Pavel Lopušník
- Počet článků 85
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 905x
Seznam rubrik
Pavel Lopušník
O umělcích, umění a životě (literární příběh v dopisu)
Milá Martičko, už je to tak dávno, co jsem Ti posílala poslední dopis. Ovšem v čase jako by to bylo včera. Okolnosti, které bych tu nechtěla moc rozvádět, mne donutily, že cítím potřebu se svěřit, právě tobě své nejlepší kamarádce. Milan měl poslední dobou hrozně moc práce. Konalo se mnoho akcí a výstav. Nejvíc ho však unavovala práce v novinách. Každý den musel vypracovat nějakou kritiku a ty nejlépe víš, jak ten můj chlap pracuje tvrdě, jak každé slovo přežvykuje a nad každým slovem přemýšlí. Také náš milostný život už dávno ztratil svůj lesk. Přesto událost, která se nám stala docela nedávno, tyto chmurné myšlenky zahnala. Její začátek této spásné funkci nikterak neodpovídal. Konala se pražská výstava jakéhosi soudobého a známého amerického umělce (nezlob se, ale jméno už si nevybavuji). Milan byl jako vždy pečlivý. Pracoval od ranního kuropění do hluboké noci. Chodil se dívat na přípravu té výstavy a hovořil s jejími kurátory. Zvláště oceňoval ochotu jedné mladé dívky, zaměstnankyně galerie. Ano přiznávám se, kapičku jsem žárlila. Věděl, jak je práce kurátorky těžká. Co všechno musí vědět o rámu, o obraze, i o jeho vhodném umístění. Zároveň se musí starat o vzácného hosta, který má mnohdy podivné požadavky, a přesto si najít čas na zvídavé otázky mého Milana. Znáš ho přeci a víš, jak dlouho dovede zaujatě a poutavě o umění hovořit a je mu jedno stojí- li proti němu odborník či laik. Navíc nikomu nevnucuje své názory, a čeho si nejvíce cením, není vulgární, jako se to dnes přímo vyžaduje od těch, kterým chybí slova.
Pavel Lopušník
Paroubkův comeback (aneb zpátky ke korytu)
Když v květnu 2010 odcházel Jiří Paroubek z politiky, komentátoři se předháněli ve výčtu jeho politických neúspěchů. Nebudu zde opakovat to, co si můžete přečíst v článcích a komentářích povolanějších, které si sami můžete nalézt i na idnes.cz (odkazy na některé z nich uvádím v poznámkách k vlastnímu textu). Mojí ambicí je zamyslet se nad tím, proč několik let od revoluce stále vítězí lež a nenávist nad pravdou a láskou.
Pavel Lopušník
Jaký život má úspěšný malý, český člověk? (parodie na bulvár)
Češi na jedné straně nadávají na bulvár, na jeho podivné informační praktiky, na druhé straně je jeden nejmenovaný bulvární deník nejčtenějším periodikem v této zemi. Je zajímavé, že si jen doposud málo lidí dokázalo z tohoto fenoménu udělat legraci. Žijeme snad pod diktátem bulváru, jehož praktiky jsou velkoryse přehlíženy, protože vládne obrovským kapitálem, takže jakákoli úspěšná žaloba proti němu a jeho praktikám se tak nakonec míjí účinkem? Veškeré parodie na bulvár, které jsem měl tu možnost číst, se vysmívaly jeho vizuální stránce (křiklavé titulky, „úderné“ nadpisy, fotky se společensky unavenými hvězdami apod.) a vlastně byly příliš uctivé. Úsměvný je však především obsah bulvárních deníků a fakt, že tí, co plní jejich stránky, skutečně někdo žije. Pokud se Vám tento článek bude zdát zbytečný, pak se někdy začtěte do bulváru a hovořte s lidmi, pro které jsou informace z tohoto média tou jedinou „zprávou“ o reálném světě.
Pavel Lopušník
Když se řekne Zeman, mělo by se také dodat Šlouf
Na úvod si dovolím malý nesoutěžní kvíz. Schválně jestli poznáte, co spojuje tato jména: František Mrázek, Marek Dalík, Miloš Melčák a Michal Pohanka, Jiří Weigl. Pokud jste sledovali a sledujete různé kauzy, mající svůj dosah až do nejvyšších pater české politiky, odpověď je pro vás hračkou. Všechna tato jména souvisela s vlivným „lobbistou“, poradcem a osobním přítelem Miloše Zemana Miroslavem Šloufem. Tento „Talleyrand“ českého politického podsvětí, přizpůsobivý každému režimu, se na české politické scéně může objevit znovu a co víc, může se tak stát legitimním způsobem.
