Renáta Šťastná
- Počet článků 87
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 595x
Seznam rubrik
Renáta Šťastná
Konečně spolu!
Smáli se na sebe už z dálky. Štíhlá blondýnka se silnou vrstvou make-upu, který už moc nedržel pohromadě za sebou táhla obrovský kufr. Byla zjevně vyčerpaná po dlouhé cestě. Vyzáblý pihovatý elegán v dlouhém kabátě a klobouku se šálou ležérně přehozenou kolem ramen výskal radostí. Úsměvy, výkřiky, mávání.
Renáta Šťastná
Zapomínáme na hudbu?
Hudba. Pro někoho slovo. Pro jiného pojem. Pět hlásek, skrývajících mnoho. Komorní, barokní, popová, folková, rocková. Každá něco říká. Každou někdo složil. Zapsal puntíky, kterým se říká noty mezi pět čárek srovnaných nad sebe, kterým se říká notová osnova. Každá hudba vznikla v něčí hlavě, při nějakém rozpoložení – v radosti, smutku, depresi. Každý notový zápis, jež vypadá jako změť puntíků, vlnovek a čárek, v sobě skrývá zpověď. Mluví o citu, lásce, zlobě, hořkosti, touze, vypráví příběhy. Jen je tam musíme umět najít. Když budeme hledat.
Renáta Šťastná
Láska je láska
Nevkusně oblečená blondýnka, podle mého odhadu tak patnáctiletá. Tmavovlasý chlapec s uhrovitou pletí s okousanými nehty. On v ruce žmoulal třicetiletou igelitku a ona květinu v papíru, kterou od něj zřejmě dostala a která jí evidentně překážela. Na peróně mu seděla na klíně a její krajková sukýnka s volánky kratší než mini ukázala lidem okolo všechno, o čem on neměl možná ani tušení. Nastrkala ho do vagónu, zatlačila do sedadla a svou útlou ručku mu hodila kolem krku. On jí něco říkal a snažil se usmívat, leč ona k němu promlouvala výhradně řečí svého těla. Smyslně si olizovala rty, potom jemu ucho, a když její jazyk začal brázdit náznak jeho řídkého strniště, pán sedící vedle nich odvrátil tvář na druhou stranu.
Renáta Šťastná
Jak jsem jela s nohou …
Na tuhle operaci jsem se vůbec netěšila. Takový strach jako teď jsem neměla nikdy předtím. Prostě jsem se bála, že se neprobudím. Svěřila jsem svoji obavu Vláďovi a ten si ťukal na čelo a pak mi vynadal, co to říkám za hlouposti. Na druhou stranu jsem ale tušila, že Na Homolce budu v dobrých rukou. Jediné, co mě ale opravdu štvalo, byla vidina, že tam proležím celou středu jen tak, na prázdno, protože na operační sál jedu až ve čtvrtek ráno. Vybavila jsem se knížkou a čistým blokem, to případ, že by mě přepadly nějaké chytré věci hodné zaznamenání. S odhodláním a hlavou vztyčenou jsem se nechala odvézt před nemocnici. Vláďa se se mnou rozloučil a odjel. Zůstala jsem tam sama se svojí velkou modrou taškou a srdce cítila v krku. Zvládnu to, povzbuzovala jsem se, přece jsem zvládla jiné operace. Vidina, že za pár týdnů bude moje levá noha hlaďoučká bez té krabaté křečové žíly, mi dodávala odvahu.
Renáta Šťastná
Inzerát
ON si podal inzerát - hledá prima mamču. ONA hledá přítele. Dlouho zvažuje. pondělí Konečně si koupila noviny. Našla jeho inzerát s telefonním číslem. Napsala mu SMS. Odpověď přišla vzápětí. Může jí zavolat? Může, večer. ONA má teď program. Večer zavolal a byl to zajímavý rozhovor. Shodli se na tom, že mají příjemné hlasy. ON jí bez dlouhého pobízení řekl svůj životní příběh. ONA mu řekla jen část. Rádi by se viděli. JÍ bylo fajn. ON byl rozpačitý. Když domluvili, napsal jí, že je to asi divné, ale že má rád sex a milování a ví, že někdo ne. ONA mu napsala, že na tom není nic divného, taky to má ráda. Volal jí a řekl, že by bylo fajn mít její fotografii. Domluvili si schůzku na středu. Už nebyl rozpačitý. Těšili se.
