Marie Němcová
- Počet článků 21
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 889x
Seznam rubrik
Marie Němcová
Letní láska
Venku je skoro jaro, má bejt zima, já mám podzimní barvu vlasů, tak proč si nevzpomenout na léto?
Marie Němcová
Blbost
Sedí na kraji poloprázdné vany. Voda je moc horká, dopouští studenou. Začala ji napouštět už před deseti minutami, ale odběhla k počítači. Ráno jí psal kamarád, takový ten milý typ, že ji má rád, ačkoliv ona jeho ne. Ne tím způsobem... Psal jí i jiný kamarád, takový ten budoucí spisovatel, ať laskavě zase začne psát, jinak bude o hladu. Nebo si bude muset najít bohatého manžela... Psala jí jedna z nejlepších kamarádek, taková ta podobně uvažující, jestli se nebude něco dít. Ale ona nevěděla...
Marie Němcová
Na co myslíš?
Jeden z mých kratších poetických pokusů, doufám, že se bude líbit:) Případná kritika je vítána...
Marie Němcová
Zhůvěřilost
SOBOTA Prostě obyčejná. Alespoň navenek. A tak tam stála a už ani nedoufala. Najednou něco zaslechla - smím prosit - a spatřila dlaň. Když se podívala výš, zahlédla - ano - záblesk naděje v jeho očích. Prostě nádherný. Alespoň navenek. A tančit uměl - dobře tancuješ - nikdy jsem do tanečních nechodil - vážně skvěle. Pozval ji na skleničku - víno - jedině červené - a mluvili a mluvili. Domluvili si schůzku - ve čtvrtek - nemůžu - prosím - na čtvrtek večer. Když odešla - omluv mě na minutku - něco jako zavřete oči, odcházím - přesně - na toaletu, zaslechla - vidělas tu jeho novou - jo, totální chudinka - no to mi povídej, taková naivka - dívčí řeči. Takové - šeredka jedna - zase ji odkopne - hlouposti. Vyšla z kabinky, umyla si ruce - proboha, to je ona - není to blbý - ale ne, jen ať to slyší, dobře pro ni - a vyšla na chodbu. Nečekal tam.
Marie Němcová
Unavená
Další nepovedený pokus o něco trošku poetického... Napsáno ve snu, přepsáno ráno...
Marie Němcová
A zase ty sny...
A další z věcí, kvůli kterým jsem nemohla spát, další z řady mých pokusů o poezii...
Marie Němcová
Ke komu vzhlížíme?
Tak to bylo zadání do Studenti čtou a píší noviny. A má "úžasná" hlava vyplodila něco, co se dostalo alespoň do přílohy Vysočina:)
Marie Němcová
Konec Ježíška v Čechách?
Školní slohovka, datum: 18. prosince, čas: dvacet minut, téma: "Fejeton - aktuální dění", rozsah: 100-150 slov, výsledná známka: 1
Marie Němcová
Holka
Na první pohled na ní nebylo nic zvláštního. V džínech a kabátu, kozačkách a s fialovou šálou kolem krku. Bez čepice, bez rukavic. Hnědovláska s příjemným obličejem. Vysoká tak akorát, aby nebyla moc malá, ale ani moc vysoká. Docela hezká. Obyčejná ženská, možná už vdaná, i když na její věk a dnešní dobu by bylo brzo. Typovala bych jí tak 25, možná 27. Ale já měla vždycky špatnej odhad na lidi. Podívala se na mě pohledem, jako by mě znala minimálně celej svůj život. Jenomže já ji nikdy neviděla. A nebýt toho, co se pak stalo, pravděpodobně bych na ni i zapomněla, tak jako na spousty dalších lidí.
Marie Němcová
Ale já kávu nepiji
Stál jsi u mé postele A s úsměvem na rtech Jsi oznámil Udělám ti kávu A já odpověděla Ale já kávu nepiji Ve vlasech ti tančily Paprsky měsíčního svitu Když kávu jsi zaléval vařící vodou A pravil Někdy je načase udělat změnu A já jen Ale já kávu nepiji V očích ti blikaly Jiskřičky šibalství Když cukr jsi sypal do hrnku A řekl Někdy je třeba trochu si život osladit A já zas Ale já kávu nepiji V hlasu ti zpívaly První ptáci štěstí Když lžící jsi míchal onu směs A děl Někdy je potřeba vše dobře promíchat A já plakala Ale já kávu nepiji S prvním slunečním paprskem Rozplynul ses Ty Káva Konvice Lžíce A v uších mi zněla jen osudná věta Ale já kávu nepiji
Marie Němcová
V prach se obrátíš
Blankyt pomalu přešel v rudou záplavu, která se o chvíli později proměnila v modř tak temnou, až se mnozí domnívali, že přišel konec světa. Jediná hvězda nevyšla, ani měsíc nenazul své boty a nevyběhl na svůj každonoční maraton. Pod místem, na kterém obvykle zpívala Velká medvědice dítěti ukolébavku, stál jediný strom široko daleko. Samotář, starý, poslední svého druhu pod širou oblohou bez jediného stříbřitého paprsku. Uprostřed širé pláně. Bez společnosti, zvířat, zvuku, bez jakéhokoliv náznaku nějakého života. Osaměle hlídal tajemný hrob
Marie Němcová
Nelehký život paní Bramboříkové
Taková paní Bramboříková nemá lehký život. Její manžel, pan Brambořík, tragicky zemřel už před třemi lety. Uklouzl na banánové slupce a přejel ho nákladní vůz, který se vzápětí vznítil, a zápach z hořící hrachové kaše zapříčinil smrt dalších 24 lidí. Bylo mu 69 a do té doby žil relativně klidným životem bez banánových slupek a hrachové kaše. Miloval zvuk trhajícího se papíru a nesnášel, když někdo klapal podpatky po parketách. Živil se jako podomní prodavač hřebenů na knír. Tento obchod mu vynášel značné jmění a mohli si s paní Bramboříkovou dovolit rodinný dům na předměstí jednoho velkého města. Pořídili si i psa, kterého pojmenovali Fred, a později i dvě děti, dvě krásné dívenky, Emu a Adinu. Obě nosily slavná jména, jména Emy Destinnové a Adiny Mandlové. Obě byly předurčeny k velkému osudu.