Pavel Lopušník
Češi od toho! (nesportovní zamyšlení nad sportem)
Fotbalu v těchto horkých dnech nelze uniknout. Chrlí jej na nás média ze všech stran, jakoby šlo o tu nejdůležitější událost tohoto roku. Je však zajímavé, že i v těchto dnech tzv. okurkové sezony je informací (jiného druhu) více než dost, přesto fotbal vítězí na celé čáře. Člověk pak časem začíná nostalgicky vzpomínat na hrající si zvířecí mláďata, kdysi pevnou součást televizních přestávek. V současné bídě televizní nabídky si začne uvědomovat, že tyhle pořady měly něco do sebe. Média ale samozřejmě můžete bojkotovat, pak vás ovšem s největší pravděpodobností někde dostihne řev jásajících fanoušků, kteří se poslední dobou nejsou schopni bavit o něčem jiném a z jejich fotbalového omámení by je ani vuvuzelou nevytrhl.
Pavel Lopušník
O nadávání (Sonda do jednoho fenoménu)
Není to žádný nový objev, že se u nás nadává na všechno a na všechny. Jakoby zde stále vítězila iluze, že se lze zavděčit vším, všem a ta iluze se šířila jako nový národní mýtus. Tak se česká veřejnost několik let od Revoluce stále ještě potácí mezi dualitou mít rád a nenávidět. Ty co rádi máme, plácáme po rameni, tedy jenom chvíli, do té doby, než jim zase rychle vynadáme, protože i úspěch mívá u nás své hranice, a co se týká těch, které nenávidíme, pro ty jsou nadávky „denním chlebem“. Jsme tak trochu jako malé děti, které se těmi svými velkými kukadly rozhlížejí po světě, neustále překvapeny z toho, že ten funguje docela jinak, než podle našich pohádkových představ. Tak tedy nadáváme na svět, který neodpovídá našim osobním pohádkám.
Pavel Lopušník
Když se měří dvojím metrem (Pamflet)
Podle aktuální zprávy, před několika hodinami umístěné na konkurenčním internetovém, zpravodajském portálu, chtějí představitelé katolické církve do května příštího roku nashromáždit ve 27 zemích Evropské Unie přibližně milión podpisů, které by podpořily ochranu práv dětí, které přijdou na svět. Za touto formulací se však neskrývá nic jiného, než faktické prosazení zákazu potratů v celé EU.
Pavel Lopušník
O lásce a jiných "katastrofách" (nesoustavné „hovory k sobě“)
Když prolétnete internet, určitě v tuto dobu naleznete spoustu rad, jak do mezilidského vztahu vstoupit, udržovat jej, případně z něj zase vystoupit. Mám však dojem, že současné mezilidské vztahy přinášejí lidem spíše frustrace než potěšení, ostatně jiné lidi tyto problémy vlastně živí. Co se ale nad fenoménem lásky zamyslet v několika nesoustavných poznámkách?
Pavel Lopušník
Paradox lháře v politice
Představte si následující scénu, typickou nejenom pro českou realitu. Je krátce před volbami a na náměstí, v jednom velkém městě, probíhá mítink. „Politici jsou lháři“: hřímá na tribuně kandidát, který zde prezentuje nejenom sebe, ale i stranu a volební program. Co ale tento možná budoucí politik ve skutečnosti říká? „Všichni politici jsou lháři, tudíž dejte mi své hlasy, abych se i já stal lhářem.“
Pavel Lopušník
Za jiné myšlení
Hrdinou pořadu The Ricky Gervais Show je Karl Pilkington. Karl je člověk, o kterém herec, režisér, producent a moderátor Ricky Gervais tvrdí, že má dobrý mozek, který léta nepoužíval. Karl například věří, že příběh Noemovy archy se skutečně udál (přesně tak, jak zaznamenala Bible), aniž by přitom vyznával nějaké náboženství a jeho deník z dovolené obsahuje i velice detailně popsanou příhodu o tom, jak zachraňoval hmyz, který padal na hladinu bazénu. Na první poslech (a pohled) to vypadá, že si Ricky Gervais a jeho spolu-moderátor Stephen Merchant dělají z „prostoduchého“ Karla jenom legraci.