Renáta Šťastná
Proč by holka nemohla jít na fotbal?
Fotbalu vůbec nerozumím. Vím co je gól a faul a aut, vím, že proti sobě hraje dvakrát jedenáct chlapů ( většinou chlapů ), co se honí za míčem jako smyslů zbavení. Vím, že ten, co mezi nimi jakoby zmateně pobíhá, píská na píšťalku a ukazuje žluté a červené karty ( které mimochodem vím, co znamenají) je rozhodčí a ti dva co běhají od branky do půlky hřiště po kraji hřiště jsou lajnoví rozhodčí. Vím, že zápas se hraje dvakrát pětačtyřicet minut a mezitím je přestávka. Vím, co je malé vápno a velké vápno a že to nemá nic společného se stavbou. Vím i to, co je střídačka a kdo je náhradník. Vím, kdo je delegát. Vím taky, že nejdůležitější je čas rozhodčího.
Renáta Šťastná
Tomu říkám ladění...
Dáma v červených lodičkách na osmicentimetrových podpatcích, skvělé líčení, kterému samozřejmě dominovala červená rtěnka, černá sukně a červené sáčko moderního střihu, červená (jak jinak) kabelka a to všechno hrálo s elegantními pohyby a smysluplnými pohledy.
Renáta Šťastná
SATURNIN - Zdeněk Jirotka
SATURNIN: Myslím, že je to kniha, která by měla být vepsaná zlatým písmem do klenotnice české literatury. Já osobně neznám nikoho, kdo by ji neznal. Kdo by neznal toho svérázného chlapíka, sluhu s velkým es a člověka, který si s vtipem sobě vlastním umí poradit v každé situaci. Kdo by neznal ten obrázek, jak rozkládá lehátka na terase, či jak říká, že nikdo není dokonalý, pane.
Renáta Šťastná
Máma
Jezdí tím samým autobusem jako já. Menší paní s malým chlapcem. Je na nich vidět, že jsou šťastní, i když podle oblečení nemají na rozhazování. Ten kdo nemá nadbytek se umí radovat z obyčejných věcí. To si myslím. Napadlo mě, že možná nemají auto a to může být v dnešní uspěchané a moderní době společenský handicap. Jak pro ni, tak i pro synka, který ve škole jistě musí čelit nejrůznějším poznámkám.
Renáta Šťastná
Za zábavou
Ucpaná silnice, přikázané směry jízdy a zákazy vjezdu, policie, auta, lidi, děti, psi. Kolotoče, hudba z reproduktoru, houpačky, hudba z ještě většího reproduktoru, střelnice, hudba, výskot dětí, houpačky, pokřik lidí, střelnice.
Renáta Šťastná
Tomu se říká smůla…
Co všechno mohla zmeškat? Autobus a pak školu. No, nejspíš asi ne. Byla sobota poledne, takže školu určitě ne. Ale mohla zmeškat třeba autobus a pak rande. Nebo autobus a kino. Nebo vůbec nechtěla jít na autobus. Třeba nemá ani kluka. Třeba není na kluky. Třeba. Mohla ale zmeškat výlet parníkem. A to by ji určitě mrzelo. Nebo odjezd na dovolenou. Letadlo nečeká ... Mohla třeba zmeškat jen schůzku s mamkou. Řekne se jen, ale i to zamrzí. A navíc – mamky by člověk neměl strkat do škatulky JEN. Pro mamky se víc hodí NEJ...
Renáta Šťastná
Putování s rybou
Neznám horší pocit, než když mám na něco chuť a nemůžu to mít. Hrůza! Včera si takovou hrůzu prožilo moje dítě.
Renáta Šťastná
Prostě cirkus
Neděle odpoledne. Jedeme na výlet. Do cirkusu. Kdybych někomu vyprávěla, že jsme jeli na druhou a představení bylo od tří, řekl by nejspíš, že to se stane. Kdybych řekla, že se mi dítě během té hodiny, co jsme čekali u Mc Donalda stačilo polít komplet horkou čokoládou a ty pěkné světlé kalhoty změnily barvu k nepoznání a nepojmenování, řekl by, že to je prostě smůla, nebo že mám doma pěkný čuně. Kdybych navrch přidala historku, že mi synáček usnul v náručí deset minut před začátkem představení a já ho musela budit po třičtvrtě hodině aby viděl aspoň ty slony, na které se tak těšil, tak to už bych byla nejspíš podezřelá z toho, že si trošku vymýšlím...
