší se všichni. I ten nezatvrzelejší oponent nemůže popřít, že ses výživných diskuzí vždy zodpovědně zúčastňoval a českou výmluvnost povýšil do římských výšin.

Jistě mají radost z tvého návratu i naši milí admini. Zvedne se návštěvnost a čtenost blogů, a tím všeobecný rozhled tápajících čtenářů. iDNES se tak opět vrátí na výsluní a stane se nezávislým informačním tahounem. Dohromady pak všichni dovede blog.iDNES k dokonalosti.

Jako mnoho ostatním s tebou samozřejmě opět nebudu často souhlasit, ale v Čechách to vyřeší pár panáků. Pokud budeme tvrdohlavě trvat na svém, dáme si jich víc. Lidé se nakonec vždycky nějak domluví nebo domlčí, i když jsem Ti jednou i bez kapky alkoholu veřejně doporučoval, abys držel hubu.zde.

Někteří možná pomýšleli na uvolněný trůn, ale chyběla jim slovní zásoba, témata, argumentace a  nabíjeli zvlhlým prachem. Pro ně může být traumatem, že při vyhlášení blogera roku na tebe bude opět z výšin hledět Tina. Když ještě pár let vydržíš, staneš je blogovým Karlem Gottem a legendou.

Pokud je někdo mým dopisem pohoršen, doporučuji nahlédnout, co mám napsáno vpravo pod fotkou a zbytečně nespekulovat a přemýšlet. O Františka nemám strach, ten to unese.