Když má člověk tvůrčí záliby, jako by prožil několik životů
Jak šel život
Pan Karel se narodil v Praze, ale od malička bydlel ve starém mlýně, nedaleko Statenic. „Říkalo se mu Kopanský, nebo také "Štěpánkův" mlýn,“ vzpomíná. „Do obecné školy jsem chodil ve Statenicích, pokračoval v měšťance v Lysolajích, a v roce 1950, jsem se odešel do učení.“ Jeho sen být leteckým mechanikem se rozplynul při zjištění, že učiliště je pouze v Popradu. „Navíc bylo vojenské a to znamenalo stát se v 15 letech vojákem z povolání a to se mi nechtělo. Na letišti přijímali příbuzné profese, tak jsem se v Praze vyučil strojním zámečníkem a hned po vojně nastoupil u ČSA jako letecký mechanik.“ Po složení řady zkoušek se natolik osvědčil, že byl vysílán na odstraňování složitých závad letadel i do zahraničí a současně jako "staniční technik" pro ošetřování našich letadel např. do Dakaru, Rabaru či Montrealu. „Se svým povoláním jsem navštívil a poznal mnoho zemí světa, a všude mně doprovázel můj fotoaparát Flexaret 4 A.“
Karel Málek - fotograf
„Přesně si pamatuji, že spoušť měchového aparátu VOIGHTLÄNDER 6x9 jsem zmáčkl, když mi bylo deset let. Začal jsem fotit všechno kolem sebe. Rodinu, krajinu, školní výlety, různé slavnosti, náš fotbalový klub, i místní ochotníky.“ Vzpomíná, jak o rok později vyfotil svůj první akt. „Nevěděl jsem, že se tomu tak říká,“ směje se. „Jedna stejně stará spolužačka mě požádala, jestli bych ji vyfotografoval „ jen tak“. Bylo to o prázdninách, na Okoři u rybníka za rákosím.“ Od spolužáků si pak vysloužil přezdívku „Šílený fotograf“. V té době už si sám vyvolával filmy, a dělal první fotografie pod odborným vedením drogisty pana Hlaváčka. Když pak nastoupil do učení, bydlel na internátě, kde byla vybavená fotokomora, a pan vychovatel Ludvík Vaculík ho zasvěcoval do tajů fotografické práce. „Zde jsem poprvé vystavoval svoje fotografie.“ Už na vojně vedle samopalu nesměl chybět ani fotoaparát.
Už zakusil i chvíle slávy
Pan Málek fotí všechno, ale nejraději letadla, Cikány a Prahu. V rámci fotoklubu vystavoval ve Stockholmu, Zürichu, Barceloně a v Paříži, ale také ve výstavní síni Foma, na Fotosalonu Vítkovice, Brně a v dalších městech.Autorské výstavy měl v Litoměřicích, na zámku v Horní Polici, v galerii Orchidea v Horoměřicích, ve Veltrusech a Velvarech, v pražské Galerii Porta Bohemica. S pýchou říká, že měl tu čest vystavovat v galerii pana Škody v Praze. Své snímky publikoval a stále publikuje v odborných časopisech. Pro fotografování používá na portréty Flexaret 6, na repotáže Canon EOS 400 D a pro ostatní tvorbu Canon 300, kde preferuje černobílý negativní film. „Mám radost, když se moje fotky líbí. Když mi po zhlédnutí mojí výstavy „Romští Cikáni a cikánští Romové“ napsala jakási paní z Moravy, že výstava je krásná, a že Cikány ukazuju jinak, než v novinách, měl jsem radost dvojnásobnou. Rád se dívám na fotografie Jana Saudka, i když vím, že polovina národa ho nenávidí. Máme něco společného. Narodil jsem se 21. 5. 1935 a Jan 14. 5. 1935. A oba jsme fotografovali Flexaretem.“ Když jsem se pana karla ptala, zda má životní motto, řekl: „Při fotografování se snažím o to, abych dělal srozumitelnou fotografii, vyhýbal jsem se módním trendům a výstřelkům, které stejně nemají dlouhého trvání, a časem zaniknou. Jako kluk jsem z toho taky něco zkusil, ale když jsme si prohlíželi tuto " tvorbu" s jedním starým fotografem, tak mi otcovsky řekl: „A proč to vůbec děláš, líbí se ti to? Víš co? Až mi jednou přineseš fotku Karlova mostu, která bude bezvadná, tak potom si dělej tyhle pitominy." Ten muž už nežije, ale dodneška jsem mu za tuhle radu vděčný.“
Co bude dál?
Právě jsem dokončil svojí první knihu „Letecké legendy“, kde jsou fotografie letadel od otevření letiště „ Praha – Ruzyně“, v roce 1937, až skoro po dnešní dobu. Tato kniha zaujme nejen příznivce letectví, ale jako dárek potěší každého, kdo chce někomu udělat radost. Radost z ní mám i já, a je k dostání u všech dobrých knihkupců. Bližší informace mohu poskytnout například osobně. „Plány do budoucna mám veliké. Po knížce, která právě vyšla, připravuju již zmíněné Cikány, a píšu o letadlové lodi Intrepid. Úplně ve výhledu, zatím možná v nedohlednu, mám v plánu knihu pracovně nazvanou Kozy, kozičky a kůzlátka, která ovšem nebude pro děti. Nevím však, co na moje všechny plány řekne můj veliký nepřítel - Čas.