Renáta Šťastná
Ctižádost + hodiny dřiny = Caramelka (z archivu - rok 2010)
Nejdřív jsem o nich slyšela. Potom jsem je několikrát viděla vystupovat a žasla nad jejich výkonem a lehkostí kroku. Zároveň jsem si ale uvědomila, že aby mohli předvést na pódiu to, co umí, museli tréninku věnovat mnoho a mnoho hodin. A to mi potvrdla i paní Jarmila Vašáková – choreografka a umělecká vedoucí souboru mladých stepařů, která má bohaté manažerské zkušenosti v oboru. Pojďte se také seznámit.
Renáta Šťastná
Bez hranic to nejde! (z archivu - rok 2010)
Pan Zdeněk Matějček říkal, že nejméně polovina dětských záchvatů vzdoru a zlosti je vyprovokována tím, že my, dospělci, příliš spěcháme a nemáme čas se s dítětem bavit. Doba je opravdu uspěchaná a spousta dětí tráví radši, než na rodinné procházce, čas s virtuálními přáteli u počítače. Mají pocit, že jsou velcí, všechno vědí a komunikace s nimi je obtížná. Co pak? Ve svém nabitém programu si na nás udělala čas PhDr. Mgr. Veronika Pavlas Martanová, dětská psycholožka z Prahy 6. Pojďme si povídat...
Renáta Šťastná
Mě vám rozbrečí kdeco…
Sobota, půl sedmé ráno. Stojím na Hradčanské u spadlých závor a čekám, až projede Pendolíno. Koukám do země a zvolna se seznamuji s čerstvým sobotním ránem. Najednou mě z myšlenek na nic vytrhlo hlasité zahoukání. Zvednu hlavu a vidím krásnou starou parní lokomotivu, jak za sebou táhne vagóny plné rozesmátých dětí. Ty stojí u okýnek a mávají a volají „Ahóóój...“
Renáta Šťastná
Pár stanic
Starší dáma v bílém elegantním pláštíku nastoupila na Můstku do vagonu metra a usedla vedle prošedivělého elegána. „Nevadí vám, že si sednu k vám? Mě se dělá špatně když jedu proti směru jízdy,“ řekla, aniž by se někdo ptal. „Já musím sedět po směru, víte? Já už mám pětaosmdesát a mám svoje představy ...“ Pán pokýval hlavou, hlasitě se zasmál a asi chtěl něco říct. Ale paní začala povídat.
Renáta Šťastná
Ranní kolaps
Sirény v dálce. Blíží se. Policejní auto, sanitka, další policejní auto. Provoz se zastavil. Další policejní auto. Vedro k zalknutí, a to je teprve půl deváté ráno. Co se zase kde stalo?
Renáta Šťastná
Proč by holka nemohla jít na fotbal?
Fotbalu vůbec nerozumím. Vím co je gól a faul a aut, vím, že proti sobě hraje dvakrát jedenáct chlapů ( většinou chlapů ), co se honí za míčem jako smyslů zbavení. Vím, že ten, co mezi nimi jakoby zmateně pobíhá, píská na píšťalku a ukazuje žluté a červené karty ( které mimochodem vím, co znamenají) je rozhodčí a ti dva co běhají od branky do půlky hřiště po kraji hřiště jsou lajnoví rozhodčí. Vím, že zápas se hraje dvakrát pětačtyřicet minut a mezitím je přestávka. Vím, co je malé vápno a velké vápno a že to nemá nic společného se stavbou. Vím i to, co je střídačka a kdo je náhradník. Vím, kdo je delegát. Vím taky, že nejdůležitější je čas rozhodčího.
Renáta Šťastná
Každý příběh může mít šťastné pokračování!
ÚNĚTICE - Mít doma dvojčata, to je dvojnásobná radost. Jsou - li k tomu ještě talentovaná a úspěchy ověnčená a přitom velmi skromná, to je radost, která se nedá slovy popsat, ta se musí prožít. Takovou nepopsatelnou radost prožívá paní Iveta Nováčková, maminka patnáctiletých děvčat - Heleny a Julie – nadaných tanečnic.
Renáta Šťastná
Když se řekne sýr z Holandska...
