Fotbalu vůbec nerozumím. Vím co je gól a faul a aut, vím, že proti sobě hraje dvakrát jedenáct chlapů ( většinou chlapů ), co se honí za míčem jako smyslů zbavení. Vím, že ten, co mezi nimi jakoby zmateně pobíhá, píská na píšťalku a ukazuje žluté a červené karty ( které mimochodem vím, co znamenají) je rozhodčí a ti dva co běhají od branky do půlky hřiště po kraji hřiště jsou lajnoví rozhodčí. Vím, že zápas se hraje dvakrát pětačtyřicet minut a mezitím je přestávka. Vím, co je malé vápno a velké vápno a že to nemá nic společného se stavbou. Vím i to, co je střídačka a kdo je náhradník. Vím, kdo je delegát. Vím taky, že nejdůležitější je čas rozhodčího.
Minule jsem byla na utkání v Bohnicích. Hráli oranžoví a pruhovaní. Dneska jsem jela někam za Kateřinky, kde se honili zelenomodří a červenobílí. Celkem to šlo. V desáté minutě jeden gól, ani nevím, kdo inkasoval, neb jeden brankář byl žlutý a druhý oranžovo – černý. Žádné zranění, pěkné počasí a diváci v celkovém počtu pět a půl fandili docela šikovně. Jeden míč v poli, jeden v nedalekém křoví.
Fotbalu opravdu nerozumím. Jsem holka ( i když znám pár kamarádek, které by si mohly natáhnout štrupny a vlítnout na to). A mám jiné záliby, ne že by mě to nebavilo. Na druhou stranu, zařvat si občas „Gól!“ nebo „Jak to hraješ, ty …“ taky není od věci. Sice mi doma stojí žehlení, kytky potřebujou zalejt a dítě visí na krku babičce a dědovi… Ale když vidím ty velký kluky, jak se strkaj o to kulatý černobílý a jako pilní mravenečkové se přemísťují z jednoho konce hřiště na druhý, docela dobře si u toho odpočinu.
Tak proč by holka nemohla jít na fotbal ?
