Renáta Šťastná
- Počet článků 87
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 595x
Seznam rubrik
Renáta Šťastná
Julie
Zavítala k nám, ani nevím přesně kdy. Na jaře? V létě? Fakt nevím, každopádně nikdy jsme ji nebrali moc na vědomí. Proč taky. Takových už tu bylo... Koncem října mi proběhlo hlavou, že je ale docela neobyčejná. A začala jsem ji vnímat víc. Co vnímat, já ji začala vyhledávat, spřádala jsem plány, jak se k ní dostat blíž. Jak jen to šlo, mluvila jsem na ni. „Hele, kde jsi?“ ptala jsem se polohlasem, aby mě nikdo neslyšel. Mohla bych budit podezření a to se mi moc nechtělo. Když jsem ale po opakovaných pokusech zjistila, že mě naprosto ignoruje, ztratila jsem o ni zájem. A pak se to stalo.
Renáta Šťastná
Proč píšu … ?
To je dobrá otázka. Podívám-li se zpátky, tak psát jsem začala v první třídě proto, že mě to učili a chtěli to po mě. Tehdy jsem vnímala písmena jako značky, které když poskládám pěkně za sebe, utvoří slovo a byla jsem pyšná, že se mi daří narovnat slov za sebe přesně tolik, aby utvořily souvislý celek, čili větu. A když ta věta dávala navíc ještě smysl, bylo to pro mě opravdové vítězství.
Renáta Šťastná
Zatdacené písmeno
To r nám prostě vůbec nejde. Ať jsem se snažila sebevíc, má Ondra místo vytouženého drnčivého r pořád jen to kulaté l. Nejdřív jsme na to šli tak, jako když jsem byla malá já: „Zkus to takhle, Ondrí – td td td.“ „Tede tede tede,“ vyšlo z něj. „Ne tede, td,“ opravovala jsem ho. „ A zkus to rychlejš.“ Po pár marných pokusech se nám to slilo v neidentifikovatelný vzdech. „Ach jo, to nikdy nezvládnu,“ zaslzel.
Renáta Šťastná
Sběratelství
Jo, sběratelství, to je téma na úvahu! Přiznám se, že sběratelství je mi velmi blízké už od dětství. Sběratele mám ráda, znám jich mnoho a sama jsem jedním z nich. A tak mám i pochopení pro to, že se někteří tváří a chovají, jako by byli z jiného světa, pro jejich vrtochy a rozmary a docela dobře chápu tu touhu po novém úlovku, pro jehož získání jsou ochotni udělat prakticky cokoli a dokážu i soucítit s tím, koho potká smutný okamžik a o svoji trofej přijde. Znám ale i pár lidí, kteří pro tuhle, jak někteří z nich říkají exotickou, skupinu lidí nemají vůbec žádné pochopení. Celkem vzato, jim to ale vůbec nevadí, mají svůj svět a v něm si spokojeně žijí.
Renáta Šťastná
Spěch
Vždycky mi zvedne koutky do úsměvu, když vidím, jak se lidé nesmyslně chovají. Příběh z podzimního pondělního rána: metro Hradčanská. Schody dlouhé, že delší jsou snad jen na Míráku. Dolů jede dav, spokojeně stojící, zažívá ještě víkend, který skončil před pár hodinami. Stojí, ještě sní, pomalu se dostává do pondělní reality. Nahoře naskakuje na eskalátor muž neurčitého věku a letí střemhlav po schodech dolů. Padají tašky, někteří lidé, do kterých vráží a nakonec i on sám. Stejně mu to ujelo. Jako nám všem, kteří víme, že za čtyři minuty pojede další.
Renáta Šťastná
Rituál nebo úchylka?
Rituál nebo úchylka? Možná už jsem o tom někdy mluvila, ale tohle téma je pořád žhavé. Možná to znáte, možná prožíváte něco podobného. Pan Robert Fulghum o tom napsal jednu ze svých krásných a pravdivých povídek. Rituály. Někdo pokývá chápavě hlavou, někdo si poklepe na čelo. Já to tak mám a nemůžu si prostě pomoct. Nedělám křížek se, když půlím bochník chleba, neděkuju Bohu před jídlem, ani si neříkám modlitbičku před něčím důležitým, co mě čeká. A přesto se bez svých dvou rituálů nedokážu obejít. Aspoň prozatím.
Renáta Šťastná
Smutné...
Ať jsem dnes vlezla kam vlezla, všude jsem byla jaksi navíc. Nejdřív paní prodavačka v trafice: koukala do papírů, něco si odškrtávala a i když se mnou mluvila nezdvihla oči od papíru.
Renáta Šťastná
Takhle se odpovídá mamince?
Tak jaký byly dneska známky?" ptala jsem se Ondry když se přezouval. Věděla jsem o jedničce z diktátu, kterou jsem nepozorovaně vyslídila když odešel do šatny. "Dostal jsem dvojku." "Z čeho dvojku, prosim tě...?
Renáta Šťastná
Boj o koblihu
Rusky hovořící pár bloumal rušnou ulicí. Ona v kostýmku, který jí moc nepadl, on v umouněných kraťasech, v ruce sáček
Renáta Šťastná
Jsou všude kolem
Gumové, čokoládové, cucavé, žvýkací a nevím jaké ještě... Bombóny. A není před nimi úniku. Jsou všude a je jich strašně moc.
Renáta Šťastná
Sníh kam se podíváš
Tak mě napadlo, když jsem se dnes přemísťovala z bodu A do bodu B, jak je to pěkné, když je všude takhle bílo. Ale...
Renáta Šťastná
To byl fakt blbej apríl!
Je to už šestnáct let, co jsem ho viděla naposledy. Stál mezi dveřmi ve svých džínách a světle šedé bundě, s černou taškou přes rameno a ještě než se za ním zavřely dveře řekl mi : „V pondělí se tu stavím a dojdeš do tý Labutě se mnou, viď? Víš jak jsem nemožnej, kupovat si oblek sám...“ Koukala jsem na něj jako na obrázek. Jeho modré oči byly všude. Byly teplé a vřelé, uměly pohladit a rozesmát. Bylo nám třiadvacet. Krásný věk na lásku, krásný věk na cokoli. Kdybych jen tušila, že ten jeho typický velký úsměv, který mi tehdy věnoval, byl poslední....
| předchozí | 1 2 3 4 | další |
