Dopis mému druhému já

Mé druhé já, žiješ ve mně už nějakou dobu. Letos to budou tři roky, co ses zabydlelo v mé hlavě, co mé srdce zasáhla Tvá střela, co se Tvá hudba rozezněla celou mojí duší.

Ta hudba! Ta neskutečně lahodná hudba! Jakmile se mi v hlavě rozeznějí zvuky saxofonu, naplní celou moji existenci radost. Přívaly energie působí jako mořský příliv - obohacují mne, dodávají mi inspiraci. S každou vlnou připlouvají další nádherné emoce. V té chvíli Tě miluji nade všechno na světě. Když ale rezonují mou duší teskné tóny černého klavíru, zachvátí mne naprosté zoufalství. Zoufalství, jež jako temná mračna zahalí mé srdce, obalí jej a sváže pevným provazem. Zoufalství, které vyšle nekonečné vojsko s rozkazem: "Bodni!" V té chvíli Tě nenávidím, jak nejvíc mohu, jak jen mi to sebeúcta dovolí.


Jsi ve mně, neustále mne děsíš, provokuješ a rozčiluješ. Ať už mluvím, jím, spím nebo se učím, Ty mi dále škrábeš nehty v srdci. Namlouvám si, že je to jenom Tvůj chvilkový rozmar, i když to trvá už tři roky. Tři dlouhé, bolestivé roky! Víš, jak těžké je držet tě v klidu? Víš, jak obtížné je poslouchat a nevyslyšet Tvé prosby a nářky?? Víš, jak neskutečně obtížné je trvat na Tvém uvěznění, které mi působí taková muka???


Nechci Ti radit nebo Tě poučovat. Jen potřebuji, aby sis uvědomilo, že Tvé špatné i dobré stránky, Tvé myšlenky, Tvé pocity, že to všechno se odráží i ve mně. Díky tomu, vlastně díky Tobě občas děsím lidi ve svém okolí i sama sebe. Cítím nutkání říct Ti, abys přestalo být zlé a smutné, ale slíbila jsem, že Ti nebudu dávat rady.


Miluji Tě, ať jsi jakékoli. Jsi součástí mé osobnosti.


Maruška