Marie Němcová
Dary od Něj
Na rukou pouta z pírek havraních,která navlékl mi sám Edgar Allan Poe,tak, abych poznala i z jeho knih,že pouze on se snaží vésti ruku mou.Vyrval to mé a vložil chladné,ačkoliv to mé mi bylo dost,daroval mi srdce zrádné,abych milovala upřímnost.Na dlouhou šňůrku pověsil zlatého broukaa připnul mi ho kolem hrdla.Když někdo na milého pohoršeně kouká,abych přítelem nepohrdla.Do rukou položil mi kocoura černéhos jedinou bílou skvrnou,abych neměla tajemství velkého, zlého,ta vždy se poodhrnou.Na tvář vložil mi děsivou masku,přestože smrt mne, doufám, v blízké době nečeká,snad abych bez velkého popraskuodešla s ním, až nastane ta cesta daleká.
Marie Němcová
Divná kolonie
Existuje tajné místo, o kterém vědí pouze ti nejpovolanější. Mezi ně nepatřím, ale mezi povolané ano. Takže vím o tajemství, jež ono místo skrývá. Krycí název je Divná kolonie. Lidé jsou tam velice zvláštní a určitým způsobem ovládají nás, naše životy, naše osudy. Riskuji vše, když jsem se rozhodla poodhalit vám některá tajemství.
Marie Němcová
Heuréka! aneb Jak naháč k fyzikálnímu zákonu přišel
Ten příběh určitě všichni znáte. Archimedes měl ověřit, jestli je nově vyrobená koruna z ryzího zlata. Nesměl ji roztavit, ani nijak poškodit. Nesnadný to úkol. Až si jednou při koupeli všiml, že objem vody, která přetekla přes okraj vany, když si do ní vlezl, odpovídá objemu jeho těla. Chytrý pán... A co neudělat jiného, než si uříznout krajíc ostudy? Vyběhl z koupelny a nahý pobíhal po městě. Prý to byl zkrátka génius.
Marie Němcová
Jak těžké musí být velet cedníkům!
Taková cedníková královna má velice těžký život. Budu se zabývat jen jednou věcí, která se týká jejího postavení, její funkce. Na ostatní, osobní, například jestli používá trojvrstvý toaletní papír s vůní a květinovým potiskem, se jí budete muset zeptat sami.
Marie Němcová
Diamanty
Ztemnělým domem se proháněl vítr a rozfoukával do všech koutů tesknou melodii linoucí se z klavíru. Eleonora seděla u piána v tmavých šatech, neupravené vlasy a ušmudlané líce jí dodávaly vzezření ducha. Její prsty se ladně pohybovaly po klapkách klavíru, její oči byly plné zármutku, slz a smrti. Věděla, že není proč zůstávat dál v tomto děsivě obrovském domě. Hrála dál. Melodie, tak smutná a dojemná, se šířila pokojem, stoupala po starobylých schodech a zastavila se před těžkými dveřmi, zamčenými a zastřenými pavučinami.
Marie Němcová
Dopis mému druhému já
Mé druhé já, žiješ ve mně už nějakou dobu. Letos to budou tři roky, co ses zabydlelo v mé hlavě, co mé srdce zasáhla Tvá střela, co se Tvá hudba rozezněla celou mojí duší.
Marie Němcová
O broučkovi, kterej má rád mrkev
Na louce žil takovej malej zelenej brouček. Byl úplně obyčejnej. Malej, malinkatej brouček. Posmívali se mu, že ho někdo zašlápne jako prvního. A brouček byl z toho smutnej.
Marie Němcová
Obyčejný život jednoho páru
V kapse u kabátu nosím krabičku od sirek. Přestože je malinká, vejde se do ní celý manželský život jednoho páru - pana a paní Hetútačových.
