Reprezentanti a „reprezentanti“

Minulý týden nás potěšili naši hokejisté, když vybojovali na mistrovství světa bronzové medaile. Vnímali to i sami úspěšní hráči. Jak řekl v rozhovoru Jaromír Jágr: "Mám ohromnou radost, že našimi výkony jsme mohli rozdat radost lidem. To málokdo pocítí, že můžeš udělat radost, můžeš změnit třeba dva týdny myšlení lidí, můžeš jim dát zapomenout na problémy." Naši sportovní reprezentanti tak důstojně zastupovali Českou republiku a odvedli svou práci na nejvyšší profesionální úrovni. K tomu, aby mohli hrát za naši zemi, museli ve všech klubech, za které hráli, dosahovat dlouhodobě vynikající úrovně, a do národního týmu tak byli vybráni na základě svých prokazatelně skvělých výkonů.

S tímto jejich nasazením je v příkrém kontrastu jiná naše „reprezentace“. Ta, která nás zastupuje ve vrcholné politice. Do svých funkcí se tito lidé dostali díky volebním kampaním, v nichž svým voličům naslibovali, že zahájí novou éru politiky poté, co byli občané naší země naprosto znechuceni mírou zneužívání politické moci předchozí garniturou. Tak se nám zásluhou marketingových "kouzelníků" dostali do mysli a následně do parlamentu „noví lidé“. Záhy se ukázalo, že žádná převratná změna se nekoná – noví lidé nepřinesli „nové myšlení". Proč? Mimo jiné také proto, že na rozdíl od našich sportovců za nimi nestojí žádné vynikající předchozí výkony, jimiž by prokázali svou způsobilost a oprávněnost takové funkce vykonávat. Mnozí z nich jsou mladí lidé s minimálními životními zkušenostmi, jiní jsou populární, ale s prací ve státní správě nemají rovněž žádné zkušenosti a další zase možná byli úspěšnými podnikateli, ale bohorovně se domnívali, že své způsoby řízení firmy mohou beze změny aplikovat v politice.

Velmi na pováženou je také v této souvislosti role médií, zejména Mladé fronty Dnes (a jejího internetového dvojčete Idnes). Místo, aby byla „hlídacím psem demokracie“, bulvárním způsobem hledají způsoby, jak zvýšit svůj náklad a čtenost – a to i tak, že místo, aby politická témata komentovala a hodnotila, sama je tvoří – například produkováním politické „kauzy“ soustředěné na stranu Věci veřejné (nebyl jsem jejím voličem), jejíž informační hodnota je rovna pavlačovému drbu a je založena na velmi pochybných „zdrojích“ - lidech zcela morálně nezpůsobilých (Tluchoř, Kočí, Škárka). Je jim přitom jedno (nebo to je jejich záměr?), že za kouřovou clonou této kauzy zakrývají mnohá jiná témata, jež jsou přitom mnohem závažnější a mají často drtivé dopady na společnost (např. důchodová reforma, kauzy, jež dokazují stamilionové úplatky minulých politických garnitur, atd., atd.).

Vrátím-li se k úvodu článku a slovům J. Jágra. Hokejisté nám nejen udělali radost svými výkony, ale především probudili alespoň na chvíli pocit národní hrdosti. Ukázali nám, že my Češi a Moravané jsme schopni předvést světu něco pozitivního: dobrý charakter, sílu, kreativitu, statečnost, odpovědnost, schopnost táhnout za jeden provaz a vytvořit skvěle fungující tým, který ví, čeho chce dosáhnout. „Jeden za všechny, všichni za jednoho“. Tedy přesně ty vlastnosti, které naprosto chybí naší reprezentaci politické, a které nejsou ochotna a ani schopna podpořit naše média. Kde se stala chyba?