Ke komu vzhlížíme?

Tak to bylo zadání do Studenti čtou a píší noviny. A má "úžasná" hlava vyplodila něco, co se dostalo alespoň do přílohy Vysočina:)

Milá modelko,
dovolte mi, abych Vám osvětlila, jak to chodí u nás, dole na zemi, vespod všeho dění.
Shlížíte na nás, na okolní svět, který není nevšední, jen obyčejný a průměrný, z prvních stránek časopisů. Prohlížíte si nás svýma rozzářenýma očima, chlubíte se svým perfektně tvarovaným a štíhlým tělem. U novinového stánku se zastaví přinejmenším každá druhá osoba ženského pohlaví, ať je jí sedmnáct nebo sedmdesát. Listují časopisy s naprosto stejným pocitem - lítostí. Sedmnáctileté dívky litují, že nevypadají jako Vy, nemají Vaši postavu, Váš zářivý úsměv, Vaše krásné dlouhé vlasy. Sedmdesátileté ženy s lítostí zahánějí vzpomínku na mládí.
Ovšem jeden podstatný rozdíl tu je. Zatímco starší, rozumné ženy vzpomínku zaženou a víc se jí nezabývají, mladé dívenky k Vám vzhlížejí a chtějí se Vám podobat.
Jste pro ně ztělesněním krásy, jste pro ně jako Venuše, zkrátka dokonalost sama.
Nevyčítám Vám Váš půvab nebo Vaši práci. Apeluji na Vaše svědomí, Vaši lidskost, Vaše city. Nezůstávejte pouhou štíhlou dlouhonohou kráskou! Neodklánějte zrak, když se zavřou okenice reality!
Nemluvte o problémech, pomáhejte je vyřešit! Máte jednu z nejlepších dispozic - jste viditelná…