Pavel Lopušník
Tak trochu ne-láskový 1. máj
„Jaruško, ještě dvě velký,“ houkne směrem k číšnici, která už asi pamatuje leccos z dějin národa českého. Jarušce je náhle sedmnáct a lehkým krokem pohádkové víly Amálky přináší na stůl dva zpěněné moky. Postaví je před dva zarostlé mudrlanty, kteří zde narychlo uspořádali svůj Symposion. Řeší se globální krize, občas prokládaná peprnou nadávkou na některého ze současných politiků. Je první máj, je lásky čas, kde holubů z dálky ozývá se hlas a do toho páchne kanalizace.
Pavel Lopušník
Jak drahá je moudrost?
V 5. a 4. století př. n. l se v antickém Řecku vyskytovali Sofisté, kteří za peníze učili lidi rétoriku. Proti nim vystoupil Sokratés, který do určité míry dělal totéž, ale dělal to líp a hlavně zadarmo. Sokrata odsoudili za to, že prý kazí mládež, ale důvody byly pravděpodobně jiné a spíše politické než etické. Jeho žák a žák jeho žáka si otevřeli „veřejné“ školy, ačkoli nadávali na Sofisty, za své předávání znalostí si nechávali platit a to ne zrovna málo. Aristotelés později z Athén raději utekl sám,[1] než by dovolil tamějším obyvatelům učinit stejnou chybu jako v Sókratově případě. Athény jsou dnes považovány za kolébku demokracie a na příbězích těch tří mužů dodnes vydělává zdejší turistický ruch. [1] To, že byl učitelem Alexandra Makedonského, mu ještě dlouho nemohli obyvatelé Athén zapomenout.
Pavel Lopušník
Jak drahá je práce?
Jakou reálnou (skutečnou) hodnotu má lidská práce a jakou reálnou hodnotu mají její plody (výrobky, služby)? Je číselné vyjádření (suma) odrazem skutečné hodnoty úsilí konkrétního člověka? Kdo tyto reálné hodnoty oceňuje? To jsou jen některé z otázek, na které se pokouší hledat odpovědi behaviorální ekonomie.
Pavel Lopušník
Pohádka o Vítu Bártovi
Milé děti. Za sedmero horami, sedmero řekami, mnoha dálnicemi a několika továrními komíny najdete malou zemi. Ta země se neliší od jiných. Žijí v ní lidé dobří i špatní, chytří i hloupí. V hlavním městě této malé země najdete hrad, ve kterém žije král Václav II Klaus, zvaný Všeználý. Ten král však nevládne sám. V podhradí má plno "rádců", kteří, jak už to tak děti bývá, mu radí tak, jak se to hodí jim. Nad těmi všemi kdysi vynikal jeden ambiciózní člověk, který rád pil víno, rád mluvil a ještě radši se poslouchal.
Pavel Lopušník
Kolik stojí naše rozhodnutí?
Představte si, že máte před sebou tři neprůhledné obálky, ve kterých se údajně nachází šek na 50 000 korun. Vaším úkolem je si jednu vybrat a položit si ji před sebe. Váš protihráč si vezme další obálku a nabídne Vám, že ji vymění za sumu 80 000 korun. Jak se rozhodnete. Setrváte na své původní volbě? Tento „trik“, kdy máte v ruce jistou výhru a jste podrobováni zkoušce, často využívají nejrůznější soutěžní pořady. Koneckonců nejenže jde o zábavu, ale je velmi málo těch, kteří u své volby zůstanou a rozhodnou se tak, že na tom něco získají.
Pavel Lopušník
Falešný jazykový "nacionalizmus"
V době vysílání kdysi populárního gastronomického pořadu Ital v kuchyni se na různých blozích vedla diskuse o, podle mého soudu, roztomilé češtině italského kuchaře Emanuela. Velmi pozorně jsem tu diskusi sledoval a co mě nejvíce překvapilo, bylo to, že nejvíce Emanuela Ridiho kritizovali v Česku žijící Slováci. Nicméně pokud bych si měl vybrat mezi těžkopádnou češtinou italského kuchaře, lidovostí Jiřího Babici či hulvátstvím Zdeňka Pohlreicha, vždy bych volil první možnost.
| předchozí | 1 2 3 | další |