P.S. Díky, Karle, za to, že jste mi dal kus svého času, postřehy, myšlenky, moudrost...Tam nahoru na obláček Vám kynu a jakobyste tady byl, přeju: Dobré světlo! Vaše Qenda
Renáta Šťastná
Jak na Nový rok …
Měl to být slavnostní Novoroční oběd, skýtající naději, že se nám letos povede lépe (i přesto, že v předešlých letech to teda moc nezabralo, ale co kdyby...) a penízky se nás budou držet a úspěšně množit. Prostě čočka. Moje sestra také dnes vaří čočku. Kdejaká hospodyňka dnes vaří čočku. Muž se na mě podíval, mávl rukou a pravil, že se na ní nedá nic zkazit. Vím, ne? Dělám ji každý rok.
Renáta Šťastná
Večery u nás
Večer co večer ONdra ožívá v momentě, kdy zastavím vodu, pomůžu mu z vany a chci ho utřít. Osuška mi často slouží spíš ke zkrocení malého sviště než k utření mokrého těla. Namazat se mi ho daří víceméně v běhu a pokaždé mě to stojí spoustu úsilí. Ve chvíli, kdy zavírám dveře jeho pokoje a beru do ruky pohádkovou knížku, mi s tragickým výrazem v obličeji oznámí, že má hlad. Každý rodič to zná. A já, protože patřím mezi ty měkčí a poddajnější, mu dovolím dojíst večeři, kterou nechal vystydnout na stole. Chvíli smlouvá, že chce něco jiného, ale nakonec velmi rád sáhne po zbytku toho, co dostal na svůj miniaturní talířek. Dneska to byl toust.
Renáta Šťastná
Na hradě Okoři…
Pohled na osvětlenou Okoř v listopadu večer je více než mystický. Projížděla jsem tudy před časem a nenápadně osvětlená zřícenina mě lákala k pohledu více než letmému. Ve vteřině se mi rozběhl v hlavě film. Fantazie běžela na plné obrátky a představy se rodily jedna za druhou. Okamžitě jsem si vybavila pocit, kdy jsem jako školačka četla duchařské příběhy a pak se třásla strachy pod peřinou, jakmile jsem zhasla lampičku.
Renáta Šťastná
Láska kvete v každém
Stály na stanici a čekaly na autobus. Smály se vesele a srdečně si něco vyprávěly. Podle letmých doteků a hlubokých pohledů se dalo soudit, že k sobě mají velmi blízko. Matka s dcerou ? Sestry ? Dobré přítelkyně ? Bylo cítit, jak se nechtějí rozloučit. Nervózně vyhlížely autobus a obě si jistě přály, ať ještě nespěchá. Přijel včas, přesně podle jízdního řádu. Šofér vystoupil a pomohl ostatním naložit zavazadla. Počkaly, až všichni nastoupí a užívaly si poslední vteřiny do odjezdu v objetí. Pak se dlouze políbily. Ruka přejela pěkně tvarovaný zadeček. Ruka té druhé odhrnula neposlušný pramínek vlasů, který si našel cestu přes oko.
Renáta Šťastná
Kniha,knížka, knížečka
Kniha. To je slovo...Od malička jsem k němu měla zvláštní úctu. A když jsem pak sama poznala, co se v takové knize všechno může skrývat, moje touha po poznávání narostla do obrovských rozměrů. Během života jsem už brala do ruky kdejakou knihu. Nejdřív to byly leporela, to když jsem byla mrňousek, který toho o životě ještě moc neví. Později přišly na řadu knihy složené z časopisů, které mi strýček knihař svázal abych toho s sebou mohla tahat víc a křivit si záda. Ale ještě před tím byla moje úplně první opravdová kniha, kterou jsem si sama přečetla – slabikář. Jak já ho milovala. Nedávno jsem si z nostalgie a stesku po letech dětských jeden výtisk zaopatřila pomocí zásilkové služby a už pyšně trůní v mojí, už tak přeplněné knihovně.
Další články autora |
Ženě se do ruky zakousl pes. Muž, který jí přispěchal na pomoc, zvíře zabil
Ženu v Žihli na Plzeňsku vážně pokousal volně pobíhající pes. Na pomoc jí přiběhl příbuzný, který...
„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici
Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...
Brutální útok nožem v Mannheimu, policista po něm bojuje o život
Šest lidí v pátek utrpělo zranění při útoku nožem na náměstí v centru německého Mannheimu, uvedla...
Nemocnému synovi vstříkla do krve vodu. Chtěla jsem, aby to skončilo, řekla
Mimořádně nešťastný případ matky samoživitelky a jejího vážně nemocného dítěte řeší Městský soud v...
Velký podfuk s výsluhou, nemocenská i v civilu. Policisté obírají stát o miliony
Premium Státu rapidně rostou výplaty výsluh pro policisty, hasiče, celníky či dozorce. Loni Česká republika...
Australský stát jmenoval tajemníka pro „pro změnu chování mužů“
Guvernérka australského státu Viktoria Jacinta Allanová jmenovala poslance Tima Richardsona jako...
Papež se sešel s Čaputovou a matkami dívek, co zemřely při nehodě autobusu
Slovenská prezidentka Zuzana Čaputová se v sobotu setkala ve Vatikánu s papežem Františkem. Na...
Psa, který připomínal kostru, nalezli u chatky. Případů týrání zvířat přibývá
Premium Počet brutálních případů týrání zvířat roste. Lidé z útulků říkají, že tak hrozné zacházení nikdy v...
Levné a vyrobené „na koleni“. Drogy dorazily i na Kubu, narkomafie zatím ne
Premium Na Kubě, jak známo, hezky svítí sluníčko, často tam prší, takže tam dobře rostou rostliny, tedy i...
- Počet článků 87
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 595x