Vyznat se ve světě sýrů není vůbec jednoduché. Doba, kdy jsme měli na výběr mezi eidamem a taveným sýrem je pryč a často zmateně stojíme před pultem a nevíme, co si vybrat. Holandské sýry svou chutí upoutají každého. Nejrozšířenějšími jsou eidam a gouda, ale gastronomických perliček tady umí mnohem víc.
Renáta Šťastná
Jak se plní sen … aneb na každého jednou dojde!
STATENICE – Jméno litoměřické rodačky Věry Cechlové Pospíšilové, se v poslední době skloňovalo ve všech médiích. Lásku k atletice chová naše bronzová olympionička už od dětství, ale dlouhou cestou, plnou úskalí a šrámů, si musela projít úplně sama. Nikdy se nevzdala a bojovala dál. Jaké to je jít tvrdě za svým snem, jakým byla olympijská medaile, si přišla popovídat i s námi.
Renáta Šťastná
Nečiním druhým to, co sám nemám rád - vzpomínka na rok 2010
Lysolaje – Jeho oči se na vás usmějí, jeho hlas vás pohladí. Brněnský rodák tu kotví už třináct let. Někdejší televizní hlasatel se raduje s rodinou a při vycházkách se psem po okolí rád rozjímá. Poznal, jak křehké je zdraví a nežene se za kariérou. To všechno a ještě mnohem víc je pan Alexander Hemala. Úplně normální kluk Pan Hemala se narodil u Brna. S láskou vzpomíná na své dědy. Jednomu se motal pod nohama v dílně a chtěl okoukat vše, co kluk od dědy okoukat může. Druhý děd byl učitel a fantastický vypravěč. „Dodnes si čtu jeho kroniky a mrzí mě, že mi ty jejich zkušenosti proklouzly mezi prsty. Moc jsem toho od nich nepochytil.“ Tatínek pana Saši hrál v Divadle bratří Mrštíků, v roce 1960 dostal nabídku od pana Wericha a odstěhoval se i s rodinou do Prahy. „To byla krásná doba,“ vzpomíná Saša. „Já, kluk z venkova, jsem najednou bydlel v Praze. U nás v domě bydlela třeba paní Kyselková, Zázvorková, Hegerová, Fialová nebo pan Hlinomaz. S bráchou jsme na ně koukali jako blázni. Znali jsme je z obrazovky a najednou je potkáváme na chodbě.“
Renáta Šťastná
Reprezentace na výbornou - vzpomínka na rok 2012
LYSOLAJE – Pan učitel Tomáš Zahoř (36) vyučuje fyziku, chemii, přírodopis a výtvarnou výchovu. Zároveň je třídním učitelem letošních deváťáků místní základní školy. Ač je nenápadný, přesto je velmi výraznou osobností s láskou k hudbě a sportu, která má obrovský respekt nejen u svých žáků. A právě on se postaral o vynikající reprezentaci školy, na kterou je vedení školy náležitě pyšné. V soutěži Zlatý Ámos 2012 o nejoblíbenějšího učitele se probojoval až do celorepublikového finále mezi šest nejlepších, přičemž přihlášených bylo přes 40 učitelů. Zlatou korunu si sice neodnesl, i přesto, že byl do poslední chvíle vítězi silným soupeřem. Nakonec ale s prázdnou neodešel. Tomášovi udělila osmnáctičlenná porota složená z novinářů cenu v kategorii Média Ámos 2012, což ho, jak sám říká, velmi překvapilo.
Renáta Šťastná
Když má člověk tvůrčí záliby, jako by prožil několik životů
Dovolte mi jednu vzpomínku na kamaráda, který nás nedávno nečekaně opustil.... HOROMĚŘICE – Pana Karla Málka znám už řadu let. Znám ho jako pamětníka, skvělého vypravěče a fotografa. Ale zatím ho neznám jako spisovatele. Svou knihu, která se právě objevuje na pultech knihkupectví, nazval „Letecké legendy“. Pojďte se také seznámit s jejím autorem. Život mu přinesl mnoho zkušeností a jako válečné dítě má i smutné vzpomínky, například na 10. červen 1942, kdy Němci ničili Lidice. Přesto neztratil smysl a cit pro krásné věci a života užívá plnými doušky.
| předchozí | 1 2 3 4 | další |
